Vzdělávání sociálních pracovníků na Slovensku zaznamenalo v posledním období výrazný rozmach. Tato situace byla způsobena výraznou absencí odborníků, kteří se měli podílet na řešení nových sociálních problémů po roce 1989 vlivem společenských, politických a ekonomických změn. Tyto změny zároveň vyvolaly potřebu nových legislativních norem v oblasti sociálního zabezpečení, jejichž plnění vyžadovalo fundované, odborně erudované sociální pracovníky.

Vzdělávání v sociální práci

Zájem o studium ve studijním oboru sociální práce převyšoval od začátku kapacitní možnosti škol, počet studentů na univerzitách a vysokých školách je vysoký, jejich motivace pro studium je různá. Zvýšený zájem již zaměstnaných uchazečů o studium sociální práce podnítila skutečnost vyplývající z přijetí zákona 312/2001 Sb. o státní službě, podle kterého, zaměstnanec státní správy musel v rámci výkonu svých odborných činností splňovat minimálně podmínku ukončeného prvního stupně vysokoškolského studia. V tomto případě šlo zejména o zaměstnance okresních úřadů, později úřadů práce, sociálních věcí a rodiny s podmínkou začít studovat ve smyslu výše uvedeného zákona do konce roku 2005. Zájem začít studovat obor sociální práce projevily i jiné cílové skupiny jako například. zaměstnanci policejního sboru, trestní justice, celních úřadů, sociální pojišťovny, samosprávy měst a obcí jakož i podnikatelé, bankovní úředníci, zaměstnanci soukromých firem zejména na úseku personálních věcí a pod. Na tento mimořádný zájem začaly reagovat i vzdělávání instituce na Slovensku svými nabídkami prostřednictvím akreditovaného vzdělávacího studijního programu, který nabízejí nejen na svých kmenových univerzitách a vysokých školách, ale také v menších městech. Za poslední období výrazně vzrostl počet posluchačů a absolventů ve studijním oboru sociální práce.

Pro úplnost tvrzení uvedeme i několik konkrétních údajů ze zdroje Ministerstva školství SR k 31.10.2006, podle kterých ve studijním oboru sociální práce studovalo v akademickém roce 2006/2007 celkem 12933 studentů, z toho 2244 v denní formě9 a 1. Od roku 1997 ukončilo vysokoškolské studium ve studijním oboru sociální práce 8 411 absolventů, přičemž v interní formě to bylo 1974 studentů a v externí formě 6447 studentů. Vysoké školy tedy vytvářejí obrovský potenciál odborně kvalifikovaných sociálních pracovníků, kteří jsou na své povolání připravováni unifikovaně - tedy univerzální, samotný profil absolventů jednotlivých vysokých škol je přibližně stejný (srov. SCHAVEL, M., DÁVIDEKOVÁ, M. Vzdělávání v sociální práci na Slovensku a v Čechách - porovnání obsahu studia. Sociální práce/S00. ).

Dovolujeme si připomenout, že profily absolventů a sumář odborných kompetencí formulovala zejména pracovní skupina pod vedením prof. Tomeše a členů pracovní skupiny, kterou tvořili zástupci jednotlivých vzdělávacích subjektů pod garancí Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny SR a Asociace vzdělávatelů v sociální práci v letech 1996 - 2000). Přestože probíhají některé snahy o inovaci studijních programů v oboru sociální práce, můžeme konstatovat, že tyto mají charakter pouze modifikování studijního programu prostřednictvím volitelných předmětů, nebo probíhá tvorba a zavádění studijních programů s takzvaným zaměřením například. na sociální práci ve státní správě, veřejné správě nebo na poradenství, přičemž tyto studijní programy neprofilují absolventa k větší odbornosti při výkonu svých činností, navíc jej mohou při uvádění zaměření v dokladu o ukončeném vzdělání omezovat v jeho pracovním uplatnění. Na druhé straně je přítomen fakt, že nové fenomény a specifika v pracovních pozicích sociálního pracovníka vyvolávají potřebu jeho neustálého odborného zkvalitňování. Jednou z důležitých možností je vytvoření systému celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků.

