Význam terciární prevence Jana Vallová, Jozef Božik - Arteterapie je využívání výtvarného umění a výtvarné tvorby v procesu terapie, umožňuje nemocným vyjádřit své poselství jinou než verbální cestou, která jim dává příležitost přijmout informace o sobě, o světě jiných lidí a současně objevovat své možnosti. Arteterapie napomáhá zmírnit pocity úzkosti, přispívá k úlevě při depresi a k celkové kognitivní a psychické stimulaci. Arteterapie může být receptivní a produktivní. Receptivní arteterapie je vnímání uměleckého díla vybraného s určitým terapeutickým záměrem arteterapeutem. Cílem je lepší pochopení vlastního nitra, poznávání pocitů a prožívání jiných lidí, vcítění se do uměleckého díla. Produktivní arteterapie znamená použití konkrétních tvořivých činností – kresby, malby, modelování. Smysl vstupu arteterapie do výchovy vidí v kultivaci emocionální a hodnotové sféry dětského vnitřního světa. Arteterapie by měla zprostředkovat východiska pro životní zátěžové situace. Pozitivní prevence by měla být účinná hlavně v nestabilních a málo laskavých rodinách, protože v takové situaci může arteterapeut představovat velmi důležitou osobu v sociálním okolí dítěte a pomáhá mu integrovat jeho vnitřní svět a podporovat jeho zdravý emocionální vývoj. Výtvarná činnost je pro děti jedním z nejpřirozenějších vyjadřovacích prostředků. Dává jim možnost formou hry a tvořivé činnosti s výtvarným materiálem uvolnit své emoce a znázornit témata, která prožívá. - Terapie hrou – v léčebné terapii jde o cílené využívání hry, které je spojeno s poruchami vývoje, zdraví nebo nepříznivými životními okolnostmi. Cílem je u dětí podpořit přirozený vývoj a vytvořit podmínky pro dosažení potřebných změn v chování a postojích. Pro dítě je hra nejpřirozenějším prostředkem pro poznání, učení, pro vyrovnávání se se smutnými zážitky, ale i bolestnými zkušenostmi. Hra je postavena na skutečnosti, ale současně se odehrává v imaginárním světě. Při hře významnou úlohu hrají hračky, které jim umožňují vyjádřit to, co nechtějí, neumějí nebo nemohou udělat prostřednictvím slov; podstatné je, aby odpovídaly vývojovým úkolům daného věku. - Muzikoterapii můžeme zařadit do arteterapie – léčby uměleckými prostředky. Muzikoterapie se dnes stává důležitou součástí různých programů komplexní péče v rámci prevence i práce s postiženými či narušenými jedinci. Muzikoterapie je léčebně-výchovná metoda, kdy pomocí hudební aktivity nebo hudební percepce zvolené podle individuálních potřeb se jedinec vyjadřuje tak, aby to mělo pro jeho somatické, psychické nebo sociální postižení co nejpřirozenější efekt. Jde o působení hudby v oblasti prevence, diagnostiky a terapie, se záměrem zlepšit, upravit nebo udržet jeho stav. Léčba hudbou (muzikoterapie) je cílené využití hudby a jejích složek k pozitivnímu ovlivňování problémových stavů jedince v individuálním nebo skupinovém procesu řízeném odborníkem. Nejrozšířenější formou muzikoterapie je poslech hudby – receptivní muzikoterapie, která umožňuje relaxaci, odpočinek, kulturní vyžití, koncentraci. V muzikoterapii se používají tradiční i netradiční hudební nástroje, ale mohou to být i předměty, které vydávají různé zvuky. Nejčastěji uváděnou technikou muzikoterapie je improvizace. - Dramaterapie představuje komplex přístupů a metod, ve kterých se dramatické prostředky využívají k emocionálnímu ozdravení, k utlumení nežádoucích postojů a chování. Využívají se různé formy hraní divadla – psychodrama, sociodrama, loutkové divadlo, rolové hry, pantomima, taneční drama, které mají výchovné zaměření. Významnou úroveň představuje hraní divadla, které vyžaduje ochotu spolupracovat, systematickou práci na sobě, přijmout odpovědnost za svou roli a celkový výsledek. Dramaterapie pomáhá získat vnitřní motivaci, schopnost lépe se orientovat ve svých problémech, nadhled, ale i posun ve vnímání a prožívání, seberealizaci. Využívá se při integrování dětí s tělesným a duševním postižením. - Ergoterapie je základním prostředkem pro diagnostiku i terapii. Vychází se ze skutečnosti, že každý smysluplný pohyb je výsledkem složitých intrapsychických procesů, na kterých se podílí vždy celý člověk. Předpokladem je zvnitřnění informací, jejich zhodnocení ve vztahu k sobě, motivace, sebehodnocení k daným možnostem, očekávání úspěšnosti a také pochopení významu svého jednání a své životní reality. Činnostní terapie není tréninkem, ale příležitostí objevovat vlastní možnosti. U dětí se přibližuje k terapii hrou. Činnostní terapie se zaměřuje vždy na celého člověka v jeho životní realitě. - Biblioterapie je metoda psychoterapie využívající čtení k léčebným účelům. Čtení pomáhá účelně využívat volný čas, překonávat depresivní stavy a duševní krize, řešit vnitřní či psychické konflikty. S rozvojem biblioterapie se stále častěji začínají používat i terapeutické pohádky. Pohádka pomáhá dítěti odkrýt různé možnosti chování, umožňuje mu ztotožnit se s hlavním hrdinou a prožívat množství nových emocí a příhod. Pohádkový svět se navíc řídí pravidly dobra, které zvítězí. Ke čtení je vhodný takový výběr knih, který respektuje zájem klienta, ale musí mu zároveň otevírat nové možnosti. Později jsou pro čtení vhodné ty knihy, které otevírají nové rozměry v rozhledu, vzbuzují zájem o svět v jeho rozmanitosti a ovlivňují způsob jeho myšlení. V léčebně-pedagogické péči jde o poskytování informací o světě a lidech, o povzbuzení zájmu, příjemné zaujetí, rozvíjení slovní zásoby a komunikačních schopností.

