ÚVOD
Hlášení nežádoucích událostí a kritických incidentů v intencích ošetřovatelské péče představuje klíčový determinant kvality a bezpečnosti poskytované péče. Neexistuje zdravotnické pracoviště, kde by se nikdy nevyskytla chyba, riziková situace nebo nežádoucí událost. Ve zdravotnictví se chyby mohou stát i těm nejzkušenějším profesionálům, protože práce s lidmi je plná nepředvídatelných situací. Pro profesi sestry je charakteristická práce spojená se stresem, časovým tlakem, vysokou psychickou a fyzickou zátěží, což přirozeně zvyšuje riziko vzniku nežádoucích událostí.
Největší bariéru v oblasti klinického managementu rizik nepředstavuje samotný výskyt pochybení, ale rigidní mechanismy odezvy na něj. V praxi se ještě stále setkáváme s tím, že hlášení nežádoucích událostí vyvolává u zdravotníků strach – z obviňování, stigmatizace v kolektivu a potenciálních pracovněprávních konsekvencí. Tato defenzivní strategie personálu znemožňuje evidenci a analýzu nežádoucích událostí a kritických situací, čímž se blokuje proces učení se z chyb a stagnuje úroveň kvality péče.
Sestry by měly vnímat hlášení kritických situací především jako ochranu pacienta. Sestra je s pacientem v nejtěsnějším kontaktu, kontinuálně sleduje jeho stav a často jako první zachytí komplikaci, pochybení nebo potenciální riziko. Nahlášení takové události by nemělo být vnímáno jako přiznání vlastní neschopnosti, ale jako profesionální a odpovědný krok.
Je však třeba zdůraznit, že i přes lidskou chybu, mnohé nežádoucí události vznikají jako důsledek systémových problémů – přetížení personálu, nedostatečné komunikace v týmu, chybějícího materiálně-technického zabezpečení nebo nejasně nastavených pracovních postupů. Evidence a analýza těchto situací umožňuje identifikovat slabá místa pracovního prostředí a následně přijmout preventivní opatření.
Základním předpokladem optimalizace tohoto stavu je budování kultury bezpečnosti, kde se sestry nemusí bát otevřeně mluvit o vzniklých situacích. Prostředí založené na důvěře, psychologickém bezpečí, podpoře a vzájemném respektu vede k větší ochotě události hlásit a zároveň podporuje týmovou spolupráci. V tomto procesu hraje strategickou roli manažerka ošetřovatelství, která by měla zdůrazňovat, že cílem hlášení není hledání viníka, ale zlepšování kvality poskytované péče.
Efektivita systému hlášení nežádoucích událostí je přímo úměrná kvalitě poskytované zpětné vazby. Zdravotníci by měli vidět, že nahlášené události vedou k reálným změnám, například úpravě postupů nebo zvýšení bezpečnostních opatření.
Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací v ošetřovatelství představuje jeden ze základních pilířů bezpečnosti pacienta a kvality poskytované péče. V současném zdravotnictví se klade důraz na prevenci chyb, systematické vyhodnocování rizik a vytváření bezpečného pracovního prostředí (Hulková, Kilíková, 2025; Kilíková, Katriňáková, Štefanová, 2025).
CÍL
Zjistit postoj sester generační kohorty „Z“ k hlášení nežádoucích událostí a kritických situací v ošetřovatelství.
SOUBOR A METODY
Studie realizovaná od ledna do března 2026 využila smíšený výzkumný přístup (mixed-methods) s konvergentním paralelním designem (Grešš Halász et al., 2025), kdy se kvantitativní a kvalitativní data sbírají současně, analyzují samostatně a v závěru se integrují. Výzkumný vzorek tvořilo 43 sester generace „Z“. V rámci kvalitativní linie se využila metoda polostrukturovaných rozhovorů a focus groups. Kvantitativní data byla získána prostřednictvím nestandardizovaného checklistu s položkami hodnocenými na 7bodové Likertově škále. V checklistu sestry označily hodnocení kritérií: 1-nedostatečné; 2-podprůměrné; 3-průměrné/uspokojivé; 4-dobré; 5-velmi dobré; 6-vynikající/výborné; 7-expertní/excelentní. Schifferdecker, Reed (2009) a Rao, Shiyanbola (2022) také doporučují použití smíšených metod ve zdravotnickém výzkumu, kdy údaje získané z polostrukturovaných rozhovorů nebo focusových skupin lze kombinovat s kvantitativními údaji. Na zpracování kvantitativních dat byla použita deskriptivní statistika (průměr, standardní odchylka, medián, modus, minimální, maximální hodnoty) a frekvence. Údaje z rozhovorů z osmi focusových skupin byly zpracovány pomocí obsahové analýzy (Renfro, Hohmeier, 2022). Z odpovědí byl vytvořen inventář obsahu dat – sebraná data byla sumarizována v šablonovém souhrnu. Po přečtení odpovědí a barevném kódování opakujících se výrazů byly stanoveny domény/kategorie: 1. postoj k hlášení nežádoucích událostí a kritických situací; 2. postoj k identifikaci rizik a chyb; 3. postoj k převzetí odpovědnosti. Získaná data prezentujeme v přehledových tabulkách a sumarizaci zjištění v integraci kvantitativních a kvalitativních dat podle stanovených kategorií v části výsledky.