Celoživotní vzdělávání

Na potřebu dalšího vzdělávání jako součásti vzdělávání celoživotního upozorňují i absolventi studijního oboru, kteří se v praxi často potýkají zejména s problémy v oblasti poradenské činnosti při práci s klientem, nedostatkem manažerských dovedností v oblasti řízení sociálních subjektů nebo konkrétní orientace ve specifických problémech, jako jsou oblasti sociálních služeb, sociálních oblastí, sociální práce závislými a jinými sociálně-patologickými jevy, nezaměstnanými, rodinami s ekonomickými problémy, těžce zdravotně postiženými, osobami vyššího věku, dlouhodobě nemocnými a umírajícími, azylanty, dalšími marginalizovanými skupinami a pod.

Absolventi studia v oboru sociální práce poukazují i ​​na potřebu supervidování své práce. Průzkumy ukázaly, že přibližně 90 % sociálních pracovníků má zájem o supervidování své práce. Využití supervize v praxi sociálního pracovníka mnozí odborníci považují za formu zvyšování odborné kompetence a zároveň formu dalšího vzdělávání. Zároveň mohou supervizní výcviky představovat další oblast vzdělávání odborně erudovaných a motivovaných absolventů sociální práce.

Otázka celoživotního vzdělávání je aktuální iz důvodu přijatých dokumentů v rámci států Evropské unie a tedy i Slovenska. Ministerstvo školství připravuje zákon o celoživotním vzdělávání, který by měl reagovat na nové trendy a dokumenty v oblasti celoživotního učení a nahradit tak dosud platný zákon č. 1/2003. 386/1997 Sb. o dalším vzdělávání. Naše vláda přijala v roce 2004 usnesením vlády SR č.j. 157 z 25.2.2004 i Koncepci celoživotního vzdělávání v České republice a v roce 2007 Návrh strategie celoživotního vzdělávání a celoživotního poradenství s cílem dobudovat systém celoživotního vzdělávání a celoživotního poradenství.

Důležitost celoživotního vzdělávání zdůrazňují zejména dokumenty přijaté v orgánech Evropské unie, jako jsou: Memorandum o celoživotním vzdělávání, které bylo přijato v Bruselu v roce 2000 a je základním materiálem pro rozvoj celoživotního vzdělávání v evropském prostoru, přičemž zvýrazňuje význam celoživotního vzdělávání pro rozvoj zemí Evropské unie. Komunitární program Evropské unie – Program celoživotního vzdělávání do kterého se zapojila i Slovenská republika dnem 1.1.2007, (možnost využití programu Grundtvig, který se věnuje potřebám vzdělávání dospělých při zvyšování jejich znalostí a dovedností, dále je to program Jean Monnet podporující instituce a aktivity v oblasti evropské integrace ve vysokoškolském vzdělávání. Zainteresovaní odborníci jsou toho názoru, že program celoživotního učení je jedním z nejefektivnějších nástrojů spolupráce v evropském kontextu.

Tendence v oblasti podpory celožitovného vzdělávání formuluje i Lisabonská strategie v rámci které se za hlavní cíle považuje zvyšování kvality lidského potenciálu prostřednictvím vzdělávání se záměrem zajistit propojení s oblastí zaměstnanosti a sociální soudržnosti.

Pro oblast celoživotního vzdělávání je významný i Bolognský proces v jehož rámci zejména na zasedání účastníků bylo v roce 2001 v Praze přijato komuniké ve kterém výrazně rezonovala podpora aktivit v rámci celoživotního vzdělávání. Komparováním některých systémů celoživotního učení v oblasti sociální práce v jiných zemích jsme zjistili, že například systém dalšího vzdělávání je kvalitně rozpracován v Maďarsku, kde je dokonce přijat zákon o dalším vzdělávání sociálních pracovníků na rozdíl od jiných zemí, jako je např. . Spolková republika Německo, Česká republika, Rakousko a zároveň i naše republika, kde je celá oblast dalšího vzdělávání postavena na spontánních aktivitách vzdělávacích institucí nebo občanských sdružení, která podporují (často nesystémově) zkvalitnění některých činností formou krátkodobých vzdělávacích programů. Dobře rozvinutý systém nástavbového studia po ukončení magisterského stupně v oboru sociální práce mají rozpracován ve Spojených státech amerických.

