JAN – vícenásobný držitel plaket za abstinenci Jan se narodil v r. 2010. 1953 jako třetí dítě ze sedmi sourozenců v dělnické rodině. Po absolvování základní školy se přihlásil na učiliště, kde se vyučil mechanizátorem zemědělských strojů. A jelikož byl chytrý, podařilo se mu získat dva výuční listy. Udělal také zkoušky na kuřiče tuhého paliva. Také si udělal řidičský průkaz. Přišel čas povinné vojenské služby. Dva roky vojáka si odkroutil v malém městečku poblíž Plzně. Při tomto nástupu nastal zlom v jeho životě.
Vojenská služba způsobila pro fyzicky nižšího muže krutou šikanu. Vojáci mu dělali špatně. To způsobilo, že byl na pokraji vyčerpání. Nerad si na to vzpomíná. Dva z tehdejších vrstevníků spáchali sebevraždy. Jeden z nich pro vojenský režim. Navzdory šikaně byl vzorný při vojenském nástupu, v poslouchání příkazů, plnění si povinností vojáka a hlavně bez „průserů.“ Bohužel, toto se neobešlo bez „bolavého kopance“ od nepřejících a posměvačných vojáků. Nejprve byl u dělostřelců. Potom byl pátrač - voják, dával pozor na oblohu a let letadel. Později byl ve vojenské správě budov. Tam dostal odměnu větší než četař na vojně. Vydělal si až 220 Kčs na měsíc. První vyjížďka pro malého vojáka se neobešla bez piva. Jedno nevinné pivo...
Po rozkazu se jako 22letý vrátil do civilu. Zaměstnal se jako dělník v dukelských kasárnách. Tam vykonával řemeslo, ve kterém se vyučil. Důsledky šikany začaly ukazovat své první následky. Jan začal stále více popíjet. To způsobilo to, že byl z práce vyloučen. Musel jsi tedy najít jinou práci. Zaměstnal se v pneuservisu. Pracoval tam jako strojník. Dával do lisů a strojů olej. Opět ho vyhodili. Jak sám říká - pro kořalku. Byl to už druhý vyhazov z práce. Odešel do třetí práce. Ani tam alkoholová závislost nenechala na sebe čekat. Po této poslední práci vykonával už jen aktivační práce.
Navzdory závislosti na alkoholu s rodinou vycházel dobře. Jako mladý chodil na diskotéky a mezi lidi. Tam si samozřejmě vypil. Co, pálenka, pivo ty tekly potokem. Láhev levného vína za 10 korun to se dalo. Takové víno popíjel se dvěma nebo třemi lidmi. Rád měl partie, kde se společně pilo. Pokud parta nebyla, tak pil sám. Co je paradox, jen ostré sám nikdy nevypil. Na tento druh alkoholu potřeboval partu. Alkoholová závislost způsobila, že se začal koktávat. Koktáním nedokázal vyslovit slova a dávat je do vět. Někteří jeho sourozenci pili. Alkoholická závislost zasáhla část jeho rodiny. Jednotlivý členové na ni trpěli také. Jeden z bratrů, který měl také problémy se zmíněnou závislostí dostal podmínku. Musel odejít do resocializačního zařízení namísto vězení.
Zlom pro Jana nastal maminkou smrtí. Rodina mu domlouvala, aby přestal pít. Šel dobrovolně na protialkoholní léčbu. Tři měsíce tam byl natvrdo. Podstupoval ji zodpovědně a dostavily se první úspěchy. Po úspěšné léčbě ještě šel na další dvě doplňující protialkoholní léčby. Během léčby se účastnil různých terapeutických aktivit a soutěží, ve kterých jsi počínal úspěšně. Jan je věřící. Pastorační služby během pobytu na charitě nevyužíval. Rád čte historické knihy. Je vícenásobným držitelem plaket za abstinenci. Má 6 zlatých plaket a 4 diamantové plakety. Diamantová plaketa znamená, že daný člověk abstinuje již více než 15 let. Může být uděleno i několikrát po získání první diamantové plakety. Cílem je motivovat člověka, aby abstinoval dál.
Během pobytu na charitě Jan byl nejdelším abstinujícím alkoholikem. Kromě plaket ho těší, že se dožil důchodu. Byl mu přidělen sociální byt ve městě, ve kterém se narodil. Těší se, že bydlí ve svém bytě. Přiznaný důchod, přiznané doplatky a vlastní úspory si chce vložit na vlastní knížku a šetřit si. Zůstává v kontaktu se svou žijící rodinou, synovci a neteřmi. Je obyvatelem charity, ve které bydlí již 14 let a úspěšně abstinuje od roku 1994. Je na dobré cestě života. Tolik Jan, 27letý mladík, tedy abstinující alkoholik, který miluje svůj život.