VÝSLEDKY
Výsledky poukazují na to, že monitorování nežádoucích událostí je integrální součástí zvyšování kvality v ošetřovatelství. Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací v ošetřovatelství odkrývá slabá místa v operačních a komunikačních procesech týmu. Konstruktivní analýza nahlášených událostí je předpokladem pro zavedení systémových změn, které předcházejí jejich opakování, zvyšují bezpečnost pacientů a transformují organizační kulturu směrem ke spravedlnosti a otevřenosti.
Kvantitativní analýza získaných dat (tabulka 1) prokázala specifické tendence v postojích sester generace „Z“ k hlášení nežádoucích událostí a kritických situací v ošetřovatelské praxi. Za nejvýznamnější aspekty tohoto postoje respondenti považovali převzetí osobní odpovědnosti za vlastní jednání (x̄ = 5,53 z max. 7; sd = 1,08), za kterým následovalo nahlášení chyb způsobených vlastním zaviněním (x̄ = 5,25 z max. 7; sd = 0,96) a schopnost identifikovat rizika a pochybení (x̄ = 4,95 z max. 7; sd = 1,11). Naopak, nejnižší úroveň (medián = 4) byla zaznamenána v případě položky zaměřené na nahlašování nežádoucích událostí, které zapříčinily kolegyně. Zjištěná nízká míra ochoty uplatňovat kritický postoj k pochybením kolegyň otevírá otázku profesní konformity nejmladší kohorty sester. Tento fenomén lze interpretovat jako projev obav z interpersonálních konfliktů na pracovišti, případně jako respektování zaběhnuté kultury mlčení a potenciální profesní deformace u starších sester.
Tabulka 1 Postoj sester generace „Z“ k hlášení nežádoucích událostí a kritických situací v ošetřovatelství
| Kritéria | x̄ | sd | xm | s2 | min. | max. | Q1 | Q2 | Q3 | mod(x) |
| --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací (všeobecný postoj) | 4,81 | 1,52 | 5 | 2,33 | 1 | 7 | 4 | 5 | 6 | 5 | | Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací, které jste zavinili | 5,25 | 0,96 | 5 | 0,93 | 4 | 7 | 4 | 5 | 6 | 5 | | Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací svých kolegyň | 4,07 | 1,16 | 4 | 1,36 | 1 | 7 | 3 | 4 | 5 | 5 | | Identifikace rizik a chyb | 4,95 | 1,11 | 5 | 1,25 | 2 | 7 | 4 | 5 | 6 | 6 | | Přebírání odpovědnosti za své činy | 5,53 | 1,08 | 6 | 1,17 | 2 | 7 | 5 | 6 | 6 | 6 |
Legenda: n – počet respondentů, x̄ – aritmetický průměr, sd – směrodatná odchylka, x__m – medián, min. – minimální hodnota, max. – maximální hodnota, mod__(x) – modus, Q1–Q3 kvartily; s² – rozptyl
V tab. č. 2 jsou přehledně uspořádána data a zobrazuje rozložení četností jednotlivých hodnot, čímž potvrzuje výše uvedené výsledky. 27 sester (n=43) uvedlo, že bez obav hlásí nežádoucí události a kritické situace v ošetřovatelství. 25 sester během své praxe nahlásilo chybu, kterou zavinily. Z tabulky je také zřejmé, že sestry uvedly nejvyšší hodnocení v kritériích „Převzetí odpovědnosti za své činy“ a „Identifikace rizik a chyb“.
