Stáří je neodmyslitelnou součástí lidského života. Přináší s sebou změny biologických funkcí, psychické změny, ale i sociální. Tyto změny často vedou ke ztrátě samostatnosti, k odkázanosti na pomoc jiné osoby, nejčastěji rodinných příslušníků. Někdy se člověk ocitne na sklonku života úplně sám, rodinné vazby zcela chybí, případně rodinní příslušníci nemohou nebo nejsou schopni z různých příčin poskytnout seniorovi péči, jakou potřebuje. A tehdy hledá odpověď na otázku: „Jak dál, kam jít, kdo se o mě postará...?“ Přirozeně každý člověk touží stáří prožívat tam, kde vyrostl, kde žil ve svém produktivním věku, tedy v důvěrně známém domácím prostředí. Často však již není schopen existovat sám a nejsou možnosti řešit situaci v rámci rodiny, ani pečovatelskou službou. Jednou z možností jak důstojně přežít toto období „podzimu života“ je pobyt v zařízení sociálních služeb. Přestěhovat se tam však někdy znamená tolik, jak prosadit starý strom. Přežít podzim života v neznámém prostředí, s velkým množstvím cizích lidí podobných osudů není lákavou představou. Možná iz toho důvodu je v poslední době ve zvýšené míře poptávka po malých zařízeních s nízkým počtem obyvatel, kde se starší člověk rychleji seznámí s novým prostředím, spíše pozná a snáze si zapamatuje menší počet klientů a zaměstnanců, a tím se také snáze aklimatizuje na nové životní podmínky. Nízkokapacitní zařízení zároveň umožňuje vytvářet a udržovat komornější prostředí a rodinnou atmosféru, ale zejména individuální přístup ke každému klientovi. Jedním z takových zařízení je Charitní dům sv. Edity Steinové v obci Vojčice, nacházející se 8 km od okresního města Trebišov. Zařízení s kapacitou 17 lůžek je v provozu necelých 9 let. Za tu dobu poskytlo umístění 45 klientům.
Charitní dům sv. Edity Steinové – charakteristika zařízení Charitní dům sv. Edity Steinové ve Vojčicích je účelovým zařízením církve, spravovaným Arcidiecéznou charitou Košice. Arcidiecézní charita je veřejným sdružením věřících, které je zřízeno diecézním biskupem Košické arcidiecéze podle ustanovení kánonu 114 Kodexu kanonického práva (CIC) a podle § 6 ods. 1 písm. h) zákona 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Podle kánonu 116, § 2 CIC je veřejnou právnickou osobou.
Stručná historie vzniku a vývoj zařízení Vzniku samotného díla předcházela dobrovolnická činnost spolupracovníků Farské charity Trebišov. Při realizaci jednoho z projektů Slovenské katolické charity tzn. návštěvní služby v nemocnici měli možnost poznávat staré a zdravotně postižené lidi, kteří s obavami očekávali den ukončení hospitalizace a návratu do prázdného bytu či studeného domu. První myšlenka vytvoření zařízení rodinného typu, který by nahrazoval osamělým lidem chybějící rodinné prostředí a poskytoval komplexní péči v době nouze, se zrodila právě v hlavách dobrovolníků. Říká se: „kde je vůle, tam je i cesta“. I když to byla cesta namáhavá a plná překážek, myšlenka se stala skutečností.