PETER – střídavé abstinování
Peter se narodil v roce 1973. Po absolvování základní devítileté školy se rozhodl vyučit ke krejčovskému řemeslu. Jelikož se v této době neotevíralo 4 leté studium s maturitou, přihlásil se tedy pouze na tříleté učiliště. Aby byl přijat, musel nejprve provést talentové zkoušky. Přijali ho tedy na obor krejčovství - tvůrčí šití. V celé škole bylo 500 dívek a pouze 7 chlapců, mezi nimiž patřil i Petr. Po ukončení učiliště a získání výučního listu externě dva roky si dodělal maturitu. Po maturitě začal pracovat v oděvním výrobním družstvu. V práci byl dobrý kolektiv. A protože byl dobrý ke sounáležitosti se přidalo nevinné popíjení. Jelikož už od začátku chtěl zapadnout do kolektivu podílel se na tzv.. skládačkách na alkohol. Podvolil se tomu. Pít alkohol začal tedy ve své práci a začalo se to nabalovat.
Po ukončení pracovního poměru se zaměstnal ve strážní službě jako sbskár se zbraní. Přestože už byl závislý, tedy jak tvrdí, pil už nad normu, psychotesty dokázal udělat. V nové práci se troška více začal „sundávat.“ Peter nebyl sám. Našel jsi družku, se kterou žil 14 let. Jelikož to byla starší žena, děti s ní neměl. Dcera jeho družky mu dala podmínku, aby se šel léčit od závislosti a přestal pít. Sama už nechtěla zažívat to, co zažívala pro svého vlastního otce. Ten ji spolu s mámou bil a trýznil díky alkoholu. Proto Peter šel k psycholožce. Setkání s psycholožkou vyšlo velmi dobře, ale na léčení nešel. Peter na chvíli přestal pít. Abstinovat dokázal dva roky. Práci sbskára, který měl zbraň musel pro svou závislost ukončit. Alkohol a zbraň byly neslučitelné. Nastoupil do jedné firmy, kde dělal mistra. Byl jediným mužem v celém pracovním kolektivu. Oslovení mistr, pan mistr mu dělalo dobře. Vždy si ho ženy nějakým způsobem poctily. Třeba i lahví. Tam se už pořádně spustil. Odrazilo se to pak ve vztahu s družkou, který začal upadat.
Peter byl rebelant. Pod vlivem alkoholu udělal čin, který si už nepamatuje, sousedovi v bytovce, kde žil se svou družkou. Musela zasáhnout policie. Dostal zákaz na 48 hodin přiblížit se k bytu své družky. Přispěl k tomu svou vinou. Peter je nejmladší ze sourozenců. Jako nejmladší v rodině měl jiný výchovný režim oproti starším sourozencům. Hodně se mu líbilo. Pokud nežil s družkou doma žil s mámou a sestrou. Tam byl klidný ao jeho přešlapech se nemluvilo. Vždyť to byla ostuda, kterou ani rodina si nechtěla připustit. Avšak řádění na ulici, bitvy, šarapaty, jímky, zásah policistů, pouta a trávení nocí na policii byly běžné. Jednou se dopustil trestného činu ublížení na zdraví. Oběť jeho činu nakonec trestní oznámení stáhla, podle Petra zřejmě ze strachu. Rodině nic nevyčítá. Sám přiznává, že byl rváč a choval se jako gauner.
S družkou se nakonec rozešli. V Petrově životě tak začala nová etapa, která trvala dva roky - "skryté bezdomovectví." Jelikož v místním sídlišti se nacházely tenisové kurty a znal majitele, měl malinkou „pokojku“ ve které směl přenocovat. Sprcha a hygiena byla zajištěna. Stránil se žebrání na ulici. Jeho hlavní metou bylo, aby něco příležitostně vydělal a prospal. Samozřejmě párty pod mosty a přespávání na lavičce se během tohoto období přitrefily. Podle vzezření na Petrovi nebylo však znát, že jde o člověka bez domova. Vypadal naprosto normálně.
V jeden den však nemohl vstát z postele. Myslel si, že je to porážka. Životní styl a alkoholová závislost začala ukazovat své další negativní stránky. Začal si uvědomovat, že toto není v pořádku. V krátké době potkal terénního sociálního pracovníka, zaměstnance charity. Ten mu nabídl služby charity. Na jeho radu přišel a vyzkoušel to. Bylo to obtížné. Uznává, že jeho divoká povaha měla problém zvyknout si na charitní režim a požadavky. Neuměl se zpočátku přizpůsobit. Byl sám mezi lidmi. Neměl si s kým popovídat. Avšak během pobytu charity si hodně uvědomil. Později si tam našel nové kamarády, se kterými si může promluvit. A také novou přítelkyni, klientku charity. Jako závislý byl nejprve v resocializačním zařízení 8 měsíců. Tam měl práci, kde šil a pral. Alkohol mu až tak nechyběl. Pobytem na charitě však nově začal popíjet. Abstinovat se mu daří nanejvýš jen s krátkými přestávkami. Koncem léta v malém městě s abstinující přítelkyní něco popil. Přítelkyně po dvou letech abstinence podlehla pokušení. Zareagovala však rychle a šla se léčit. Po návratu z léčení nově začala abstinovat.