Tabulka 2 Frekvenční tabulka
| prvek | frekvence | kumulativní frekvence | relativní frekvence | kumulativní relativní frekvence | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací (všeobecný postoj) | |||||||||
| 4 | 17 | 17 | 0.386 | 0.386 | |||||
| 5 | 27 | 44 | 0.613 | 1 | |||||
| Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací, které jste zavinili | |||||||||
| 3 | 2 | 2 | 0.045 | 0.045 | |||||
| 4 | 25 | 27 | 0.568 | 0.613 | |||||
| 5 | 17 | 44 | 0.386 | 1 | |||||
| Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací svých kolegyň | |||||||||
| 3 | 11 | 14 | 0.255 | 0,325 | |||||
| 4 | 12 | 26 | 0.279 | 0,604 | |||||
| 5 | 14 | 40 | 0.325 | 0,930 | |||||
| Identifikace rizik a chyb | |||||||||
| 4 | 11 | 15 | 0,255 | 0,348 | |||||
| 5 | 12 | 27 | 0,279 | 0,627 | |||||
| 6 | 14 | 41 | 0,325 | 0,953 | |||||
| Přebírání odpovědnosti za své činy | |||||||||
| 5 | 12 | 18 | 0,279 | 0,418 | |||||
| 6 | 18 | 36 | 0,418 | 0,837 | |||||
65 % respondentů má kladný postoj k hlášení nežádoucích událostí a bez obav takové situace hlásí. V tabulce č. 3 prezentujeme vybrané odpovědi.
Tabulka 3 Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací (všeobecný postoj)
| Respondentka | Odpovědi |
|---|---|
| R2 | „Na pracovišti, kde působím, je potřeba posílit kulturu bezpečnosti tak, aby bylo hlášení nežádoucích událostí, chyb vnímáno jako nástroj zlepšování kvality péče, nikoli jako zdroj obav nebo strachu. Přímá upřímná komunikace o chybách může být významným krokem ke zvýšení bezpečnosti pacienta i podpoře zdravotnického personálu. Je důležité pracovat v prostředí, ve kterém se chyba nevnímá jako osobní selhání jednotlivce, ale jako příležitost ke zlepšení systému práce. I méně závažné události, které se zaevidují, mohou přinést cenné poznatky ke zlepšení systému práce na oddělení. Na odděleních by pomohlo zejména více vzájemné podpory a pochopení mezi kolegy a ze strany nadřízených. Sestra by měla mít možnost nahlásit chybu i anonymně a aby se o vzniklé situaci mluvilo klidně, bez zbytečných emocí a komentářů. Místo hledání viníka by se pozornost měla soustředit na to, co se dá do budoucna zlepšit. Přiznání chyby by nemělo znamenat ztrátu důvěry, ale mělo by být vnímáno jako projev odpovědnosti. Hlášení chyby je pro sestru, hlavně mladou nebo začínající, často psychicky náročné. Pokud však cítí podporu ze strany kolegů a vedení, může se i špatná zkušenost stát příležitostí něco se naučit, zlepšit se, aby se situace neopakovala. Zdravé pracovní prostředí může vést k vyšší kvalitě poskytované péče, větší spokojenosti personálu a především ke zvýšení bezpečnosti pacientů. Nahlásit chybu by nemělo znamenat, že jsem selhala jako sestra. Spíše by to mělo být chápáno jako správná a odpovědná reakce na situaci, která pomáhá chránit pacienta“. |
| R3 | „Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací v ošetřovatelství považuji za velmi důležitou součást bezpečné zdravotní péče. Při práci s pacienty může někdy dojít k situacím, které se nedají úplně předvídat, nebo k chybám, které vzniknou například z nepozornosti, stresu či velkého pracovního zatížení. Právě proto je podle mého názoru důležité, aby se o takových situacích otevřeně mluvilo a aby se správně zaznamenaly. Myslím si, že hlášení nežádoucích událostí by nemělo být vnímáno jako něco negativního nebo jako způsob potrestání zdravotnického pracovníka. Spíše by mělo sloužit jako možnost poučit se z chyby a zlepšit fungování zdravotnického zařízení. Pokud se chyba nahlásí, může se analyzovat její příčina a přijmout opatření, aby se podobná