ÚVOD
Situace v sociální práci se za posledních dvacet let změnila zásadním způsobem. Počátkem devadesátých let, odkdy na Slovensku datujeme éru vysokoškolského vzdělávání v sociální práci, se měnila nejen struktura a obsah vzdělávání, ale i status sociálních pracovníků. Úspěšné etablování profese v oblasti tzn. pomáhajících disciplín podpořila v té době i první právní definice pojmu sociální práce v zákoně 195/1998 Sb. o sociální pomoci. Časem vznikla potřeba legislativně upravit i supervizi jako integrální součást výkonu sociální práce. Dnes je ve více právních normách upravena nejen profese sociálního pracovníka, ale i supervize, například v zákoně č. 100/2000. 305/2005 Sb. o sociálněprávní ochraně dětí a sociální kuratele a v zákoně č.j. 448/2008 Sb. o sociálních službách. V pojetí sociální práce jako vědy, praktické činnosti a studijního oboru je kladen stále větší důraz na profesionální kompetenci. Supervize jako jeden z nástrojů vzdělávání tak nachází své uplatnění nejen v praxi sociální práce, ale také v procesu výuky. V graduální přípravě i jako součást celoživotního vzdělávání. V podmínkách vysokoškolského vzdělávání však supervize není upravena legislativně, ale její potřeba je zdůrazňována ve vzdělávacích standardech. Rada pro vzdělávání v sociální práci (Council on Social Work Education) definuje za profesionální základ sociální práce znalosti, hodnoty a dovednosti získané v praktické výuce pod supervizním dohledem. Odborná praxe má být postavena na humanitární a liberální bázi a připravovat studenty na práci v různých oblastech, včetně škol, agentur poskytujících služby rodinám, v oblasti péče o zdraví, soudnictví a zařízeních sociální péče (CSWE, 1994).
Uplatňování supervize v praxi (vzdělávací i poradenské) musí nutně odrážet specifika sociální práce jako profese, o které Brinkmann píše jako o povolání, „jehož pole pracovní působnosti se rozprostírají ve všech společenských úrovních“ (Brinkmann, 2001, s. 68). To klade vysoké nároky na kvalifikovaného supervizora, který vstupuje do prostředí s diferencovanými cílovými skupinami práce s jednotlivci a rodinami, skupinové práce i práce v místních komunitách a společenstvích, na úrovni státní správy, samosprávy i nestátních subjektů. Stejně tak vzdělatelé jsou nuceni vyrovnávat se s širokým rozptylem působnosti sociální práce a promítnout tato rozhodnutí do obsahu vzdělávání. Jedna z dilemat sociální práce „specializace vs. polyvalence“ je tak stejně vysoce aktuální i pro supervizory, kteří vykonávají supervizi pro sociální pracovníky.
Cílem zpracované monografie autorů je nabídnout čtenáři přehled základních teoretických poznatků o supervizi v sociální práci v obecní rovině a definovat místo supervidovaných forem praxe v systému praktické výuky a komplexněji specifikovat význam a úkoly supervize ve vztahu k procesu praktické výuky. Zvláštní pozornost věnujeme systémovému pohledu na supervizi v procesu odborné praxe, teoretické komparaci a analýze různých modelů supervize, konceptu supervizního doprovázení studenta v průběhu i po výkonu odborné praxe.
Předkládaná monografie prosazuje myšlenku změny paradigmatu praktického výkonu sociální práce, z administrativně-byrokratického rámce k intenzivnější poradensko-terapeutické práci. Z našeho pohledu je to cesta jak posunout vzdělávání i výkon sociální práce blíže společensky i profesionálně uznávané formě. Je to cyklický proces, ve kterém jsou ve vzájemné interakci a spoluodpovědnosti vzdělávatelé, sociální pracovníci i studenti odboru sociální práce. Tím vším je tato práce určena.
O AUTORECH
:
prof. PaedDr. Milan Schavel, PhD., vysokoškolský učitel, původním povoláním léčebný pedagog s dlouholetou poradenskou praxí, absolvent doktorandského studia v oboru sociální práce ve kterém i habilitoval a inauguroval. Angažoval se při kreování studijního oboru sociální práce, je absolventem supervizního výcviku a tvůrcem projektů v oblasti supervize a sociálního poradenství, autorem a spolu¬autorem několika monografií z oblasti supervize, sociálního poradenství, sociální prevence apod.. Jeho aktivity směřují k tvorbě sociálního odborného systému práce, jako společensko - vědní disciplíny. Je lektorem vzdělávacích programů v oblasti supervize a sociálního poradenství, vede Institut dalšího vzdělávání sociálních pracovníků při Vysoké škole zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě.
PhDr. Milan Tomka, PhD., vystudoval sociální práci na Fakultě humanitních věd Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře. Doktorské studium ukončil v roce 2006 na Fakultě zdravotnictví a sociální práce Trnavské univerzity. Působil jako konzultant i supervizor v telefonické krizové intervenci pro děti a mládež a je aktivním supervizorem v sociální práci. Orientuje se na teorii sociální práce, sociální poradenství, supervizi a rozvoj klíčových kompetencí u studentů sociální práce. V současnosti je vedoucím Katedry sociální práce a sociálních věd Fakulty sociálních věd a zdravotnictví Univerzity Konstantina Filozofa v Nitře a předsedou Správní rady Asociace vzdělatelů v sociální práci Slovenské republiky.