Se závislostí si Peter absolvoval velmi krutý zážitek - delirium. Sám Peter to nepřeje nikomu. Viděl démony, kteří mu seděli na nohou. Když jim utíkal, začali ho honit. Navzdory vysoké postavě se dokázal schovat pod nízkou postel, což za normálních okolností člověk nedokáže. Bál se vyjít zpod postele. Démoni ho chtěli vytáhnout. Temné mračna, obrysy, to byl jejich výjev. Takové šílenství nikdy nezažil a nepřeje to nikomu. Jedno štěstí bylo, že ho kamarád držel za ruku a povídal si s ním. To byl jediný kontakt s realitou.
Později se Petrovi přitrefily zdravotní problémy. Diagnostikovali mu nádorové onemocnění, které se rozšířilo na několik částí těla. Pije sice méně. Někdy nepije, když je už těžší nedokáže odolat a dopřeje si alespoň malé množství. Podle lékařky vzhledem k diagnóze mu zbývalo jistou dobu přibližně 7 měsíců života. Navzdory popíjení podstupuje léčbu a bere léky. Jistý čas bral silné léky, které mu jen zvýšily chuť na alkohol. Pro nemoc cítí bolest celého těla. Přirovnává to k únavě po kopání základů na budovu. Peter je stále obyvatelem charity. Přítelkyně, která znovu začala abstinovat ho vybízí, aby nepil a abstinoval. Těší ho nová práce na plný úvazek. Má podle něj originální práci v rodném městě - směnový mistr. Neumí si vynachválit rodinnou atmosféru v pracovním kolektivu a plat, který ho svou výškou dokázal překvapit. Navzdory nemoci chce žít pro sebe a svou starší přítelkyni. Pracovníci charity ho vybízejí, aby nepil. Sám je překvapen že platí přísloví - co chceš aby dělali lidé tobě, to dělej i jim. Když se chová špatně, nediví se, že ze strany charity přicházejí sankce. Stává se, že pro nemoc někdy slaběji vidí. Přiznává, že Bůh mu dal svobodnou vůli. Kdyby byl přemýšlel dříve, mohlo to dopadnout jinak. Nezlobí se však na něj. Mluvit o svátostech ještě nechce, nepřipouští si to moc. Považuje to za poslední věci v životě člověka. Sám chce ještě žít. Nadále však bojuje se závislostí na alkoholu, i když pije momentálně méně a částečně se mu daří i abstinovat.
Závěr
Pokud si člověk uvědomí, že má problém se závislostí s alkoholem, může vyhledat odbornou pomoc, která jej bude doprovázet při léčbě této závislosti. Po vyhledání lékaře může být závislý doporučen na ambulantní nebo nemocniční léčbu. Součástí takové léčby může být kombinace behaviorálních postupů, psychoterapie a farmakoterapie. Pokud závislý je klientem charitního zařízení, může být nabádán sociálním pracovníkem, aby absolvoval takovou léčbu. Také rodina může vytvářet příznivé domácí podmínky pro závislého člena, které mu umožní abstinovat a trávit více času se svými blízkými po návratu z léčebného pobytu. Není to však v kompetenci každé rodiny, jelikož pro alkoholismus jejího člena mohlo dojít k narušeným rodinným vztahům. Často se závislý ve svém problému ocitá úplně sám. Alkoholově závislí se mohou nakontaktovat i na resocializační zařízení aby tamním pobytem a programem se mohli vrátit k abstinenci. Nápomocné mohou být i podpůrné skupiny pro lidi žijící mimo resocializační zařízení. V rámci sociální terapie tyto skupiny pozitivně motivují k udržení abstinence či léčby.
Sociální pracovníci mají využívat všechny možné kompetence sociálního pracovníka při práci s alkoholiky. Společná sezení, pracovní terapie, sociální terapie a motivační rozhovory i trpělivost jsou neodmyslitelné. Trpělivost se vyžaduje při komunikaci se závislými klienty, kteří závislost ještě nepřipouštějí. Mohou jim být poskytovány služby charity za stanovených podmínek. Tam klienti mohou být vybízeni k léčbě. Postupem času mohou takovou možnost klienti připustit.
Případy dobré praxe při práci s klienty trpící závislostí na alkoholu mohou být zaznamenány v odborných literaturách a časopisech i sbornících. Tímto mohou seznamovat odbornou a širokou veřejnost s potřebnými informacemi. Mohou být tak nápomocné pro sociální pracovníky při jejich práci a také pro ty, kteří trpí závislostí na alkoholu a jsou odhodláni s tím něco dělat.
Mgr. JUDr. PhDr. Stanislav Bujda, PhD.