Úvod

Romové na Slovensku se podle výzkumů a strategických dokumentů pravidelně objevují mezi skupinami nejvíce ohroženými chudobou, sociálním vyloučením a diskriminací. U této skupiny obyvatelstva se kombinuje několik znevýhodnění. Vyskytuje se u nich chudoba způsobená nezaměstnaností, nedostatkem vzdělání, přístupem k informacím, nevýhodným bydlením a pod. Jedna z nejhorších situací romské minority je život v segregovaných romských osadách. Tato skupina populace na Slovensku se explicitně zmiňuje i ve strategických dokumentech a akčních plánech na potlačování chudoby či sociální exkluze.

Marginalizované skupiny Romů

Marginalizované skupiny obyvatelstva představují specifické skupiny, které jsou často znevýhodněny. Takové znevýhodnění se projevuje v sociální, kulturní a především v ekonomické izolaci. Pro tyto skupiny bývá chudoba průvodním jevem. Za největší diskriminaci považujeme sociální exkluzi, která je příznačná pro romskou minoritu.

Romové se od členů majority liší etnicitou, vnímáním okolního světa, vlastním prožíváním a pod. Řadí se k europoidní rase, i když rasové odchylky této minority od majority v Evropě jsou patrné. V minulosti, až dosud docházelo ke konfliktům mezi Romy a členy minority. Jejich „jinakost“ je často vnímána jako větší hrozba vůči majoritě, přičemž může jít nejednou io mylnou představu. „Za problém považujeme lépe, či hůře maskovanou netolerantnost, skrývající v sobě neschopnost soužití s ​​někým, kdo je jiný a koho kvůli jinakosti odmítáme, aniž bychom se zdržovali jeho poznáváním.“ (Klein, 2008, s. 86). To je jedna z příčin sociální exkluze Romů.

Se sociální exkluzí Romů se spojují i ​​další determinanty, jako jsou nezaměstnanost, nízká úroveň vzdělanosti, nízké příjmy a nízká životní úroveň. Romské marginalizované skupiny jsou mnohdy bez přístupu k informacím.1 Jednotlivé determinanty podmíněné sociální exkluzí se vzájemně odlišují a determinují. V rámci politické roviny se v marginalizovaných skupinách může projevovat vyloučenost z politického a občanského dění. Je to podmíněno především životem v osadách, které představují vlastní pravidla života a soužití Romů.

Historické determinanty izolace romské minority

Začátkem 20. století při vzniku 1. Československé republiky byly romské rodiny segregovány dále od vesnic, aby nenarušovaly život původních obyvatel. Integrace do majoritního obyvatelstva nebyla žádoucí. Jedním z faktorů odmítání Romů byla netolerance jejich životního stylu kočovnictví. „V roce 1958 byl kočujícím Romům zamezen pohyb zákonem „o trvalém usídlení kočujících a polokočujících osob”.“ (Onderčová, 2003, s. 7). Zákonem č.j. č. 74/1958 Sb. o trvalém usídlení kočujících osob bylo zakázáno kočování. Kočovný původ Romů byl ukončen likvidací kočovných osad. Romské obyvatelstvo bylo přesouváno do větších obydlí, kde jim bylo poskytnuté bydlení zajištěno tekoucí vodou, elektřinou, kanalizací, v blízkosti škol, továren a pod. Šlo často o násilné bourání osad a násilnému stěhování Romů do nových lokalit. Toto vše se dělo bez jakékoliv přípravy. Přestěhovali je do nových domů a následně se rozbila vnitřní struktura jejich komunity. (Srov. Štrbová, 2016, s. 64)

Zákazem kočování2 a přestěhováním se do bytových jednotek způsobily jejich devastaci, společně s okolním prostředím. \"V některých městech tyto dnes tvoří dokonale, znovu s připomenutím na životní styl Romů, chybějící vymahatelnost práva, respektive velkou toleranci k ničení obecního či městského majetku, zničená etnická ghetta.\" (Chovanec, 2012, s. 439, In: Beňo et al., 2012). Novodobý nanucený životní styl Romů tak přetrvává. Je to díky velké toleranci k ničení majetku ze strany obcí a měst. Odpor majoritní většiny způsobuje pouze prohlubování tohoto problému. Romové se později kvůli ztrátě civilizovaného bydlení vracejí zpět do osad.