OBSAH
ÚVOD I. ČÁST ZÁKLADY SUPERVIZE V SOCIÁLNÍ PRÁCI (Milan Schavel)
1 POJMY, VÝVOJ A ZÁKLADY SUPERVIZE 1.1 Supervize – charakteristika pojmu 1.2 Historický nástin uplatnění supervize 1.2.1 Supervize ve světě 1.2.2 Supervize na Slovensku 1.3 Legislativní ukotvení supervize na Slovensku
2 FORMY A TYPY SUPERVIZE 2.1 Formy supervize 2.1.1 Individuální supervize 2.1.2 Skupinová supervize 2.2 Typy supervize
3 CÍLE, FUNKCE, MODELY A PŘÍSTUPY V SUPERVIZE 3.1 Cíle supervize 3.2 Funkce supervize 3.3 Modely a přístupy v supervizi 3.4 Supervize versus terapie
4 NÁSTROJ V PRÁCI SUPERVIZORU A ZAMĚŘENÍ SUPERVIZE 4.1 Nástroje v práci supervizora 4.2 Zaměření supervize
5 SUPERVIZNÍ PROCES 5.1 Faktory ovlivňující supervizní proces 5.2 Cyklický – kruhový model supervize v supervizním procesu 5.2.1 Supervizní smlouva
6 SUPERVIZOR 6.1 Osobnost supervizora 6.2 Metody v práci supervizora, znalosti a dovednosti supervizora 6.3 Vztahy mezi aktéry supervize, základní principy komunikace 6.3.1 Podmínky pro vytvoření optimálního vztahu v supervizi 6.4 Aspekty sociální práce s klientem z pohledu supervizora 6.5 Odborná příprava supervizorů v sociální práci
7 ETIKA A ETICKÁ ODPOVĚDNOST V SUPERVIZI
II. ČÁST SUPERVIZE V PRAKTICKÉ VÝUCE SOCIÁLNÍ PRÁCE (MILAN TOMKA)
8 CHARAKTER VZDĚLÁVÁNÍ V SOCIÁLNÍ PRÁCI
9 PRAKTICKÁ VÝUKA JAKO PROSTOR PRO VÝKON SUPERVIZE 9.1 Historie supervize v kontextu vzdělávání v sociální práci 9.1.1 Vývoj vzdělávací supervize 9.2 Specifika supervize se studentem 9.2.1 Předpraxový seminář 9.2.2 Popraxový seminář
10 SUBJEKTY SUPERVIZNÍHO PROCESU V PRAKTICKÉ VÝUCE 10.1 Průvodce v praxi 10.1.1 Odborná příprava průvodce v praxi 10.1.2 Evaluace průvodce v praxi studentům 10.2 Student sko subjekt praktické výuky 10.3 Pracoviště praktické výuky 10.4 Vzdělatel
11 MOŽNOSTI SUPERVIZE V PRAKTICKÉ VÝUCE 11.1 Výukový a výcvikový supervizor 11.2 Řídící supervizor v praktické výuce 11.3 Individuální a skupinová supervize v praktické výuce
12 VÝUČBOVÝ KONTRAKT 12.1 Otázky moci a hranice v supervizi
13 MOŽNOSTI VYUŽITÍ INTERNETU V PROCESU PRAKTICKÉ VÝUKY
14 SYSTÉMOVÝ POHLED NA SUPERVIZE V PRAKTICKÉ VÝUCE 14.1 Model konstelací individuální a skupinové supervize ve škole a na pracovišti 14.2 Hierarchický model supervize v praktické výuce 14.3 Procesuální model supervize v praktické výuce
15 VÝCVIKOVÁ SUPERVIZE PROVÁDĚNÁ SUPERVIZOREM NA PRACOVIŠTI 15.1 Aplikace přístupu orientovaného na úkoly ve výcvikové supervizi 15.2 Etapy výcvikové supervize 15.2.1 Kontakt (1.etapa) 15.2.2 Vyjasnění účelu a procesu supervize (2. etapa) 15.2.3 Didaktická instrukce (3. etapa) 15.2.4 Tvorba supervizních cílů (4. etapa) 15.2.5 Identifikace, priorizace a výběr úkolů (5. etapa) 15.2.6 Kontrakt (6. etapa) 15.2.7 Revize úkolů (2a. etapa)
16 VÝUČBOVÁ SUPERVIZE PROVÁDĚNÁ TUTOREM PRAXE NA ŠKOLE 16.1 Bálintovský model supervize 16.2 Poradenský model supervize 16.3 Techniky modelování soch a převrácených rolí
17 JAK DÁLE V SUPERVIZI V PRAKTICKÉ VÝUCE
© Autoři: prof. PaedDr. Milan Schavel, PhD. PhDr. Milan Tomko, PhD. Název: Základy supervize a supervize v praktické výuce v sociální práci Recenzenti: Doc. PhDr. Michal Oláh, PhD. Doc. PhDr. Markéta Rusnáková, PhD. Technická úprava: Mgr. Eva Kunovjáneková Vydavatel: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Vydání: první Rok vydání: 2010 Náklad: 1500 kusů Počet stran: 193 Tisk: BEKI design, s.r.o.
ISBN
978-80-89271-87-0
EAN
9788089271870