Psychická pohoda vysokoškolských studentů v kontextu akademického tlaku a copingových strategií

Úvod

Období vysokoškolského studia představuje vývojově kritickou fázi, která spojuje pozdní adolescenci s ranou dospělostí a přináší komplexní akademické, sociální a osobnostní výzvy (Solmi et al., 2022). Je to období formování identity, autonomie a profesní orientace, ve kterém si studenti učí regulovat vlastní chování, přijímat odpovědnost a efektivně zvládat rostoucí nároky prostředí (Murray & Arnett, 2018). Univerzitní prostředí zároveň představuje specifický kontext, ve kterém se od jednotlivce očekává vysoká míra samostatnosti, sebedisciplíny a akademického výkonu (Tayoto, 2025). Tato očekávání však mohou být provázena výrazným akademickým tlakem, který se často stává zdrojem stresu, úzkosti a snížené subjektivní pohody (Owen et al., 2025). Akademický stres je přitom jedním z nejčastěji uváděných stresorů v životě vysokoškolských studentů. Je spojen zejména s vysokými nároky na výkon, časovým tlakem, zkouškovým obdobím i nejistotou spojenou s budoucí kariérou (Martincová & Bíla, 2023; Pascoe et al., 2020). Dlouhodobé vystavení se těmto požadavkům může negativně ovlivňovat duševní zdraví studentů a snižovat jejich subjektivní psychickou pohodu.

Významnou roli při zvládání akademického stresu hrají copingové strategie, tedy způsoby, jimiž jednotlivci reagují na zátěžové situace a snaží se je zvládnout (Lazarus & Folkman, 1984). Volba copingových strategií může rozhodovat o tom, zda stres povede k adaptaci a osobnostnímu růstu, nebo naopak k psychickému vyčerpání a zhoršení well-beingu.

Na základě uvedených poznatků se současný výzkum čím dál více zaměřuje na studium vztahů mezi akademickým stresem, způsoby jeho zvládání a psychickou pohodou vysokoškolských studentů.

Teorie

Psychická pohoda

Období vysokoškolského studia se ve většině případů překrývá s obdobím rozvíjející se dospělosti (emerging adulthood), které se obvykle vymezuje přibližně mezi 18. a 25. rokem života (Arnett, 2000). Jedná se o vývojové období charakterizované formováním identity, nestabilitou životních okolností, narůstající samostatností a postupným přechodem k trvalejším životním závazkům (Machovcová et al., 2024).

Klíčovými vývojovými úlohami tohoto období jsou zejména utváření osobní a hodnotové identity, budování autonomie vůči rodičům a rodině, a postupná volba profesní dráhy. Mladí dospělí v tomto období často experimentují s různými sociálními rolemi, vztahy i studijními a kariérními směry, přičemž se učí převzít odpovědnost za vlastní rozhodnutí a jejich důsledky (Macek et al., 2016).

Univerzitní prostředí zároveň přináší specifické nároky. Zvyšují se požadavky na samostatnou organizaci učení, času a financí, často spojené s odchodem z domácího prostředí (Cheng, 2025). Akademický výkon je provázen zvýšeným tlakem ve formě náročných zkoušek, konkurence či nejistoty ohledně budoucího uplatnění, což může přispívat k vyšší míře stresu (Xu & Chai, 2025). Současně probíhají výrazné sociální a adaptační změny, například budování nových vztahů, začleňování do studentských komunit či zvládání pocitů osamělosti, zejména u studentů studujících mimo svůj domovský region (Machovcová et al., 2024). Současný výzkum poukazuje na relativně vysokou prevalenci symptomů úzkosti, deprese, stresu či spánkových problémů mezi vysokoškolskými studenty (Vásquez et al., 2026). Tyto potíže mohou souviset s horším akademickým výkonem, vyšším rizikem předčasného ukončení studia a celkově nižší kvalitou života (Berka & Marek, 2021). Psychická pohoda (well-being), která zahrnuje subjektivní pocit spokojenosti, smysluplnosti a schopnosti zvládat životní nároky, proto představuje významný předpoklad optimálního fungování studentů v akademickém i osobním životě (Parová, 2025).

Akademický stres u vysokoškolských studentů

Akademický stres představuje specifickou formu stresu, která je úzce spjata s prostředím vysokých škol a požadavky souvisejícími se studiem. Chronický stres může vést k různým zdravotním obtížím a negativně ovlivňovat fyzické i psychické zdraví jednotlivce (Sedláková, 2021). V kontextu vysokoškolského studia se stres často spojuje s akademickými nároky, hodnocením výkonu a očekáváními týkajícími se budoucího uplatnění (Martincová & Bíla, 2023).

Stres lze definovat na základě transakčního modelu Lazarusa jako stav, v němž nároky prostředí přesahují schopnosti a zdroje jednotlivce pro jejich zvládnutí. Nejde tedy o jakoukoli zátěž, ale o takovou, která je subjektivně vnímána jako přetěžující (Schreiber, 1992). Stres vzniká jako výsledek interakce mezi jednotlivcem a prostředím, přičemž významnou roli hraje individuální vyhodnocení situace. Zatímco krátkodobý stres může mít mobilizační charakter, dlouhodobé vystavení stresu vede k negativním psychickým i zdravotním následkům (Večeřová-Procházková & Honzák, 2009).

Akademický stres patří mezi významné faktory ovlivňující duševní zdraví a psychickou pohodu vysokoškolských studentů a může přispívat i k předčasnému ukončení studia (Majerová & Sokolová, 2025). Mezi nejčastější zdroje patří zejména vysoká akademická zátěž, tlak na výkon a náročnost učiva (Martincová & Bíla, 2023). Významným stresorem jsou i zkoušky a různé formy hodnocení výkonu, které studenti často uvádějí jako jednu z nejnáročnějších částí akademického života (Majerová & Sokolová, 2025).

Důležitým faktorem je i časový tlak a náročnost organizace času (Majerová & Sokolová, 2025). Mnoho studentů se setkává s problémy při skloubení studia, práce a osobního života, což může zvyšovat jejich stres a negativně ovlivňovat akademický výkon (Pérez-Jorge et al., 2025; Tescon et al., 2025). Nedostatečné dovednosti v oblasti time managementu a vysoké akademické nároky zároveň představují významné stresory v akademickém prostředí (Deng et al., 2022). K psychické zátěži studentů přispívají i obavy z budoucího uplatnění a nejistota spojená s profesní dráhou (Islam et al., 2025).

Dlouhodobé vystavení akademickému stresu může mít negativní důsledky pro duševní zdraví studentů (Martincová & Bíla, 2023). Výzkumy poukazují na souvislost mezi vyšší mírou stresu a výskytem úzkosti, deprese či syndromu akademického vyhoření, který se projevuje emočním vyčerpáním, cynickým postojem ke studiu a pocitem nedostatečné osobní výkonnosti (Dyrbye et al., 2006; Salmela-Aro & Read, 2017). Nadměrný stres zároveň negativně ovlivňuje celkovou psychickou pohodu studentů, což se může projevit nižší spokojeností se životem, problémy se spánkem nebo užíváním méně adaptivních způsobů zvládání zátěže (Beiter et al., 2015; Pascoe et al., 2020).

Copingové strategie

Copingové strategie představují důležitý mechanismus, prostřednictvím něhož jednotlivci reagují na stresové situace a snaží se zvládnout nároky prostředí. Coping lze definovat jako soubor kognitivních a behaviorálních snah zaměřených na zvládnutí, snížení nebo toleranci vnitřních a vnějších požadavků, které jsou jednotlivci vnímány jako zatěžující nebo přesahující jeho zdroje. V rámci transakčního modelu stresu Lazaruse a Folkmanové je coping chápán jako dynamický proces, který závisí na individuálním hodnocení stresové situace a dostupných zdrojů pro její zvládnutí (Halamová et al., 2022).