V rámci poradenského systému a systému sociální péče se může uplatnit sociální pracovník i jako organizátor volnočasových aktivit pro děti s disociálním vývojem a jinými handicapy v centrech výchovné a psychologické prevence, v krizových centrech a jiných zařízeních pro děti z ulice. Tato zařízení poskytují komplexní sociální, psychologickou a léčebně-výchovnou péči. Volnočasové aktivity jsou jejich integrální součástí, přičemž při práci se preferuje otevřenost vůči změně, participace na tvorbě, orientace na vztah, svobodná volba. Samotné terapie zde představují prostor pro integritu s dětmi, ale nejsou návody na dosažení žádané změny. Jejich využívání je vždy individuální a jedinečné. Psychoterapeutický efekt jeho opatření je velmi pravděpodobný, neboť jde o účelnější a smysluplnější zvládání všedního života, které přináší dětem úlevu, vede ke změnám v postojích a vztazích a pomáhá překlenout traumatizující zážitky z minulosti. Sociální prevence se vykonává hlavně pro dítě,

  • jehož dosavadní výchova je ohrožena nebo vážně narušena,
  • s poruchami chování,
  • které zanedbává základní školní docházku,
  • které se dopustilo jednání příslušejícího trestnému činu,
  • kterému soud nařídil ústavní výchovu nebo uložil ochrannou výchovu,
  • které je týrané, zanedbávané nebo zneužívané.

Všechna opatření sociální prevence primární, sekundární nebo terciární se doporučuje vykonávat formou poradenství sociálního pracovníka. V zájmu sociálního pracovníka je pomoci svým klientům a jen na něm závisí, jakou formu, metodu a postup práce si zvolí. Literatura 1.HAMBÁLEK, V.: Úvod do voľnočasových aktivít s klientskymi skupinami sociálnej práce. Bratislava: Občianske združenie Sociálna práca, 2005. 79 s. ISBN 80-89185-11-8. 2.HORŇÁKOVÁ, M.: Liečebná pedagogika pre pomáhajúce profesie. Bratislava: Občianske združenie Sociálna práca, 2007. 175 s. ISBN 978-80-89185-28-3. 3.OLÁH, M.: Sociálnoprávna ochrana detí. Prešov: PBF, 2005. 4.OLÁH, M.: Supervízia v sociálnej práci. Prešov: PBF, 2005. 5.OLÁH, M.- ROHÁČ. J.: Sociálnoprávna ochrana detí a sociálna kuratela. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžbety, n. o., 2008. 255 s. ISBN 978-80-89271-35-1. 6.ONDREJKOVIČ, P.: Negatívne stránky individualizácie mládeže. Bratislava: Pedagogická fakulta UK, 2000. 116 s. ISBN 80-88868-60-2. 7.SCHAVEL, M. et al.: Sociálna prevencia. Prešov: VŠ zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, ÚSV a zdravotníctva. 2007. 141 s. ISBN 978-80-89271-22-1. 8.ZELINA, M.: Arteterapia. In: Rodina a škola. Roč. 50, 2002, č. 9, s. 5. ISBN 0231-6463.