The importance of using artetherapy for people in advanced age Stárnutí je přirozený proces v životě člověka. Jedním z etap vývoje člověka je stáří. Stáří s sebou přináší různé tělesné, psychické a sociální změny.

Mezinárodní zdravotnická organizace pojmenovává období mezi 75 - 89 rokem jako pokročilý věk nebo vlastní stáří (Říčan, 2004). Příhoda (1967) osmdesátníků označuje jako kmeťů, Mühlpachr (2005) hovoří o starších seniorech, Vágnerová (2007) uvádí tzv. . čtvrtý věk. Verešová (2007) období nad pětasedmdesát let nazývá pokročilým stářím.

Stáří a ještě více pozdní stáří je často spojeno s chorobami kardiovaskulárního systému, pohybového ústrojí, onkologickými onemocněními, sníženou imunitou, úrazy a pády, psychickými problémy. Typické projevy změn v psychické oblasti, podle Jarošové (2006) jsou:

  • snížení kognitivních a gnostických funkcí (zapamatovatelnost, koncentrace, snížená schopnost paměti, atd.);
  • snížení fatických funkcí (snížená funkce řeči, porozumění řeči);
  • snížení intelektových funkcí;
  • zvýšená emoční nestabilita až labilita, případně citová oploštelost;
  • celkové povahové změny (z pozitivních vlastností do neutrálních nebo až změna či naopak);
  • celková či částečná ztráta zájmu;
  • změny potřeb a jejich pořadí;
  • snížená schopnost adaptace na změny;
  • nové a náročné situace.

Péče o seniory a snaha o zlepšení kvality jejich života je velmi významnou součástí sociálních služeb. Demografické prognózy poukazují na enormní růst starších seniorů, kteří zpravidla participují vyšší měrou na využívání zařízení a aktivitách pobytových sociálních služeb (Malíková, 2001).

Mezi základní činnosti při poskytování sociálních služeb patří poskytnout klientům výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, poradenství nebo kontakt se společností (Vořáčková, 2012).

Kromě bolestí (u žen 91,4% au mužů 45,8%, přičemž skoro většina bolestí byla charakterizována jako trvalé bolesti), trpí 12 – 15% lidí nad 65 let depresí a demence postihuje jednoho z dvaceti seniorů.

Vedle involuční deprese nacházíme somatogenní depresivní syndromy doprovázející základní onemocnění a reaktivní depresi, jako odpověď na nutnost institucionalizovaného pobytu. Deprese disponuje k adaptačnímu selhání a stařeckému suicidiu (Hegyi, Krajčík, 2010).

Snaha o zlepšení kvality života seniorů v pobytových zařízeních sociálních služeb poukazuje na význam poskytování terapeutické péče o tuto početnou skupinu klientů. Jedním z terapeutických postupů používaných v klinické, výchovné a rehabilitační péči o člověka je arteterapie.

Arteterapie je psychoterapeutická a psychodiagnostická disciplína, využívající k léčebným cílům umělecké formy a prostředky (Šrobárová, 2011).

Hartl, Hartlová (2010) definují arteterapii v psychologickém slovníku jako využívání umění, zejména kreslení a malířských projevů pro terapeutické účely, pomáhá k určení diagnózy ik léčebným účelům. Matoušek ji ve slovníku sociální práce (2008) vymezuje využíváním exprese v terapii, nejčastěji formou výtvarných aktivit u mnoha typů klientů. Při práci s klientem arteterapeut využívá především výtvarného projevu a tvůrčího procesu, jako hlavní prostředek k ovlivnění jeho psychického stavu (Vybíral, Roubal eds., 2010). Výtvarnými aktivitami se arteterapeut snaží pomoci klientovi, aby se pozitivně vyvíjel. Zadává konkrétní námět, vede klienta k dosažení náhledu, pochopení problému. Pomáhá rozvíjet poznání a stimuluje kognitivní procesy v tvůrčí činnosti.

V zařízeních sociálních služeb se klade důraz na péči o seniory způsobem trávení jejich volného času. Cílem může být snaha pomoci lidem na sklonku života dotvořit jejich vlastní identitu, poskytnout jim radost léčbou uměním, jeho vnímáním a vlastní tvořivou aktivitou, aby se svým věkem pozitivně a ke své spokojenosti „naložili“.