V roce. 1997 rakouská katolická charita darovala peníze na odkoupení pozemku a budovy v obci Vojčice. Z důvodu nedostatku finančních prostředků budova chátrala 2 roky. Samotné dílo vznikalo v letech 1999 - 2001 přičiněním dobrovolných spolupracovníků charity. Vedení stavby se ujal tehdejší trebišovský kaplan PhDr. Peter Novysedlák, který k výstavbě díla dokázal motivovat obyvatele obce az blízkého okolí, mládež i bezdomovce z Trebišova. Současně s výstavbou probíhalo pořádání sbírek, benefičních koncertů a sociálních burz za účelem získávání finančních prostředků pro pokračování stavby. V červenci. 2000 stavbu navštívili zástupci francouzské charity, jejichž projekt natolik oslovil, že se ho rozhodli podpořit částkou 1 200 000, - Kč, jako jeden ze tří projektů v rámci celé České republiky. 20. října 2001 dokončenou stavbu slavnostně posvětil Mons. Alojz Tkáč, košický arcibiskup. První obyvatelé nastoupili 1. 11. 2001. Charitní dům sv. Edity Steinové je zařízením s celoročním pobytem, poskytujícím sociální služby ve smyslu zákona 448/2008 Sb. o sociálních službách. V souladu s uvedeným zákonem je registrován jako:
- domov sociálních služeb,
- zařízení pro seniory.
Zařízení zároveň poskytuje stravu důchodcům z blízkého okolí. Slouží i jako místo setkávání společenství z obce, a to zejména Sdružení mariánské mládeže, Společenství modlitby matek, ale své domovské právo zde mají i ti, díky nimž toto dílo existuje - dobrovolníci.
Služby Cílovou skupinou jsou občané v důchodovém věku, zdravotně postižení, odkázáni na pomoc jiné osoby. Od samého začátku provozování byli upřednostňováni žadatelé, kteří jsou naprosto osamělí a vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu si nedokážou sami zajistit základní životní potřeby. Zatímco podle legislativy platné do konce roku 2008 mělo zařízení možnost výběru klientů, nový zákon o sociálních službách přenesl rozhodovací pravomoc při umísťování žadatele na obce, města a vyšší územní celky. Je na místě otázka, zda toto zřizovatelem preferované kritérium bude možné uplatňovat i do budoucna. Charitní dům je kombinovaným zařízením. V části zařízení pro seniory se ve smyslu § 35 zákona č.j. 448/2008 Sb. o sociálních službách poskytuje sociální služba fyzické osobě, která dovršila důchodový věk a je odkázána na pomoc jiné osoby, nebo fyzické osobě, která potřebuje poskytování sociální služby z jiných vážných důvodů. V současnosti v zařízení pro seniory žije 7 klientů. Kromě klasických služeb - ubytování, stravování, úklidu, praní, žehlení a údržby prádla a šatstva se poskytuje pomoc při odkázanosti na pomoc jiné osoby, sociální poradenství, sociální rehabilitace, zajišťuje se zdravotní péče cestou obvodního lékaře a vytvářejí se podmínky pro úschovu cenných věcí či zájmovou činnost. V části domů sociálních služeb, kde žije 10 klientů, se navíc zajišťuje pracovní terapie. V domově sociálních služeb se ve smyslu § 38 zákona č.j. 448/2008 Sb. poskytuje sociální služba dospělé fyzické osobě, která je odkázána na pomoc jiné osoby a její stupeň odkázanosti je nejméně „V“ podle přílohy č.j. 3 citovaného zákona. Důležitou součástí života klientů je naplňování volnočasových aktivit. Zařízení se snaží vytvářet podmínky zejména pro činnosti, které jsou smysluplné, dodávají klientům pocit potřebnosti a užitečnosti. Klienti se v rámci svých možností a schopností podílejí na drobných domácích pracích. pomáhají žehlit a skládat vyprané ručníky, ubrusy, stříhat ubrousky, zalévat či přesazovat květiny, čistit ořechy, hrách, fazole, třídit brambory. Velký význam v rámci sociální rehabilitace se přikládá vedení klientů k rozvíjení a čím delšímu zachování sebeobslužných činností. Důraz je kladen na rozvíjení vzájemné pomoci – neočekávat pouze pasivně na péči personálu, ale všímat si potřeb toho druhého, pomoci mu například. při oblékání, při vstávání ze židle, doprovázet ke stolu, do kaple, na procházku, podat potřebnou věc, projevit tomu druhému pozornost... I když jde v podstatě o maličkosti, je to jakási forma „pomoci ke svépomoci“. Hlavní snahou je vytvořit u klienta pocit jistoty, že je v tomto zařízení zapotřebí, chtěný a milovaný, ne trpěný, odložený a zbytečný.