Podle tohoto modelu probíhá zvládání stresu prostřednictvím dvou základních procesů hodnocení. V rámci primárního hodnocení jedinec posuzuje, zda je situace pro něj hrozbou, výzvou nebo neutrální událostí. Následně v sekundárním hodnocení zvažuje, jaké zdroje a možnosti zvládání má k dispozici. Na základě těchto procesů se poté aktivují konkrétní copingové strategie, které mohou být zaměřené buď na řešení problému, nebo na regulaci emocionální reakce (Halamová et al., 2022).

V odborné literatuře se nejčastěji rozlišují dvě základní kategorie copingových strategií. První skupinou jsou strategie zaměřené na problém (problem-focused coping), jejichž cílem je přímo řešit nebo zmírnit zdroj stresu (Lazarus & Folkman, 1985). Patří sem například aktivní hledání řešení, plánování dalších kroků, získávání informací nebo vyhledávání sociální podpory (Dimunová & Bérešová, 2015). Druhou skupinou jsou strategie zvládání orientované na emoce (emotion-focused coping), které směřují k regulaci emočních reakcí na stresovou situaci a k úlevě od subjektivního prožívání stresu. Patří sem například strategii jako uklidňování, pozitivní reinterpretace situace nebo hledání jejího významu (Lazarus & Folkman, 1984).

Vedle adaptivních strategií se v literatuře popisují i maladaptivní formy copeingu, které sice mohou krátkodobě snižovat napětí, ale dlouhodobě nepřispívají k řešení stresové situace a mohou negativně ovlivňovat psychickou pohodu jednotlivce. Patří sem například vyhýbání se stresoru, sebekritika nebo popírání reality (Carver et al., 1989).

Výzkumy ukazují, že výběr copingových strategií významně ovlivňuje to, jak jednotlivci reagují na stres a jaké důsledky má stresová situace pro jejich psychické zdraví. Adaptivní strategie zaměřené na řešení problémů jsou spojeny s lepší psychickou adaptací a nižší mírou emočních obtíží, zatímco vyhýbavé nebo maladaptivní strategie bývají spojeny se zvýšenou mírou úzkosti a depresivních symptomů (Compas et al., 2001; Penley, Tomaka & Wiebe, 2002; Carver & Connor-Smith, 2010). Rozvoj adaptivních strategií, jako je řešení problémů či vyhledávání sociální opory, proto představuje významný ochranný faktor při zvládání stresu (Folkman & Moskowitz, 2004).

Vztah mezi stresem, copingem a psychickou pohodou

Výzkumy poukazují na významné propojení mezi mírou prožívaného stresu a psychickou pohodou vysokoškolských studentů. Chronický stres má prokazatelně negativní vliv na psychickou pohodu a může vést k různým formám psychické zátěže. Empirické studie současně potvrzují pozitivní vztah mezi akademickým stresem a syndromem vyhoření. Nadměrná akademická zátěž je spojena se zvýšenou mírou tělesných i psychických symptomů, zejména úzkosti a deprese, a v některých případech může vést i k úvahám o předčasném ukončení studia (del Pino & Matud, 2024).

Důležitou roli při zvládání akademického stresu hrají copingové strategie. Představují kognitivní a behaviorální snahy jednotlivce zaměřené na zvládnutí nebo zmírnění stresové situace. Výzkumy ukazují, že strategie orientované na řešení problémů a aktivní zvládání zátěže jsou spojeny s lepšími studijními výsledky a efektivnějším přizpůsobením se akademickým nárokům (Freire et al., 2016). Naopak vyhýbavé strategie se častěji spojují s vyšší mírou stresu a nižší akademickou úspěšností. Copingové strategie zároveň ovlivňují také subjektivní pocit spokojenosti se studiem a celkovou psychickou pohodu studentů (Dorado Barbé et al., 2025).

Výzkumy zároveň poukazují na rodové rozdíly ve vnímání stresu a volbě copingových strategií. Ženy mají tendenci prožívat vyšší míru akademického stresu a častěji využívat emocionálně orientované strategie, jako je vyhledávání sociální podpory nebo ventilování emocí (Rojas-Ruiz et al., 2024). Muži naopak častěji preferují strategie orientované na řešení problémů. Tyto rozdíly naznačují, že pohlaví může hrát významnou roli ve způsobu zvládání stresových situací (Freire et al., 2016).

Na základě uvedených poznatků je možné předpokládat, že způsob zvládání stresu představuje důležitý faktor ovlivňující psychickou pohodu vysokoškolských studentů. Zkoumání vztahu mezi vnímaným akademickým stresem, copingovými strategiemi a psychickou pohodou proto představuje významnou oblast výzkumu v kontextu duševního zdraví studentské populace.

Cíl výzkumu

Cílem této studie bylo prozkoumat vztahy mezi vnímaným akademickým stresem, copingovými strategiemi a psychickou pohodou vysokoškolských studentů na začátku akademického semestru. Výzkum se zaměřil na to, jak úroveň vnímaného stresu souvisela s psychickou pohodou studentů a jakou roli v tomto vztahu hrály copingové strategie. Předpokládalo se, že adaptivní strategie, jako plánování nebo vyhledávání sociální podpory, budou spojeny s vyšší psychickou pohodou, zatímco maladaptivní formy zvládání, jako vyhýbání se nebo sebekritika, budou pohodu snižovat a zvyšovat stres. Současně se ověřovalo, zda copingové strategie tlumily negativní vliv akademického stresu na psychickou pohodu a zda existovaly rozdíly v těchto proměnných podle pohlaví.

Pro dosažení cíle jsme si stanovili následující hypotézy: H1: Předpokládáme, že existuje negativní korelace mezi úrovní vnímaného akademického stresu a úrovní psychické pohody u vysokoškolských studentů. H2: Předpokládáme, že častější využívání adaptivních copingových strategií bude pozitivně korelovat s vyšší úrovní psychické pohody. H3: Předpokládáme, že častější využívání maladaptivních copingových strategií bude negativně korelovat s úrovní psychické pohody a pozitivně s úrovní vnímaného stresu. H4: Předpokládali jsme, že copingové strategie budou zprostředkovávat negativní vztah mezi vnímaným stresem a psychickou pohodou, přičemž adaptivní strategie oslabí vliv stresu na pohodu. H5: Předpokládáme, že budou existovat statisticky významné rozdíly v úrovni vnímaného stresu, preferovaných copingových strategiích a úrovni psychické pohody v závislosti na pohlaví.

Výzkumné metody

Výzkum byl realizován kvantitativní formou s využitím dotazníkového designu. Vzhledem k absenci oficiálních slovenských verzí byly všechny použité dotazníky přeloženy autorkou z anglického originálu do slovenského jazyka metodou konsenzuálního překladu. Na překladu se podíleli dva psychologové se znalostí angličtiny, přičemž byla zachována obsahová a jazyková ekvivalence položek. Přeložené verze dotazníků byly před použitím ověřeny na malé skupině studentů s cílem posoudit srozumitelnost položek. Ačkoli použité nástroje nebyly ve slovenském prostředí plně standardizované, jde o mezinárodně etablované škály s rozsáhlým empirickým využitím ve výzkumu akademického stresu a psychické pohody.