situace v budoucnu neopakovala. Osobně si myslím, že přiznat vlastní chybu není vždy jednoduché. Člověk může mít strach z reakce nadřízených nebo kolegů. Přesto považuji za správné, aby zdravotnický pracovník uměl převzít odpovědnost za své jednání. Takový přístup je podle mě znakem profesionality a zároveň přispívá k větší důvěře mezi členy zdravotnického týmu. Podobně je to i v případě, když jde o chybu kolegů. Důležité je přistupovat k takové situaci citlivě a profesionálně. Cílem by nemělo být hledání viníka, ale především ochrana pacienta a snaha předcházet podobným situacím v budoucnu. Velkou roli hraje také komunikace mezi zdravotnickými pracovníky a podpora prostředí, kde se lidé nebojí upozornit na problém. Za velmi důležité považuji také schopnost identifikovat možná rizika a chyby ještě dříve, než dojde k nežádoucí události. Může jít například o kontrolu správné totožnosti pacienta, správné podání léků nebo důslednou komunikaci mezi zdravotníky. Takové preventivní kroky mohou výrazně přispět ke zvýšení bezpečnosti pacientů. Přebírání odpovědnosti za své činy patří podle mého názoru k základním podmínkám v ošetřovatelství. Zdravotničtí pracovníci mají velkou odpovědnost, protože pracují se zdravím a životem lidí. Je proto důležité dodržovat odborné postupy, jednat odpovědně a v případě chyby se snažit situaci řešit co nejlepším způsobem“. |
| R12 | „Jako sestra vnímám hlášení nežádoucích událostí a kritických situací jako neoddělitelnou součást své profesionální odpovědnosti. Bezpečnost pacienta je pro mě prioritou, a proto považuji včasné a pravdivé hlášení pochybení, mimořádných situací či rizik za klíčový nástroj ke zvyšování kvality poskytované zdravotní péče. Nežádoucí události nevnímám jako příležitost k hledání viníka, ale jako možnost poučit se, analyzovat příčiny a předcházet jejich opakování. Jsem přesvědčena, že aktivní přístup k hlášení nežádoucích událostí přispívá nejen k ochraně pacienta, ale také k ochraně zdravotnického pracovníka a k budování důvěry ve zdravotnický systém“. |
Zjišťovali jsme také postoj sester z generační kohorty „Z“ k nahlašování vlastních chyb a nežádoucích událostí, které sestry zapříčinily (tab. č. 4). 74 % sester v našem souboru uvedlo, že by nahlásily nežádoucí událost, kterou zavinily. V rámci rozhovorů a focus group jsme analyzovali nejčastější důvody, které sestry vedly k přiznání a oznámení pochybení.
Sestry si i přes svůj věk a krátkou dobu praxe uvědomují, že prvořadá je bezpečnost pacientů a nahlášení chyby vnímají jako základ etické a profesionální povinnosti sestry, což považujeme za projev jejich osobnostní zralosti a profesionální vyspělosti. A protože pro generaci Z je velmi důležitá soudržnost týmu a sociální vazby, tak dalším důvodem je kultura otevřené komunikace na pracovišti a udržení důvěry v týmu.
Tabulka 4 Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací, které jste zavinili
| Respondentka | Odpovědi |
|---|---|
| R16 | „Kritérium hlášení nežádoucích událostí, na jejichž vzniku bych se osobně podílela, hodnotím 6. V případě vlastního pochybení považuji za svou profesionální povinnost situaci neprodleně přiznat a oznámit vrchní sestře, ošetřujícímu lékaři. Takový postup bych uplatnila např. při nesprávném podání léku, administrativní chybě v dokumentaci nebo při nedostatečném zajištění preventivních opatření, např. v oblasti prevence dekubitů. Uvědomuji si, že sestra nese osobní odbornou, morální i právní odpovědnost za své jednání. Přiznání vlastní chyby může být spojeno s psychickým diskomfortem, pocitem selhání či obavami z