Vývarna pro důchodce Vývarovna poskytuje celodenní stravu pro obyvatele charitního domu sv. Edity Steinové, celodenní stravu pro klienty jiného zařízení sociálních služeb v obci Vojčice, pro zaměstnance obou zařízení a pro dalších přibližně 35 důchodců z blízkého okolí, kterým se dováží strava přímo do domácností.
Materiální zabezpečení K zajištění svých úkolů charita obhospodařuje vlastní dvoupodlažní budovu s pozemkem. Na jejich provozování se vztahují příslušná ustanovení předpisů v oblasti sociálních služeb, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, úseku protipožární ochrany, hygienické předpisy atp. V ubytovací části se nachází 6 dvoulůžkových a 5 jednolůžkových pokojů. Hygienická zařízení jsou společná. Součástí ubytovací části je jídelna, společenská místnost a kaple. Pro uplatňování volnočasových aktivit a pracovní terapie slouží zahrada, dvůr a květinová zahrádka. Ústřední myšlenkou projektu charitního domu bylo vytvořit zařízení rodinného typu, co nejvíce způsobem fungování podobné životu v domácím prostředí, vytvářet náhradní rodinné vazby, potlačovat v maximální míře „institucionální“ zařízení, vytvářet rodinnou atmosféru. Na druhé straně menší počet klientů znamená pro zařízení i méně příjmů a problémy s jejich hospodařením. Diskriminačně vůči nízkokapacitním zařízením působí i nový zákon o sociálních službách, který nezohledňuje kapacitu zařízení při poskytování příspěvku na jeho provoz.
Personální zabezpečení Péče o klienty zajišťuje kolektiv 14 zaměstnanců, z toho 6 směnových. Vzhledem k charakteru provozu někteří zaměstnanci mají kumulované funkce. Plní rozsáhlé spektrum úkolů, které je třeba denně zajistit pro plynulý chod provozu. V tomto smyslu klade tato práce dost náročné požadavky na pracovníky. Vyžaduje určitý druh „univerzálnosti“, jakož i široký záběr znalostí a dovedností z různých oblastí, schopnost adaptability – okamžitě se přizpůsobit změněným podmínkám a umět samostatně řešit vzniklé problémy. V klasických institucionalizovaných zařízeních se na každý druh agendy specializuje jiný zaměstnanec. Finanční situace nízkokapacitních zařízení nutí vytvářet typ univerzálního pracovníka, se širokým přehledem a znalostmi z různých druhů oborů a agend. Pro změnové zaměstnance velkou psychickou i fyzickou náročnost představují víkendy a noční služby, kdy je pracovník v zařízení sám se zodpovědností o 17 klientů. Musí si umět poradit iv případě náhlých havarijních technických situací, správně a pružně reagovat a okamžitě vzniklou situaci řešit. Účast na kulturních, společenských či rekreačních akcích pořádaných pro klienty, na duchovním životě v zařízení, jakož i péče o dvůr a zahradu je samozřejmostí pro každého zaměstnance. Vzhledem k charakteru zařízení a jeho náročnosti je nutný pečlivý výběr zaměstnanců, ale i další péče o jejich průběžný vědomostní růst, motivaci, psychohygienu a prevenci syndromu vyhoření. Z pohledu zaměstnance je to práce namáhavá, ale také krásná. Vidět spokojenost na tvářích klientů je tou největší odměnou. Tato práce je v pravém slova smyslu nejen zaměstnáním, ale skutečným posláním.
Mgr. Kateřina Kolačkovská Autorka pracuje jako vedoucí Charitního domu sv. Edity Steinové ve Vojčicích
Foto - archiv Charitního domu sv. Edity Steinové