Sběr dat probíhal v prvních týdnech zimního semestru akademického roku 2025/2026. Údaje byly získány prostřednictvím online dotazníku vytvořeného na platformě Google Forms. Dotazník byl distribuován ve spolupráci s vedeními kateder, koordinátory studijních programů a zástupci studentských spolků, kteří jej zprostředkovali svým studentům přes interní komunikační kanály. Tímto způsobem bylo zajištěno široké zastoupení respondentů z různých oborů, univerzit a regionů. Všechny fáze výzkumu byly realizovány v souladu s etickými zásadami psychologického výzkumu a etickým kodexem Americké psychologické asociace (APA, 2010). Účast respondentů byla dobrovolná, přičemž před začátkem sběru dat byli účastníci informováni o cíli, průběhu a anonymitě výzkumu, stejně jako o způsobu zpracování získaných údajů, a představovala formu implicitního informovaného souhlasu, protože pokračováním ve vyplňování dotazníku účastníci potvrdili, že byli dostatečně informováni a se svou účastí souhlasí. Data byla zpracována výhradně pro výzkumné účely a v anonymizované podobě v souladu se zásadami ochrany osobních údajů a etickými standardy psychologického výzkumu.

Získané údaje byly zpracovány a analyzovány prostřednictvím programu IBM SPSS Statistics (verze 26). V rámci analýzy byly vypočteny kompozitní skóre pro jednotlivé škály – psychickou pohodu (Ryff PWB-18), vnímaný stres (PSS-10) a tři faktory copingových strategií (Brief COPE). V rámci analýzy byly zjištěny základní deskriptivní statistiky (průměr, směrodatná odchylka, rozsah, šikmost, špičatost) a ověřena normalita rozložení proměnných pomocí Shapiro–Wilkova testu. Protože ne všechny proměnné splňovaly předpoklad normality, při testování vztahů byly využity neparametrické postupy (Spearmanův korelační koeficient). Na ověření hypotéz o vztazích mezi stresem, copingovými strategiemi a psychickou pohodou byly postupně aplikovány korelační a regresní analýzy. Moderující efekty copingových strategií byly analyzovány prostřednictvím hierarchické lineární regrese se zahrnutím interakčních členů. Rozdíly mezi skupinami podle pohlaví byly testovány pomocí Studentova t-testu pro nezávislé výběry. Hladina statistické významnosti byla stanovena na úrovni α = 0,05, přičemž všechny testy byly oboustranné. Navzdory mírným odchylkám od normality byl Studentův t-test použit s ohledem na velkou velikost výzkumného souboru, která umožňuje aplikaci parametrických testů i při částečném porušení předpokladu normality.

Ryff PWB-18

Psychická pohoda byla měřena pomocí Ryffovy škály psychické pohody (Ryff Scales of Psychological Well-Being – PWB-18; Ryff & Keyes, 1995), která vychází z eudaimonického modelu well-beingu. Tento přístup zdůrazňuje pozitivní fungování, seberealizaci a smysluplné prožívání jako jádro duševního zdraví. Škála se skládá z 18 položek, které zachycují šest dimenzí psychické pohody – sebepřijetí, pozitivní vztahy, autonomii, zvládání prostředí, smysl života a osobní růst. Respondenti hodnotili míru souhlasu s jednotlivými výroky na šesticestné Likertově škále (1 = naprosto nesouhlasím, 6 = naprosto souhlasím), přičemž vyšší skóre vyjadřuje vyšší úroveň psychické pohody. Tento nástroj byl zvolen pro svou teoretickou ukotvenost v koncepci eudaimonického well-beingu, vysokou míru empirické ověřenosti a vhodnost pro studie zaměřené na kvalitu psychického fungování v akademické populaci. Předchozí výzkumy uvádějí uspokojivou vnitřní konzistenci škály, přičemž Cronbachovo α v případě zkrácené verze PWB-18 se pohybuje přibližně mezi 0,70 až 0,80 podle sledované populace (Ryff & Keyes, 1995).

Brief COPE

Copingové strategie byly měřeny prostřednictvím dotazníku Brief COPE (Carver, 1997), který představuje zkrácenou verzi původního COPE Inventory (Carver et al., 1989). Nástroj vychází z transakčního modelu zvládání stresu podle Lazaruse a Folkmanové (1984) a z teorie seberegulace (Carver & Scheier, 1990). Brief COPE byl vyvinut jako kompaktní, časově úspornější verze určená pro použití ve aplikovaném výzkumu, přičemž zachovává původní teoretickou strukturu. Dotazník obsahuje 28 položek, které tvoří 14 subškál (po dvou položek v každé): aktivní zvládání, plánování, pozitivní reinterpretace, akceptace, humor, náboženské zvládání, využívání emoční a instrumentální podpory, sebadistancionální únik (distrakce), popírání, ventilace emocí, užívání návykových látek, behaviorální odstoupení a sebaobviňování. Respondenti odpovídali na čtyřbodovou Likertovu škálu (0 = „vůbec ne“, 3 = „velmi často“), která vyjadřuje frekvenci využívání jednotlivých strategií v náročných nebo stresujících situacích. V souladu s doporučeními Carvera (1997) byly subškály v tomto výzkumu seskupeny do tří oblastí zvládání: adaptivní (zaměřené na problém), emoční (zaměřené na emoce) a maladaptivní strategie. Vyšší skóre v jednotlivých kategoriích indikuje častější využívání daného typu copingového chování. Výběr tohoto nástroje byl motivován jeho empiricky ověřenou validitou, vhodností pro výzkumy v oblasti akademického stresu a časovou nenáročností, jež umožňuje efektivní použití v online prostředí. Vzhledem k jeho prokázané citlivosti na individuální rozdíly v zvládání zátěže představuje Brief COPE vhodný a metodologicky spolehlivý nástroj pro studentskou populaci. Brief COPE vykazuje v různých výzkumech dobrou vnitřní konzistenci jednotlivých subškál, přičemž hodnoty Cronbachova α se obvykle pohybují v rozmezí přibližně 0,60–0,90 (Carver, 1997).

PSS-10

Úroveň vnímaného stresu byla měřena prostřednictvím škály vnímaného stresu (Perceived Stress Scale – PSS-10; Cohen et al., 1983). Nástroj hodnotí, do jaké míry jedinec vnímá situace v každodenním životě jako nepředvídatelné, nekontrolovatelné a přetěžující, a vychází z transakčního modelu stresu Richarda Lazaruse (1966). Dotazník obsahuje 10 položek, které mapují frekvenci stresujících zážitků během posledního měsíce. Respondenti odpovídali na pěti-stupňové Likertově škále (0 = „nikdy“, 4 = „velmi často“), přičemž vyšší skóre vyjadřuje vyšší míru subjektivního stresu. Zkrácená verze PSS-10 prokázala vysokou vnitřní konzistenci (α = 0,84–0,86) a dobrou konvergentní a diskriminační validitu (Cohen et al., 1983). Tento nástroj byl zvolen pro svou jednoduchost administrace, psychometrickou spolehlivost a vhodnost zachytit subjektivní akademický stres ve vysokoškolské populaci. Vnitřní konzistence použitých škál byla ověřena pomocí Cronbachova koeficientu alfa. Hodnoty pro jednotlivé nástroje jsou uvedeny v Tabulce 1.

Tabulka 1: Reliabilita použitých škál ve výzkumném souboru

Vnitřní konzistence použitých škál byla hodnocena pomocí Cronbachova koeficientu alfa. Většina škál vykazovala přijatelnou až dobrou reliabilitu. Nižší hodnoty reliability některých subškál mohou souviset s malým počtem položek (3 položky), což je častý jev u zkrácené verze PWB-18.