Život v romských osadách – determinant ovlivňující kvalitu života Romů

Soužití majority s Romy představuje nemálo problémů, a to v oblastech, kde se nacházejí koncentrovaná romská osídlení. V některých koncentrovaných romských uskupeních lze při přetrvávajícím stavu očekávat totální rezignaci Romů na morální, hodnotový i normativní rámec majoritní společnosti. Předpoklady říkají, že nárůst četnosti Romů v některých lokalitách našich měst může indikovat i nárůst konfliktů, které jsou v konečném důsledku jedním z důvodů, proč Romové nejsou obecně akceptovanou a inkludovanou součástí slovenské společnosti. (Šuvada, 2015). Proto stále více dochází k odmítání Romů ze strany majority a narůstá tak jejich izolovanost. Ta představuje nejčastější průvodní jev pro tuto skupinu. Izolovanost a odmítání majoritou se v životě Romů projevuje maximalizací zdržování se v osadách a minimalizací pohybu v majoritní společnosti. „Na druhé straně je třeba přiznat, že osady jsou dnes jednoznačně největším problémem v rámci romské otázky.“ (Hajko, 2015, s. 185). Izolovanost romských osad od majority nadále narůstá. Romové žijící v osadách se řídí vlastními nepsanými pravidly, která jsou v každé osadě různá.

Život v osadách není stejný, ale nesou s sebou společné znaky uzavřených společenství a vyznačují se hlubokou chudobou. "Dalším znakem osad je zvyšování počtu jejich obyvatel. Souvisí s přílivem nových osadníků, kteří z nějakého důvodu přišli o své původní bydlení, a s nadprůměrným populačním růstem." (Hajko, 2015, s. 195). Přírůstek obyvatel je přirozeně spojen se vznikem dalších nelegálních obytných staveb z provizorního materiálu se značně narušenou statikou. Samotné provizorní bytové jednotky mají nadměrný počet obyvatel, což představuje ještě více hygienicky nevhodné bydlení a tím dochází k většímu zhoršování kvality života.

Osady představují pro Romy častokrát jediné sociální prostředí pro přežití, bezpečí a ochranu před vnějším světem. Strach z nepoznaného, ​​negativní zkušenosti s diskriminací, konflikty mezi minoritou a majoritou, jiná a často měnící se pravidla zvenčí, mentalita a rozdílnost hodnot je častým důvodem zůstávat ve vlastních osadách, v přirozeném prostředí, které představuje nižší, až nízkou úroveň sociálně-ekonomických podmínek života.

V osadách jsou životní podmínky nejhorší. Nejzřetelnějším jevem je nedostatečná infrastruktura, vybavenost obydlí umístěných na okraji obcí nebo jejich odlehlých částí. Vybavenost obydlí, infrastruktura a osvětlení byly v některých osadách zavedeny z finančních zdrojů měst a obcí. Časem však došlo i jejich poškozování ze strany členů osad.

Přesto ze strany nemálo členů romské minority je prostředí, ve kterém žije majorita sociálně vyloučeným. Vznikají tak dva různé světy, jejichž rozdílnost se sociálními determinanty ještě více prohlubují. Navzdory propastně patrné rozdílnosti mezi světem majority a romské minority, osady pro Romy představují volbu životní strategie a tak přežít v omezených podmínkách. Mimo jiné osadám již chybí ukázka života majoritní společnosti, která žije a vnímá svět jinak. Bariéry v myšlení na obou stranách jsou propastné. Týká se to i rodiny v osadách. Podle Hajka (2015) děti přicházejí do světa, ze kterého mají po dosažení dospělosti nízkou šanci uniknout.