Perspektivy v dalším vzdělávání sociálních pracovníků

Pro vytvoření komplexního systému dalšího vzdělávání sociálních pracovníků na Slovensku je příznivé období. Na mnoha otevřených akcích deklarují potřebu dalšího vzdělávání i zástupci resortu práce, sociálních věcí a rodiny. Potřebu vzdělávání pociťují, jak jsme již zmiňovali i samotní sociální pracovníci. Některé legislativní předpoklady pro realizaci dalšího vzdělávání jsou již přijaty, bohužel téměř vůbec se nenaplňují. Je to například. zákon č. 312/2001 Sb. o státní službě, zákon č.. 552/2003 Sb. o výkonu prací ve veřejném zájmu, zákon č.j. 311/2001 Sb. zákoník práce, ale i zákon 305/2005 Sb. o sociálně právní ochraně a sociální kuratele, nebo iniciativní návrhy v procesu přípravy zákona o sociálních službách. Jako nezbytné se ukazuje kreování dalšího vzdělávání sociálních pracovníků ve specializovaných formách prostřednictvím akreditovaných vzdělávacích aktivit ( schvalovacím orgánem je Akreditační komise MŠ SR pro další vzdělávání ), obsah jednotlivých vzdělávacích aktivit musí přitom tvořit odborníci z praxe a zkušení pedagogové. Další vzdělávání musí poskytnout svým absolventům možnost zkvalitnit své profesionální kompetence a vytvářet lepší možnost uplatnit se na trhu práce.

Druhou důležitou cílovou skupinou pro oblast dalšího vzdělávání v sociální práci by měli být absolventi I. nebo II. stupně v příbuzných studijních oborech, kteří vykonávají sociální práci, ale nejsou absolventy tohoto studijního oboru. Jsou to zejména speciální a léčební pedagogové v zařízeních sociálních služeb, kteří mají z působení v těchto typech subjektů dlouholetou praxi. Další vzdělávání sociálních pracovníků by mělo vytvořit široký prostor pro zájemce státní správy, samosprávy a subjekty nevládních organizací, jejichž aktivity jsou orientovány na práci v sociální oblasti.

Součástí systémového řešení dalšího vzdělávání sociálních pracovníků musí být i vytvoření předpokladů pro finanční ohodnocení těch, kteří se dlouhodobě a cílevědomě vzdělávají. Podněty pro tyto pobídky můžeme najít v odměňování. lékařů nebo nově i učitelů. Právě zkušenosti z oblasti vzdělávání lékařů, jakož i reflektování samotných potřeb sociálních pracovníků vedlo vedení Vysoké školy zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě k iniciativnímu kroku zřídit Institut dalšího vzdělávání sociálních pracovníků v rámci své organizační struktury. Tento důležitý krok vytváří předpoklad pro vytvoření podmínek ke konstituování uceleného systému dalšího vzdělávání sociálních pracovníků v intencích výše uvedených myšlenek. V současnosti Institut realizuje několik akreditovaných vzdělávacích programů a přispívá tak ke zkvalitňování odborné kompetence sociálních pracovníků.

Je přirozené, že kreování a realizace systému dalšího vzdělávání vyžaduje účast několika zainteresovaných odborníků – zástupců Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny, akademické obce a zkušených odborníků z praxe. Iniciativa Vysoké školy zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě může v tomto procesu sehrát klíčovou roli.

Autor: prof. PaedDr. Milan Schavel, PhD.

Přednáška zazněla na vědecké konferenci Sociální služby v regionu. Sborník z vědecké konference , která se konala 18. listopadu 2010 ve Skalici a byla publikována ve sborníku z této konference: MÁTEL, Andrej - KOVAĽOVÁ, Maria - ŠTEPANOVSKÁ, Martina (eds.) Vydala Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě, ISBN 978-80-970567-0-4, EAN 9788097056704