negativního hodnocení. Přesto jej vnímám jako projev profesionální vyspělosti, nikoli jako znak selhání. Zamlčení pochybení by mohlo vést ke zhoršení zdravotního stavu pacienta, ke ztrátě důvěry v rámci týmu a k opakování obdobné situace v budoucnosti. Zvoleným hodnocením vyjadřuji, že si plně uvědomuji svou odpovědnost, jsem schopna reflektovat vlastní pochybení a v případě jejich vzniku upřednostním bezpečnost pacienta před osobním komfortem. Zároveň si uvědomuji emocionální náročnost takových situací a přirozený stres, který s nimi souvisí, což však nepovažuji za překážku profesionálního řešení vzniklé události“. |
| R18 | „Myslím si, že přiznat si chybu je často náročné, zejména ve zdravotnickém prostředí, kde se od zdravotnických pracovníků očekává vysoká profesionalita a přesnost. Přesto považuji za velmi důležité, aby si zdravotničtí pracovníci dokázali otevřeně přiznat chybu, kterou způsobili. Nahlášení takové události může pomoci rychle reagovat a minimalizovat možné nežádoucí následky pro pacienta. Také to umožňuje analyzovat a posoudit příčinu, proč se chyba stala, a poučit se z ní. Myslím si, že každý člověk může udělat chybu, ale důležité je, aby se k ní postavil zodpovědně. Profesionální přístup znamená převzít odpovědnost za své činy, snažit se vzniklou situaci napravit a do budoucna se vyvarovat podobným situacím a chybám“. |
| R20 | „Přiznat vlastní chybu není jednoduché – často to provází pocit studu nebo strach z kritiky od kolegů či nadřízených. Je zcela přirozené obávat se reakce okolí, protože nikdo nechce vypadat nespolehlivě. Avšak zatajování problému může mít mnohem horší následky. Naopak, otevřenost ukazuje profesionalitu a odpovědnost“. |
| R24 | „Během mého dosavadního působení ve zdravotnictví, i když zatím jen během relativně krátkého období, jsem se setkala s několika situacemi, které by bylo možné označit za nežádoucí události, které jsem zapříčinila já. Tyto zkušenosti mi ukázaly, že chyby se mohou vyskytnout i přes mou snahu pracovat zodpovědně a precizně. Zároveň jsem si uvědomila, jak důležité je věnovat dostatečnou pozornost identifikaci pacienta, kontrole zdravotnické dokumentace a dodržování standardních pracovních postupů. Vzniklé události jsem vždy oznámila starší kolegyni nebo vrchní sestře. Považuji za důležité, aby byla každá sestra schopna přiznat si svou chybu a informovat o ní nadřízeného nebo kolegy. Otevřená komunikace a transparentnost jsou podle mého názoru nezbytné pro zajištění bezpečnosti pacientů. Chyba by neměla být vnímána pouze jako individuální selhání, ale také jako příležitost pro ostatní poučit se a zlepšit systém poskytování ošetřovatelské péče“. |
Zajímal nás také postoj sester generace „Z“ k nahlašování chyb a nežádoucích událostí, které zapříčinily jejich kolegyně (tab. č. 5). Pouze 39 % sester by nahlásilo pochybení zapříčiněné kolegyní, pokud by kolegyně sama chybu nepřiznala. Z identifikovaných důvodů můžeme odvodit obavy sester generace „Z“ z narušení mezilidských vztahů a atmosféry v kolektivu. Mladší sestry se také obávají společenské stigmatizace označením „donášeč“ či „žalobce“; chtějí se vyhnout tomu, aby jejich jednání bylo staršími nebo ostatními kolegyněmi interpretováno jako povyšování se či poučování druhých. Sestry generace „Z“ zažívají silný vnitřní rozpor mezi profesionální povinností (chránit pacienta) a loajalitou vůči týmu a kolegyním. Sestry přímo deklarují, že nahlásit chybu kolegyně je pro ně psychicky a emocionálně „ještě těžší“, než přiznat vlastní pochybení. Je to pro sestry generace Z velmi silná vnitřní bariéra.