Sociální exkluze3 vyjadřuje vyloučení ze smysluplné participace v různých sférách společnosti, systémech a subsystémech. Romové, kteří využili možnosti žít jiným způsobem života, než udávají podmínky osad se vylučují od vlastní minority. Osady nepřijímají „novodobé osvícence“ majority. „Nešťastným důsledkem mimořádně vysoké soudržnosti je i častá neochota romské rodiny a širší komunity dovolit jednotlivci, aby se odpoutal, aby jednal jinak než skupina.“ (Štrbová, 2016, s. 64) Nejtěžším jevem bývají konflikty mezi původními členy, kteří neumí pochopit jinakost jejich člena. Tím pokračuje opuštění přirozeného prostředí a přerušení citových vazeb se členy osad. Proto musí Romové své prvotní sociální prostředí často opustit a začít nový život ve světě majority. Tam Romy může čekat nelehký úkol sociální adaptace a sociálního začlenění se.

Možnosti řešení

Zkušenosti z minulosti poukázaly na to, že stěhování Romů z přirozeného prostředí do prostředí majority je velmi problémové. Romové v cizím světě neumějí proniknout. Absentuje sociální adaptace a socializace s majoritou. Romové mohou mít snahu uniknout zpět do svého světa, do romských osad. Aby docházelo určitému kontaktu minority a majority, je třeba zpočátku respektovat přirozené prostředí Romů. Velmi účinným prostředkem při kontaktu Romů s majoritou je podpora vzniku komunitních center, pro pomoc romským rodinám. Komunitní centra mohou být zaměřena na oblast vzdělávání Romů, především dětí a na postupnou, resp. částečnou sociální inkluzi do společnosti.

Důraz by měl být kladen na vztahy mezi sociálními pracovníky a komunitami. K tomu je potřebná otevřenost sociálních pracovníků při práci s Romy, kteří budou respektovat jejich jedinečnost. Nemůže se to obejít bez účasti Romů. Samotný otevřený, důvěrný, osobitý přátelský vztah osvobozený od formalit, předsudků4 a skořepiny je nezbytný pro potřebnou změnu smýšlení Romů a posun při práci s touto cílovou skupinou. Vytvoření takového vztahu mezi sociálním pracovníkem a Romem je často komplikované a zdlouhavé. Pokud se takový vztah časem vytvoří, je jedním z dalších úspěchů sociální práce s Romy. Vytvořený dobrý vztah je pro sociálního pracovníka motivací pokračovat ve výkonu sociální práce s romskou minoritou. Pro Roma to může být motivací měnit svůj život k lepšímu a zbavovat se předsudků vůči některým členům majority. „Když se studenty nebo pracovníky, kteří žili kdysi v chudobě, ale propracovali se do střední třídy, ptali, jak se jim to podařilo, devět z deseti tvrdili, že to bylo díky vztahu – s učitelem, poradcem, knězem, trenérem, nadřízeným apod., kteří se o ně zajímali a radili jim. (Srov. Neupauer, s. 17 In: Z osady do království)

Mezi silný nástroj, podporující kontakt minority s majoritou představuje i podpora vzniku pastoračních center přímo či v blízkosti osad, které provozují platně registrované církve. Chybět by neměla ani odborná a profesionální pomoc romským rodinám za předpokladu jejich vlastního zájmu a participace. Důležité je přihlížet i na kulturní tradice Romů a tam hledat možnosti začlenění se do společnosti prostřednictvím zaměstnání, která jsou přirozená pro Romy – řemesla, divadlo, umělecká sféra. Práce s romskými komunitami má být založena na spolupráci předních členů osad a sociálních pracovníků z externího prostředí. Je důležité, aby v komunitě vznikla iniciační skupina Romů, která se skládá z lidí s přirozenou nebo nabytou autoritou v komunitě, kteří mají zájem o rozvoj komunity a jsou ochotni se aktivně účastnit jejího rozvoje. (Srov. Neupauer, s. 21 In: Z osady do království)