Charakteristika výzkumného souboru

Výzkumný soubor se skládal z 561 vysokoškolských studentů studujících na různých univerzitách a fakultách na Slovensku a v České republice. Kritériem zařazení do výzkumu bylo aktivní denní studium na bakalářském, magisterském nebo doktorském stupni vysokého školství.

Z hlediska pohlaví tvořily většinu vzorku ženy (62,4 %; n = 350), zatímco muži představovali 37,6 % (n = 211). Věkové rozpětí účastníků se pohybovalo od 18 do 32 let (M = 22,2; SD = 2,1), přičemž nejpočetnější byli studenti ve věkové kategorii 21–23 let.

Podle stupně vysokého školského studia bylo 70,4 % respondentů se bakalářským stupněm, 25 % magisterským nebo inženýrským stupněm a 4,6 % doktorským stupněm. Všichni respondenti studovali denní formou.

Podle studijního zaměření dominovali studenti humanitních a společenských věd (39,6 %), především z oborů psychologie a sociální práce. Další zastoupené oblasti tvořily ekonomické vědy (17,3 %), pedagogické obory (11,8 %), technické vědy (9,4 %), právnické vědy (1,2 %), přírodovědné a matematické obory (8,2 %) a lékařské a zdravotnické obory (7,1 %). Menší část souboru představovali studenti umění a uměleckých směrů (5,3 %).

Z hlediska pracovního zatížení vedle studia uvedlo 39,6 % respondentů, že nepracují, 33,3 % pracuje na částečný úvazek do 20 hodin týdně, 22,1 % má pravidelnou brigádu a 5 % vykonává práci na plný úvazek.

Výzkumný soubor lze charakterizovat jako rozsáhlý a heterogenní z hlediska sociodemografických charakteristik. Vzorek měl charakter příležitostného výběru, což může omezovat generalizovatelnost výsledků.

Výsledky výzkumu

Cílem výzkumu bylo analyzovat vztahy mezi psychickou pohodou, vnímaným akademickým stresem a využívanými strategiemi zvládání zátěže u vysokoškolských studentů. Na zpracování údajů byl použit statistický program IBM SPSS Statistics (verze 26). Hladina statistické významnosti byla stanovena na úrovni α = 0,05. Normalita rozložení proměnných byla ověřena prostřednictvím Shapiro–Wilkovy test, přičemž v případě nenormálního rozložení byly použity neparametrické testy (Spearmanův korelační koeficient).

Vztah mezi psychickou pohodou a vnímaným akademickým stresem (H1)

Korelační analýza potvrdila středně silný negativní vztah mezi úrovní psychické pohody a vnímaným akademickým stresem (rs = -0,51; p < 0,001). Vyšší úroveň stresu byla spojena s nižší mírou psychické pohody. Tento výsledek je statisticky významný a potvrzuje platnost hypotézy H1. Zjištění ukazuje, že studenti, kteří vnímají svůj akademický stres jako vyšší, mají tendenci prožívat nižší úroveň spokojenosti, smysluplnosti a celkové duševní pohody.

Graf 1: Vztah mezi vnímaným akademickým stresem a psychickou pohodou vysokoškolských studentů

Vztah mezi adaptivními copingovými strategiemi a psychickou pohodou (H2)

Analýza vztahu mezi psychickou pohodou a adaptivními copingovými strategiemi odhalila slabou, ale statisticky významnou pozitivní korelaci mezi psychickou pohodou a strategiemi zaměřenými na problém (rs = 0,25; p < 0,001). Tento výsledek naznačuje, že studenti, kteří při zvládání zátěže upřednostňují aktivní řešení problémů a plánování, mají tendenci dosahovat vyšší míry psychické pohody. Naopak mezi psychickou pohodou a copingovými strategiemi zaměřenými na emoce se nepotvrdil statisticky významný vztah (rs = -0,03; p = 0,447). Používání těchto strategií tedy není spojeno s vyšší ani nižší psychickou pohodou u zkoumaných studentů. Hypotéza H2 byla proto potvrzena částečně, a to jen v případě strategií zaměřených na problém. Tento výsledek lze interpretovat tak, že emocionální zvládání (např. ventilace, akceptace či hledání emoční podpory) nemusí přímo zvyšovat úroveň psychické pohody, i když může přispívat k okamžitému snížení subjektivního napětí.

Graf 2: Vztah mezi copingovými strategiemi zaměřenými na problém a psychickou pohodou

Graf 3: Vztah mezi copingovými strategiemi zaměřenými na emoce a psychickou pohodou

Vztah mezi maladaptivními copingovými strategiemi, stresem a psychickou pohodou (H3)

Výsledky ukazují na středně silnou negativní korelaci mezi maladaptivními copingovými strategiemi a psychickou pohodou (rs = -0,44; p < 0,001), což znamená, že častější využívání neefektivních forem zvládání (např. vyhýbání, sebekritika, popírání či únikové chování) souvisí s nižší úrovní pohody. Zároveň se potvrdila středně silná pozitivní korelace mezi maladaptivními copingovými strategiemi a vnímaným stresem (rs = 0,52; p < 0,001), tedy studenti, kteří častěji používají tyto strategie, mají tendenci prožívat vyšší míru akademického stresu. Hypotéza H3 byla tímto plně potvrzena. Získané data ukazují, že kvalita zvládacích mechanismů významně ovlivňuje, jak student reaguje na akademické nároky. Maladaptivní strategie mohou krátkodobě redukovat napětí, ale dlouhodobě vedou k vyčerpání, snížené spokojenosti a oslabené psychické pohodě.

Graf 4: Vztah mezi maladaptivními copingovými strategiemi a úrovní psychické pohody

Graf 5: Vztah mezi maladaptivními copingovými strategiemi a úrovní vnímaného akademického stresu

Moderující role copingových strategií ve vztahu mezi stresem a psychickou pohodou (H4)

Pro ověření moderujícího efektu copingových strategií byla použita vícenásobná lineární regresní analýza, která postupně testovala tři modely — pro copingové strategie zaměřené na problém, na emoce a pro maladaptivní strategie. Ve všech třech modelech se potvrdil významný negativní vliv vnímaného stresu na psychickou pohodu, což znamená, že se zvyšující se úrovní stresu klesá psychická pohoda studentů (p < 0,001). Dále se ukázalo, že copingové strategie zaměřené na problém významně pozitivně souvisejí s vyšší psychickou pohodou (β = 0,236; p < 0,001). Tento výsledek potvrzuje, že studenti, kteří častěji využívají aktivní, na řešení orientované strategie, mají tendenci vykazovat vyšší úroveň psychické pohody. Copingové strategie zaměřené na emoce měly slabý, ale statisticky významný pozitivní vliv na psychickou pohodu (β = 0,089; p = 0,022), což naznačuje, že emoční regulace může mírně podporovat subjektivní well-being.

Naopak maladaptivní copingové strategie byly negativně spojeny s psychickou pohodou (β = -0,242; p < 0,001). Studenti, kteří v náročných situacích volí únik, popírání nebo sebekritiku, dosahovali nižší úrovně psychické pohody. Na druhé straně interakční efekty mezi stresem a copingovými strategiemi (stres × coping) v žádném z modelů nebyly statisticky významné (p > 0,05). To znamená, že copingové strategie nemodifikovaly vztah mezi stresem a psychickou pohodou, tj. neměnily sílu ani směr tohoto vztahu. Ačkoli copingové strategie samy o sobě významně ovlivňují psychickou pohodu, nedokáží oslabit negativní vliv stresu. Výsledky tedy ukázaly, že vyšší stres souvisí s nižší psychickou pohodou, přičemž adaptivní copingové strategie (zejména ty zaměřené na problém) psychickou pohodu přímo podporují, ale nezmírňují účinek stresu.