Při arteterapeutické práci s klienty v kterémkoli věku se primárně neklade důraz na výsledný produkt, ale na samotný proces tvorby a radost z tvorby jako přirozenou součást osobnosti každého člověka. Tím je aplikovatelnost arteterapie iu lidí v pozdním stáří opodstatněná. Při uplatnění arteterapie v této věkové skupině je třeba vycházet z charakteristik tohoto věku. Při koncipování arteterapeutického programu je třeba využít její osobitý terapeutický tvůrčí potenciál ke stimulaci, obohacení, zachování, rozvíjení jednotlivých fyzických a psychických složek osobnosti velmi starého člověka.

Jedním z aspektů arteterapie je také uplatnění umění, výtvarného umění jeho vnímáním. U lidí v pokročilém stáří obrazy, kresby, architektura, užitá umění mají terapeutický i edukativní význam. Je to řeč linií, barev, tvarů, symbolů, kterým prostřednictvím vizuální percepce umění tiše komunikuje s divákem, pomáhá, umožňuje pak komunikovat s terapeutem, jinými lidmi. A tak tlumočit, rozvíjet myšlenky, pocity, postoje, hodnoty, představy, vzpomínky, touhy.

Jednotliví arteterapeuti zdůrazňují různé aspekty arteterapeutické práce, které považují za důležité. Campbellová (1998) klade při práci se seniory důraz na rozvoj individuální tvořivosti, Růžičková (2004) považuje při arteterapeutické práci se seniory za důležité uvědomit si, zpracovat a změnit některé postoje a názory, které brání prožívat stáří bez většího psychického strádání a odkrýt se. realizování. Mačkinová (2009) v této věkové kategorii zdůrazňuje význam sebevyjádření, schopnosti komunikovat a zpracovat osobně významné téma, a tak dosáhnout, odstranit nebo zmírnit obtíže starého a nemocného člověka. Podle Liebmannové (2002) má arteterapie u lidí v pokročilém věku za cíl aktivovat zbytky jejich vitality, flexibility a stimulovat jejich kreativitu. Vhodné jsou nenáročné techniky, například koláže, protože stimulují zrak, hmat, práce s nimi zlepšuje jemnou motoriku (Wimmerová, 2008). Čerkalová (2012) hovoří v souvislosti s arteterapií u seniorů o cvičeních krátkodobé paměti, posílení sebehodnocení, seberealizaci jako pomůcce při rehabilitaci jemné motoriky. Kolmanová, Grniaková (2014) při výběru aktivit pro lidi s Alzheimerovou chorobou vycházeli z jejich minulých zkušeností, z toho, co klienti dělali, čemu a věnovali dříve.

Arteterapie umožňuje neverbální, vizuální komunikaci pro lidi v pokročilém věku, jejichž jazykové dovednosti jsou ovlivněny demencí, cévní mozkovou příhodou či jinými příčinami, a tak se stává významnou pro pochopení tam, kde vzniká frustrace z hledání slov, problémů porozumět si. Může zvýšit motivaci, sebevědomí, sebedůvěru starších lidí prostřednictvím usnadnění komunikace, zlepšuje náladu, eliminuje úzkost.

Obecně arteterapie seniorům pomáhá, podobně jako jakákoli jiná forma pomoci v jejich přizpůsobení se nové životní situaci, poklesu fyzických sil, ztrátě zdraví, specifikům věku as ním spojeným změnám v sociální a ekonomické oblasti.

Arteterapeuti uvádějí konkrétní výsledky své práce se seniory. Mnozí ze seniorů se radují, když něco namalují a jsou pozitivní verbální hodnocení. Tvorba posiluje jejich sebevědomí a tím pocit vlastní integrity. Výtvarné techniky mohou ovlivnit generačně rozdílný vkus u starých lidí, například práce s přírodním materiálem uvádí Wimmerová (2008). Wadeson (in Brichtová, 2000) připravila kreslení na hudbu, její klientka udělala pár tahů na papír, přesto byla spokojena s výsledkem, neklid se vytratil a udělala tento obrázek se cítila lépe. Deborah Ruland uvádí potěšení její klientky, když byla za svou práci, malování motouzem, jeho ponořování do misky s barvou a vytvořením obrázku pochválena. Prstomalbu a kresbu na zarosené okno u velmi starých lidí doporučuje Mačkinová (2009). Marilyn Magnuson (2015) prostřednictvím masky umožňuje vyjádření vlastního já. U klientky, která masce nezobrazila ústa, to přispělo k sebeuvědomění si chybějící komunikace s příbuznými. Pro jiného klienta vytvoření svícnu vedlo k externalizaci emocí a smutku po smrti vnučky.