Při práci s romskou minoritou žijící v osadách je třeba propojit vnitřní svět osad se světem majority. To je nesnadný úkol jednotlivých měst a obcí. Aby docházelo k dalšímu střetu romské minority s majoritou, je třeba vytvářet pracovní aktivity, které pomáhají k adaptaci a socializaci Romů s majoritou. Obce by měly vytvářet smysluplné pracovní aktivity ke zkvalitnění vnějšího prostředí. Jde například. opravu hradů, čištění lesů, rušení nelegálních skládek. Neměly by se vytvářet jen pracovní příležitosti, které mohou být často demotivující. „Obec by měla podporovat organizace, které úspěšně nabízejí výchovné a vzdělávací činnosti na jejím území, a spolupracovat s nimi.“ (Bešenyei, s. 38 In: Z osady do království) Participace Romů při zkvalitňování životního prostředí a prostoru mohou být pro ně samotné motivující. Jejich spolupráce a výsledky práce mohou docílit toho, že se začnou zamýšlet nad tím, jak chránit a zlepšit rostředí, ve kterém se nacházejí.

Závěr

Práce s romskou minoritou vyžaduje soustavnou, pravidelnou a dlouhodobou činnost. Úspěšné případy, kdy se Romové díky soustavné činnosti sociální práce adaptovali na nové prostředí je třeba vhodným způsobem propagovat. To může být motivací pro další Romy, kteří se chtějí adaptovat do majority. Je třeba poukazovat na to, že Romové, kteří se plně socializují do společnosti nebudou jediní Romové, a proto budou moci být v kontaktu s dalšími Romy, kteří to dokázali. Díky tomu si budou moci budovat vzájemně vztahy a vzájemně tak podporovat svoji identitu. Musí však počítat s tím, že zažijí sociální exkluzi ze strany osad, do kterých někdy patřili. Přes takové odmítání mohou být příkladem a výzvou pro pár známých, kteří se do společnosti ještě nesocializovali a v budoucnu takové kroky zvažují.

Autor: Mgr. JUDr. PhDr. Stanislav Bujda, PhD.

Seznam použité literatury

HAJKO, J.: Hoď do mě kamenem. Český Těšín: FINIDR, 2015, 424 s. ISBN 978-80-556-1437-3.

CHOVANEC, J. 2012. Kvalita života marginalizovaných skupin. In: Spolupráce pomáhajících profesí – determinant kvality života populace. Bratislava: Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty, 2012. ISBN 978-80-89464-10-4, s. 12 435-444.

KLEIN, V.: 2008. Multikulturní výchova a Romové. Nitra : UKF, 2008. 170 sekund. ISBN 978-80-8094-333-2.

MEKEL, M. – KOLESÁROVÁ, D.: Z osady do království. Prešov : Petra. 2020. 129 s. ISBN 978-80-8099-149-4.

ONDERČOVÁ, V. 2003. Pomocný program pro slaboprospívající romské žáky. Prešov: Metodicko-pedagogické centrum v Prešově, 2003. 56 s.. ISBN 80-8045-308-X.

ŠTRBOVÁ, M.: Kriminalita a Romové. Nitra : UKF, 2016. 84 sekund. ISBN 978-80-558-0994-6.

ŠUVADA, M. 2015. Romové ve slovenských městech. Bratislava: KASICO, 2015, 168 v. ISBN 978-80-8061-828-5.

Zákon čj. č. 74/1958 Sb. o trvalém usídlení kočujících osob

1 Výsledkem absence přístupu k informacím je častokrát neosvojování si dalších potřebných dovedností, které majorita má již dávno zažité. 2 Přirozeného životního stylu Romů, který byl známý pro majoritu v minulosti. 3 Sociální exkluze může být specificky chápána ze strany Romů. Pro mnohé z nich je právě majorita izolována od světa. Přesněji tím, že neromové nežijí v romských osadách. 4 Dosud převládají tendence, kdy rodiče majority při výchově straší své děti, že je dají cikánem. Podobně to dělají i příslušníci romské minority, které své děti straší tím, že je dají gadžom t. z. příslušníkům majority, resp. bílým.