Rozdíly podle pohlaví (H5)

Analýza rozdílů mezi pohlavími prostřednictvím Studentova t-testu odhalila několik statisticky významných rozdílů. Ženy vykazovaly vyšší míru vnímaného stresu (M = 21,90; SD = 7,13) ve srovnání s muži (M = 16,63; SD = 6,93), t(559) = - 8,563; p < 0,001. Muži dosahovali mírně vyšší psychickou pohodu (M = 88,75; SD = 15,66) než ženy (M = 86,02; SD = 15,69), t(559) = 1,995; p = 0,047. V oblasti copingových strategií se potvrdilo několik rodových rozdílů. Ženy častěji využívaly copingové strategie zaměřené na emoce (M = 2,64) v porovnání s muži (M = 2,44), přičemž tento rozdíl byl statisticky významný, t(559) = - 4,952; p < 0,001. Maladaptivní strategie byly také častější u žen (M = 1,90) než u mužů (M = 1,78), t(559) = –2,751; p = 0,006. Naopak rozdíly v používání strategií zaměřených na problém mezi pohlavími nebyly statisticky významné (p = 0,072).

Hypotéza H5 se proto potvrdila částečně. Tato zjištění naznačují, že ženy v našem souboru hlásily vyšší míru vnímaného stresu, což může souviset se silnější emocionální angažovaností a odlišným způsobem zvládání stresu, protože ženy častěji využívají emocionálně orientované strategie. Naopak muži v průměru deklarovali vyšší psychickou pohodu, což však nemusí nutně znamenat nižší stres, ale může odrážet odlišné strategie vnímání a interpretace náročných situací.

Výsledky výzkumu poukazují na to, že vnímaný akademický stres významně souvisí s psychickou pohodou vysokoškolských studentů (rs = -0,51; p < 0,001) a že kvalita používaných copingových strategií hraje v tomto vztahu důležitou roli. Adaptivní strategie zaměřené na řešení problémů byly spojeny s vyšší úrovní pohody (rs = 0,25; p < 0,001), zatímco maladaptivní strategie vykazovaly negativní souvislost s pohodou (rs = -0,44; p < 0,001) a pozitivní se stresem (rs = 0,52; p < 0,001). Ačkoli copingové strategie nezmírňovaly přímý vliv stresu na pohodu, jejich význam spočíval v podpoře odolnosti a efektivní seberegulace. Zjistily se také pohlavní rozdíly: ženy prožívaly vyšší úroveň stresu a častěji využívaly emocionální a maladaptivní strategie, zatímco muži dosahovali o něco vyšší psychickou pohodu. Tato zjištění naznačují potřebu zohledňovat genderové aspekty při tvorbě preventivních a intervenčních programů v akademickém prostředí, které by podporovaly rozvoj efektivních způsobů zvládání zátěže a posilovaly psychickou pohodu studentů.

Diskuse

Cílem předkládané studie bylo prozkoumat vztahy mezi psychickou pohodou, vnímaným akademickým stresem a copingovými strategiemi vysokoškolských studentů. Vyšli jsme z předpokladu, že akademický tlak představuje významný stresor ve studentském životě a že kvalita copingových mechanismů může modifikovat jeho vliv na psychickou pohodu.

Výsledky našeho výzkumu ukázaly, že vyšší úroveň vnímaného stresu je spojena s nižší psychickou pohodou, což potvrzuje teoretická východiska transakčního modelu stresu (Lazarus & Folkman, 1984) a předchozí empirické poznatky. Současně se potvrdilo, že adaptivní copingové strategie, zejména ty zaměřené na řešení problémů, souvisejí s vyšší úrovní psychické pohody, zatímco maladaptivní a vyhýbavé strategie ji oslabují a zvyšují subjektivní stres.

Navzdory očekáváním se moderující efekt copingových strategií ve vztahu mezi stresem a psychickou pohodou nepotvrdil, což naznačuje, že efektivní zvládání sice může přispívat k lepšímu psychickému fungování, jeho vliv však nemusí být dostatečně silný k oslabení negativního vlivu intenzivně prožívaného stresu.

Z uvedených zjištění jako první vyplývá vztah mezi vnímaným stresem a psychickou pohodou, který tvořil jádro první hypotézy. V něm jsme předpokládali, že vyšší vnímaný akademický stres bude spojen s nižší psychickou pohodou. Tento předpoklad vycházel z transakčního modelu stresu (Lazarus & Folkman 1984), který zdůrazňuje, že stres vzniká tehdy, když jedinec hodnotí požadavky prostředí jako přesahující jeho zdroje zvládání. Výsledky analýzy tento předpoklad potvrdily, protože mezi vnímaným stresem a psychickou pohodou se prokázal středně silný negativní vztah (rs = -0,51; p < 0,001). Vyšší stres byl tedy spojen s nižší spokojeností, smysluplností a celkovou duševní rovnováhou. Toto zjištění je v souladu s předchozími výzkumy, které opakovaně potvrzují, že akademický stres představuje významný rizikový faktor pro well-being studentů (např. Klainin-Yobas et al., 2021; Marques et al., 2021; Eriksson, 2023). Naše výsledky tak potvrzují, že subjektivní vnímání akademického stresu úzce souvisí se snížením psychické pohody, a poukazují na důležitost prevence přetížení a podpory duševní odolnosti studentů v akademickém prostředí.

Ve druhé hypotéze jsme předpokládali, že častější využívání adaptivních copingových strategií bude spojeno s vyšší úrovní psychické pohody. Tento předpoklad vycházel z transakčního modelu zvládání stresu (Lazarus & Folkman, 1984), podle kterého efektivní strategie zaměřené na řešení problémů podporují zvládání zátěže a zvyšují subjektivní pocit kontroly. Výsledky analýzy tento vztah potvrdily jen částečně – psychická pohoda pozitivně korelovala se strategiemi zaměřenými na problém (rs = 0,25; p < 0,001), zatímco vztah se strategiemi zaměřenými na emoce nebyl statisticky významný (rs = -0,03; p = 0,447). Tento výsledek naznačuje, že aktivní, na řešení orientované zvládání stresu přispívá k vyšší míře psychické pohody, zatímco emocionálně orientované strategie mají spíše podpůrný, ale nikoli přímý efekt na dlouhodobý well-being. Moreno-Montero et al., (2024) taktéž potvrdili, že adaptivní strategie, například kognitivní restrukturalizace či hledání sociální podpory, zprostředkovávají pozitivní vztah mezi psychologickým kapitálem a psychickou pohodou. García-Jiménez et al. (2024) zjistili, že strategie zaměřené na problém, jako plánování a řešení problémů, významně přispívají k psychické pohodě a nižšímu stresu. V souladu s tím Mayordomo-Rodríguez et al. (2014) prokázali, že copingové strategie zaměřené na emoce, naopak, mohou psychickou pohodu snižovat, protože přinášejí jen krátkodobou úlevu bez dlouhodobé adaptivní funkce. Naše výsledky tak potvrzují, že efektivní zvládání stresu prostřednictvím aktivních, na problém zaměřených strategií představuje významný protektivní faktor duševního zdraví studentů, zatímco emocionální zvládání se jeví jako méně účinné při udržování dlouhodobé psychické rovnováhy.