Významné je, že nakonec má klient z hotové práce radost. Psychologie ovlivňuje sociální práci. Psychoterapie jsou účinným způsobem psychické pomoci klientovi.

Na Slovensku se arteterapie obecně uplatňuje zřídka, v zařízeních sociální péče se jedná spíše o ergoterapeutické nebo volnočasové, tvůrčí aktivity, chybí vzdělání sociálních pracovníků v oblasti terapií, arteterapie, což je podmínkou pro výkon psychoterapeutických technik sociálním pracovníkem.

Sociální pracovníci mohou chtít využít techniky arteterapie, neboť jsou shodné s principy sociální práce. Výhodou sociálních pracovníků může být jejich komplexnější pohled na klientovu problematiku, jakož i často širší kompetence k jejich řešení (Mátel, Schavel, 2014).

Otázkou je potřeba vědecké validity v souvislosti s arteterapií. Arteterapie je užitečným nástrojem pro ty, kteří pracují s klienty, jsou-li odborně, osobnostně erudováni. Tímto nástrojem můžeme umožnit klientům v pokročilém stáří prožívat radost ze schopnosti vytvořit něco nového, pozitivně ovlivnit jejich osobnost výtvarným uměním, vizuální kulturou a vlastní tvůrčí činností, a to v zájmu dosažení integrity a emocionální pohody v pozdním stáří.

Autor: PhDr. Bc. Jaroslava Malček Seznam použité literatury

CAMPBELLOVÁ, J. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-204-1

ČERKALOVÁ, I. Základy biblioterapie a arteterapie. Bratislava: Partner, 2012. ISBN 978-80-89183-85-2

HARTL, P. , HARTLOVÁ, H. Velký psychologický slovník. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-686-5

HEGYI, L. , KRAJČÍK, Š. Geriatrie. Bratislava: Herba, 2010. ISBN 978-80-89171-73-6. 2

JAROŠOVÁ, D. Starostlivost o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. ISBN 80-7368-110-2

KOLMANOVÁ, A., GRNIAKOVÁ D. Vzácná paměť v našich rukou. Bratislava: Centrum Memory , 2014. ISBN 978-80-971716-0-5

KOČKINOVÁ, M. Reminiscenční terapie. In: Psychiatrie-psychoterapie-psychosomatika 16, 2009 2, s. 1 97-98

MALÍKOVÁ, E. Starostlivost o seniory v pobytových sociálních zažízeních. Praha: Grada, 2011. ISBN 9788024731483

MARGUSON, M. Kreativní vztah- skupinová arteterapie u seniorů www.expressyourselfarttherapy.com/id19.htm

MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0

MÁTEL A., SCHAVEL, M. Teorie a metody sociální práce I. Bratislava: Společnost pro rozvoj sociální práce, 2014. ISBN 978-80-971445-2-4

MŰHLPACHR, P. Schola gerontologica. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3838-1

PŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967

RUBINOVÁ, J. Přístupy v arteterapii. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-093-5

ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7367-124-7

ŠROBÁROVÁ, S. Intervence, resocializace a terapie v sociální práci. Ružomberek: Verbum, 2011. ISBN 978-80-8084-715-9

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinium, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5

VEREŠOVÁ, M. Psychologie. Bratislava: Osvěta, 2007. ISBN 80-8063-239-1

VOŘÁČKOVÁ, D. Kvalita života seniorů v Domovech pro seniory. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4138-3

VYBÍRAL, Z. , ROUBAL, J. Současná psychoterapie. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-682-7

WIMMEROVÁ, V. Arteterapie a její využití v praxi. Brno: Masarykova univerzita, 2008