Ve třetí hypotéze jsme předpokládali, že častější využívání maladaptivních copingových strategií bude negativně korelovat s úrovní psychické pohody a pozitivně s úrovní vnímaného stresu. Tento předpoklad vycházel z poznatků o neadaptivních formách zvládání, které sice mohou krátkodobě redukovat napětí, ale dlouhodobě zvyšují psychickou zátěž a riziko vyčerpání (Lazarus & Folkman, 1984). Výsledky analýzy tuto hypotézu plně potvrdily. Maladaptivní strategie negativně korelovaly s psychickou pohodou (rs = -0,44; p < 0,001) a pozitivně se stresem (rs = 0,52; p < 0,001). Studenti, kteří častěji využívali vyhýbavé nebo sebaobviňující formy zvládání, prožívali vyšší míru stresu a nižší pohodu. Tento vztah poukazuje na to, že kvalita copingových mechanismů významně ovlivňuje reakce studentů na akademické nároky. Podobné výsledky přinášejí i další výzkumy. Huang et al. (2025) prokázali, že maladaptivní strategie, jako vyhýbání se či popírání, jsou spojeny s vyšší úrovní psychické zátěže a nižším well-beingem. Barret et al. (2024) potvrdili, že vyhýbavé copingové strategie u studentů medicíny vedou ke snížení psychické pohody a nižšímu výkonu. Stejně tak Moreno-Montero et al. (2024) a další studie v oblasti duševního zdraví u studentů uvádějí, že sebaobviňování a únikové chování zvyšují riziko distresu a oslabují odolnost vůči akademickému tlaku. Naše výsledky jsou proto v souladu s těmito zjištěními a potvrzují, že maladaptivní strategie představují rizikový faktor pro duševní zdraví studentů, neboť místo řešení problému vedou k prohlubování stresu a snížení psychické pohody.

Ve čtvrté hypotéze jsme předpokládali, že copingové strategie budou tlumit negativní vztah mezi vnímaným stresem a psychickou pohodou, přičemž adaptivní strategie oslabí vliv stresu na pohodu. Tento předpoklad se však nepotvrdil. Ačkoli se prokázal významný negativní vztah mezi stresem a psychickou pohodou, copingové strategie tento vztah nemodifikovaly. Adaptivní strategie, zejména ty zaměřené na problém, měly přímý pozitivní vliv na pohodu, zatímco maladaptivní strategie s ní souvisely negativně. Nepřítomnost moderujícího efektu lze interpretovat i tak, že copingové strategie sice přispívají k lepšímu psychickému fungování studentů, avšak při vyšší úrovni akademického stresu nemusí být dostatečně silné k oslabení negativního účinku stresu na psychickou pohodu. Podobné výsledky přinesly i další studie. Huang et al. (2025) a de la Fuente et al. (2023) potvrdili, že aktivní zvládání stresu přispívá k vyšší životní spokojenosti, ale nepůsobí jako tlumič negativního vlivu stresu. Yotsidi et al. (2023) také zjistili, že rozvoj pozitivních psychologických zdrojů, jako je rezilience nebo vděčnost, zvyšuje subjektivní well-being, ale bez moderujícího efektu. Absenci moderace lze vysvětlit přetrvávající vysokou úrovní stresu a akademické zátěže, které přesahují adaptační kapacitu studentů (Kohls et al., 2023; Bersia et al., 2024). V souladu s teorií zachování zdrojů (Hobfoll, 1989) lze předpokládat, že dlouhodobý stres vede k vyčerpání psychických zdrojů, čímž oslabuje regulační funkci copingových mechanismů. Naše zjištění tedy naznačují, že copingové strategie ovlivňují psychickou pohodu přímo, nikoli jako moderátor vztahu se stresem. Adaptivní formy zvládání podporují well-being, ale pro snížení negativního vlivu stresu je třeba posilovat i vnitřní zdroje a sociální oporu. Absenci moderujícího efektu lze interpretovat i v kontextu akademické kultury slovenských a českých univerzit, kde přetrvávají vysoké nároky na výkon a nízká míra systémové podpory duševního zdraví. V takovém prostředí mohou individuální copingové strategie narážet na limity svého působení.

V páté hypotéze jsme předpokládali, že budou existovat rozdíly v úrovni vnímaného stresu, psychické pohody a copingových strategií v závislosti na pohlaví. Tento předpoklad se potvrdil částečně. Ženy vykazovaly vyšší míru vnímaného stresu a častěji využívaly emocionální a maladaptivní strategie, zatímco muži dosahovali mírně vyšší psychické pohody. Podobná zjištění uvádí i více výzkumů. Müller et al. (2022) a Barbayannis et al. (2022) potvrdili, že ženy prožívají vyšší stres, úzkost a psychickou zátěž než muži, kteří zároveň vykazují vyšší sebahodnocení a angažovanost. Theodoratou et al. (2023) zjistili, že ženy častěji využívají emocionálně a sociálně orientované strategie zvládání, zatímco muži spíše problémově orientované přístupy. Tyto rozdíly mohou souviset se sociální rolí a větší emocionální angažovaností žen. Naše výsledky tak potvrzují, že pohlaví je významným faktorem v prožívání stresu a výběru zvládacích strategií. U žen je proto vhodné cíleně podporovat rozvoj adaptivních copingových dovedností a posilovat psychologické zdroje, které přispívají k dlouhodobé psychické pohodě.

Zjištění naší studie přinášejí několik praktických implikací pro akademické prostředí i psychologickou praxi. Prokázaný negativní vztah mezi vnímaným stresem a psychickou pohodou poukazuje na potřebu systematické podpory duševního zdraví studentů. Výsledky zároveň naznačují, že univerzity by měly věnovat větší pozornost systematické podpoře duševního zdraví studentů prostřednictvím programů zaměřených na rozvoj adaptivních copingových strategií a prevenci akademického stresu. Jako účinné se jeví programy zaměřené na rozvoj adaptivních copingových strategií, psychoedukaci o zvládání stresu a posilování psychologických zdrojů, jako jsou sebedůvěra, rezilience a sociální opora. Vzhledem k rodovým rozdílům identifikovaným ve výzkumu by měly mít tyto intervence genderově citlivý charakter, například u studentek posilovat aktivní a problémově orientované strategie, u studentů podporovat otevřenost v sdílení emocí a vyhledávání sociální opory.

Výsledky zároveň zdůrazňují význam univerzitních poradenských center, která mohou sehrát klíčovou roli v prevenci psychické zátěže. Vhodné je také rozvíjet skupinové programy nebo peer aktivity zaměřené na zvládání akademického stresu a budování odolnosti ve studentské komunitě.

Navzdory uvedeným zjištěním má studie několik limitací. První je použití sebehodnoticích dotazníků, které jsou náchylné ke zkreslení sociálně žádoucí odpovědí. Druhou limitací je průřezový design, který neumožňuje vyvozovat kauzální závěry o vztazích mezi sledovanými proměnnými. Dalším omezením je nevyvážené zastoupení pohlaví ve vzorku, což může ovlivnit generalizovatelnost výsledků. Kromě toho byl sběr dat realizován na začátku semestru, kdy studenti ještě nebyli v plné míře vystaveni akademické zátěži, což může částečně snižovat vypovídací hodnotu o dlouhodobém prožívání stresu. Budoucí výzkumy by proto měly zohlednit i časový kontext a sledovat změny v úrovni stresu, copingových strategií a pohody během celého semestru.

Další limitací výzkumu je charakter výběru výzkumného souboru. Vzorek byl získán příležitostným výběrem a v souboru byli ve větší míře zastoupeni studenti humanitních a společenských oborů, zejména psychologie a sociální práce. Tato nerovnoměrná distribuce studijních oborů může ovlivňovat výsledky, protože studenti z různých akademických oblastí mohou prožívat akademický stres a využívat copingové strategie odlišným způsobem. Z tohoto důvodu je třeba interpretovat získaná zjištění s určitou opatrností a jejich generalizovatelnost na celou populaci vysokoškolských studentů může být omezená. Budoucí studie by proto měly usilovat o vyváženější zastoupení studijních oborů.

Určitým metodologickým omezením výzkumu je i způsob jazykové adaptace použitých měřicích nástrojů. Vzhledem k absenci oficiálních slovenských verzí některých škál byly dotazníky přeloženy autorkou metodou konsenzuálního překladu. Ačkoli byla zachována obsahová a jazyková ekvivalence položek a srozumitelnost byla ověřena na pilotní vzorku studentů, překlad neprošel plnohodnotným procesem standardizace ani zpětného překladu (back-translation). Z tohoto důvodu je nutné interpretovat získané výsledky s určitou opatrností. Budoucí výzkumy by proto měly zaměřit pozornost na systematickou jazykovou validaci použitých nástrojů ve slovenském prostředí.

Souhrnně lze konstatovat, že psychická pohoda studentů úzce souvisí s mírou vnímaného stresu a kvalitou zvládacích strategií. Adaptivní formy copingového chování přímo podporují subjektivní well-being, ale neoslabují negativní vliv stresu. Pohlavní rozdíly v prožívání stresu a volbě strategií potvrzují potřebu diferencovaného přístupu k podpoře duševního zdraví studentů. Výsledky této studie tak přispívají k lepšímu porozumění faktorům ovlivňujícím psychickou pohodu vysokoškoláků a nabízejí východisko pro tvorbu preventivních a intervenčních programů v akademickém prostředí.

Závěr

Cílem studie bylo prozkoumat vztah mezi vnímaným stresem, copingovými strategiemi a psychickou pohodou vysokoškolských studentů a zjistit možné pohlavní rozdíly. Výsledky potvrdily, že vyšší stres je spojen s nižší psychickou pohodou, zatímco adaptivní, zejména problémově orientované strategie zvládání přispívají k vyššímu well-beingu. Naopak maladaptivní formy copingového chování se spojily s větší psychickou zátěží. Ačkoli předpokládaný moderující efekt copingových strategií se nepotvrdil, ukázal se jejich významný přímý vliv na pohodu.

Zjištěny byly i pohlavní rozdíly – ženy prožívaly vyšší stres a častěji využívaly emocionální a maladaptivní strategie, zatímco muži dosahovali o něco vyšší psychickou pohodu. Tyto výsledky poukazují na potřebu systematické podpory duševního zdraví studentů, rozvoje adaptivních copingových dovedností a posilování vnitřních psychologických zdrojů. Výzkum tak přispívá k lepšímu porozumění faktorům ovlivňujícím psychickou pohodu v akademickém prostředí a poskytuje východisko pro budoucí preventivní a intervenční programy.

Autorka: Mgr. Sabrina Luščíková

Bibliografie

American Psychological Association. (2010). Ethical principles of psychologists and code of conduct (Amended June 1, 2010). American Psychological Association.

Arnett, J. J. (2000). Emerging adulthood: A theory of development from the late teens through the twenties. American Psychologist, 55(5), 469–480.

Barbayannis, G., Bandari, M., Zheng, X., Baquerizo, H., Pecor, K. W., & Ming, X. (2022). Academic stress and mental well-being in college students: Correlations, affected groups, and COVID-19. Frontiers in Psychology, 13, Article 886344.

Barret, N., Guillaumée, T., Rimmelé, T., Cortet, M., Mazza, S., Duclos, A., Rode, G., Lilot, M., & Schlatter, S. (2024). Associations of coping and health-related behaviors with medical students’ well-being and performance during objective structured clinical examination. Scientific Reports, 14, Article 11298.

Beiter, R., Nash, R., McCrady, M., Rhoades, D., Linscomb, M., Clarahan, M., & Sammut, S. (2015). The prevalence and correlates of depression, anxiety, and stress in a sample of college students. Journal of Affective Disorders, 173, 90–96.

Berka, P., & Marek, L. (2021). Bachelor’s degree student dropouts: Who tend to stay and who tend to leave? Studies in Educational Evaluation, 70, Article 101009.

Bersia, M., Charrier, L., Zanaga, G., Gaspar, T., Moreno-Maldonado, C., Grimaldi, P., Koumantakis, E., Dalmasso, P., & Comoretto, R. I. (2024). Well-being among university students in the post-COVID-19 era: A cross-country survey. Scientific Reports, 14, Article 18296.

Carver, C. S. (1997). You want to measure coping but your protocol’s too long: Consider the Brief COPE. International Journal of Behavioral Medicine, 4(1), 92–100.

Carver, C. S., & Connor-Smith, J. (2010). Personality and coping. Annual Review of Psychology, 61, 679–704.

Carver, C. S., Scheier, M. F., & Weintraub, J. K. (1989). Assessing coping strategies: A theoretically based approach. Journal of Personality and Social Psychology, 56(2), 267–283. Carver, C. S., & Scheier, M. F. (1990). Principles of self-regulation: Action and emotion. In E. T. Higgins & R. M. Sorrentino (Eds.), Handbook of motivation and cognition: Foundations of social behavior (Vol. 2, pp. 3–52). Guilford Press.

Cheng, H. (2025). Perceived stress and life satisfaction among university students: The mediating and moderating roles of coping strategies and personality traits. Frontiers in Psychology, 16, Article 1690645.

Cohen, S., Kamarck, T., & Mermelstein, R. (1983). A global measure of perceived stress. Journal of Health and Social Behavior, 24(4), 385–396.

Compas, B. E., Connor-Smith, J. K., Saltzman, H., Thomsen, A. H., & Wadsworth, M. E. (2001). Coping with stress during childhood and adolescence: Problems, progress, and potential in theory and research. Psychological Bulletin, 127(1), 87–127.

De La Fuente, A., Cardeñoso, O., Chang, E. C., Lucas, A. G., Li, M., & Chang, O. D. (2022). The role of problem-solving ability, beyond academic motivation, in college students’ psychological adjustment. Current Psychology, 42, 17888–17897.

Deng, Y., Cherian, J., Khan, N. U. N., Kumari, K., & Sial, M. S. (2022). The impact of academic stress on students’ mental health: The mediating role of self-efficacy and social support. Frontiers in Psychology, 13, Article 900697.

Dimunová, L., & Bérešová, A. (2015). Využívanie copingových stratégií zvládania záťaže u sociálnych pracovníkov. Prohuman. Dostupné na internete: https://prohuman.sk/socialna-praca/vyuzivanie-copingovych-strategii-zvladania-zataze-u-socialnych-pracovnikov

Dyrbye, L. N., Thomas, M. R., & Shanafelt, T. D. (2006). Systematic review of depression, anxiety, and other indicators of psychological distress among U.S. and Canadian medical students. Academic Medicine, 81(4), 354–373.

Folkman, S., & Lazarus, R. S. (1985). If it changes it must be a process: Study of emotion and coping during three stages of a college examination. Journal of Personality and Social Psychology, 48, 150–170.

Folkman, S., & Moskowitz, J. T. (2004). Coping: Pitfalls and promise. Annual Review of Psychology, 55, 745–774.

García-Jiménez, M., Trigo, M. E., Varo, C., Aires-González, M. M., & Cano-García, F. J. (2024). Confirmatory factor analysis and gender invariance of the Coping Strategies Inventory in academic university stress. Clínica y Salud, 35(1), 13–19.

Hobfoll, S. E. (1989). Conservation of resources: A new attempt at conceptualizing stress. American Psychologist, 44(3), 513–524.

Halamová, J., Kanovský, M., Krizova, K., Greškovicová, K., Strnádelová, B., & Baránková, M. (2022). The factor structure and external validity of the COPE 60 inventory in Slovak translation. Frontiers in Psychology, 12, 800166.

Huang, P., Lin, Z., Wang, B., & Du, Z. (2025). A mixed methods exploration of the interrelationships among self-compassion, stress management, psychological capital, and life satisfaction in Chinese university students. Frontiers in Psychology, 16, Article e1510987.

Islam, M. A., Barna, S. D., Raihan, H., Khan, M. N. A., & Hossain, M. T. (2025). Depression and anxiety among university students during uncertainty about future careers. Frontiers in Psychiatry, 16, Article 134234.

Klainin-Yobas, P., Vongsirimas, N., Ramirez, D. Q., Sarmiento, J., & Fernandez, Z. (2021). Evaluating the relationships among stress, resilience and psychological well-being among young adults: A structural equation modelling approach. BMC Nursing, 20(1), Article 119.

Kohls, E., Guenthner, L., Baldofski, S., Brock, T., Schuhr, J., & Rummel-Kluge, C. (2023). Two years COVID-19 pandemic: Development of university students’ mental health 2020–2022. Frontiers in Psychiatry, 14, Article 1122256.

Lazarus, R. S. (1966). Psychological stress and the coping process. McGraw-Hill.

Lazarus, R. S., & Folkman, S. (1984). Stress, appraisal, and coping. Springer.

Machovcová, K., Škanderová, T., Vengřinová, T., & Zumrová, B. (2024). Becoming a student: Management of transition to higher education among first-generation students. European Educational Research Journal.

Macek, P., Ježek, S., Lacinová, L., Bouša, O., Kvitkovičová, L., Michalčáková, R. N., & Širůček, J. (2016). Emerging adults in the Czech Republic: Views into and across different domains of life. In R. Žukauskienė (Ed.), Emerging adulthood in a European context (pp. 175–201). Routledge.

Majerová, N., & Sokolová, L. (2025). Well-being and academic stress in higher education students: Interview and diary study. International Journal of Qualitative Studies on Health and Well-being, 20(1), Article 2602369.

Martincová, J., & Bílá, M. (2023). Pedagogical aspects of the development of academic stress. Cogent Education, 10(1), Article 2237285.

Mayordomo-Rodríguez, T., Meléndez-Moral, J. C., Viguer-Seguí, P., & Sales-Galán, A. (2015). Coping strategies as predictors of well-being in youth adult. Social Indicators Research, 122(2), 479–489.

Molčanová, B. (2018). Vzťah relaxácie a prežívania stresu u vysokoškolských študentov. Prohuman. Dostupné na internete:: https://prohuman.sk/psychologia/vztah-relaxacie-a-prezivania-stresu-u-vysokoskolskych-studentov

Moreno-Montero, E., Ferradás, M. M., & Freire, C. (2024). The roles of psychological capital and coping strategies in predicting well-being among university students. International Journal of Environmental Research and Public Health, 21(8), Article 3082.

Müller, C., El-Ansari, K., & El Ansari, W. (2022). Cross-sectional analysis of mental health among university students: Do sex and academic level matter? International Journal of Environmental Research and Public Health, 19(19), Article 12670.

Murray, J. L., & Arnett, J. J. (2018). Emerging adulthood and higher education: A new student development paradigm. Routledge.

Owen, P. J., Kavanagh, S. A., & Lamontagne, A. D. (2025). What can be done to improve the mental health of university students? Identifying determinants of psychological distress at an Australian university. JANZSSA – Journal of the Australian and New Zealand Student Services Association, 33(1), 65–81.

Parová, K. (2025). Vzťah medzi emocionálnou inteligenciou a osobnou pohodou študentov vysokých škôl. Prohuman. Dostupné na internete: https://prohuman.sk/zdravotnictvo/vztah-medzi-emocionalnou-inteligenciou-a-osobnou-pohodou-studentov-vysokych-skol

Pascoe, M. C., Hetrick, S. E., & Parker, A. G. (2020). The impact of stress on students in secondary school and higher education. International Journal of Adolescence and Youth, 25(1), 104–112.

Penley, J. A., Tomaka, J., & Wiebe, J. S. (2002). The association of coping to physical and psychological health outcomes: A meta-analytic review. Journal of Behavioral Medicine, 25(6), 551–603.

Pérez-Jorge, D., Boutaba-Alehyan, M., González-Contreras, A. I., & Pérez-Pérez, I. (2025). Examining the effects of academic stress on student well-being in higher education. Humanities and Social Sciences Communications, 12, 449.

Ryff, C. D., & Keyes, C. L. M. (1995). The structure of psychological well-being revisited. Journal of Personality and Social Psychology, 69(4), 719–727.

Salmela-Aro, K., & Read, S. (2017). Study engagement and burnout profiles among Finnish higher education students. Burnout Research, 7, 21–28.

Schreiber, V. (2001). Lidský stres. Academia.

Sedláková, E. (2021). Akademický stres – přehledová studie. Diskuze v psychologii, 3(1), 1–8.

Solmi, M., Radua, J., Olivola, M., Croce, E., Soardo, L., Salazar de Pablo, G., Shin, J. I., Kirkbride, J. B., Jones, P., Kim, J. H., Kim, J. Y., Carvalho, A. F., Seeman, M. V., Correll, C. U., & Fusar-Poli, P. (2022). Age at onset of mental disorders worldwide: Large-scale meta-analysis of 192 epidemiological studies. Molecular Psychiatry, 27(1), 281–295.

Tayoto, R. A. (2025). The impact of academic workload on students’ mental health and well-being in higher education: A narrative synthesis of the literature. Multidisciplinary International Journal of Research and Development (MIJRD), 4(5), 55–61.

Tecson, C. P., Torion, R. H., Rigos, D. G. I., Torres, J. V., Abergas, A. P., & Alivio, M. R. (2025). Assessing the relationship between work–study balance and academic success: A study of working students. International Journal of Research and Innovation in Social Science, 8(2), 1–9.

Theodoratou, M., Farmakopoulou, I., Kougioumtzis, G., Kaltsouda, A., Siouti, Z., Sofologi, M., Gkintoni, E., & Tsitsas, G. (2023). Emotion-focused coping, social support and active coping among university students: Gender differences. Journal of Psychology & Clinical Psychiatry, 14(1), 5–9.

Vásquez, M. F., Ochoa, C., Quizhpe, D., & Orellana, P. (2026). Prevalence of anxiety and depression in the university population: Quantitative analysis of associated factors and psychosocial consequences. Salud, Ciencia y Tecnología, 6, Article 2366.

Večeřová-Procházková, A., & Honzák, R. (2009). Stres, eustres a distres. Via Practica, 6(12), 491–495.

Xu, J., & Chai, L. (2025). Navigating academic expectations and social integration: A moderated mediation analysis of cultural adaptation, peer support and well-being among Chinese international students. Frontiers in Psychology, 16, Article 1633773.

Yotsidi, V., Nikolatou, E.-K., Kourkoutas, E., & Kougioumtzis, G. A. (2023). Mental distress and well-being of university students amid COVID-19 pandemic: Findings from an online integrative intervention for psychology trainees. Frontiers in Psychology, 14, Article 1171225.