Tabulka 5 Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací svých kolegyň
| Respondentka | Odpovědi |
|---|---|
| R5 | „Hlášení nežádoucích událostí nebo kritických situací svých kolegyň vnímám jako citlivou součást pracovních vztahů v týmu. Myslím si, že v takové situaci je důležité zachovat profesionální a zároveň empatický přístup. Osobně bych se snažila být pro kolegyni oporou a podpořit ji v tom, aby převzala odpovědnost za vzniklou situaci a sama ji nahlásila. Otevřená komunikace a vzájemná podpora v týmu mohou pomoci zvládnout takovou situaci bez zbytečného obviňování, které by mohlo narušit mezilidské vztahy na pracovišti a negativně ovlivnit pracovní atmosféru a spolupráci v týmu“. |
| R6 | „Co se týče hlášení situací kolegyň, tam je to podle mě trochu jiné a citlivější. Na oddělení jsou vztahy důležité, všichni se navzájem známe a respektujeme a nikdo nechce působit jako někdo, kdo na ostatní donáší. To bych nechtěla ani já. No postupně jsem si uvědomila, že existuje rozdíl mezi donášením a odpovědným jednáním. Pokud vidím něco, co by mohlo ohrozit pacienta, jednoduše na to upozorním danou kolegyni, které se situace týká. Zpozorovala jsem, že kolegyně omylem připravila infuzi pro nesprávného pacienta – ještě před podáním, snažila jsem se to však řešit s rozumem – promluvila jsem si s dotyčnou kolegyní, pokud by to bylo závažnější, řeším to dál. Vždy se snažím působit jako podpora, ne jako někdo, kdo potřebuje vypadat, jako někdo kdo chce poučovat druhé“. | | R9 | „Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací svých kolegyň hodnotím jako nedostatečné. Tento postoj odráží můj vnitřní konflikt mezi profesionalitou – hlášení nežádoucích událostí a loajalitou vůči mým kolegyním. Takové hlášení by bylo vnímáno negativně ze strany kolegů a mělo by za následek výrazné problémy v kolektivu a narušení mezilidských vztahů. Uvědomuji si, že bezpečnost pacienta by měla být prioritou. Do budoucna považuji za důležité pracovat na změně tohoto postoje. Měli bychom se hlavně zaměřit na nedostatky v praxi, které můžeme zlepšit, než na hledání viníka, který způsobil nežádoucí událost“. | | R31 | „Hlášení událostí, které způsobily kolegyně, může být citlivá a náročná situace, protože v pracovním kolektivu je důležitá vzájemná důvěra a spolupráce. Na druhé straně je však vždy na prvním místě bezpečnost pacienta a kvalita poskytované péče. Pokud dojde k chybě nebo kritické situaci, která může pacienta ohrozit, je potřeba ji řešit a v případě potřeby také nahlásit. Zároveň je vhodné zachovat profesionální přístup, komunikovat s kolegyní otevřeně a snažit se situaci řešit konstruktivně. Cílem by nemělo být obviňování nebo konflikty, ale zlepšení pracovních postupů, prevence podobných chyb a ochrana pacienta“. | | R33 | „Hlášení nežádoucích událostí a kritických situací, které se týkají mých kolegyň, vnímám jako velmi citlivé téma. Upřímně si myslím, že je to ještě těžší než přiznat vlastní chybu. Na oddělení jsou důležité dobré vztahy, spolupráce a důvěra a člověk nechce působit jako ten, kdo „žaluje“ nebo vytváří napětí v kolektivu. Zároveň si však uvědomuji, že v centru naší práce je pacient. Pokud by šlo o situaci, která může ohrozit jeho bezpečnost, měla bych jednat profesionálně a nenechat se ovlivnit osobními sympatiemi. Nemyslím si, že cílem hlášení má být obviňování konkrétního člověka, ale spíše řešení problému a předcházení jeho opakování. Důležité je, aby se takové situace řešily věcně a ne útočně. Aby se chyby braly jako příležitost k poučení a ne jako důvod k trestu nebo zesměšňování“. | | R41 | „Zatajování chyby by mohlo mít vážné následky a mohlo by ještě více ohrozit pacienta. Proto je podle mě lepší chybu přiznat, snažit se ji vyřešit a poučit se z ní do budoucna. O něco složitější situace je podle mě tehdy, když jde o chybu kolegyně nebo kolegy. Upřímně si myslím, že bych nerada oznamovala chyby svých kolegů, protože dobré vztahy na pracovišti jsou velmi důležité. Zdravotnický tým musí spolupracovat a důvěra mezi kolegy je při této práci velmi potřebná. Spíše si myslím, že každý by měl být schopen přiznat svou chybu sám a nést za ni odpovědnost. Pokud by šlo o méně závažnou situaci, pravděpodobně bych se nejdříve snažila promluvit s kolegyní a upozornit ji na chybu, aby si ji uvědomila a mohla ji řešit. Na druhé straně si však uvědomuji, že existují i situace, které mohou být vážné a mohou přímo ohrozit pacienta. V takovém případě bych považovala za svou povinnost takovou událost nahlásit, i když by to mohlo narušit vztahy na pracovišti. Bezpečnost pacienta by měla být vždy nejdůležitější. I když by to mohlo být nepříjemné a mohlo by to způsobit napětí mezi kolegy, zdravotnický pracovník by měl umět učinit rozhodnutí, které je správné z hlediska ochrany pacienta“. |
Osobní postoj sester generace „Z“ k identifikaci rizik a chyb souvisí s jejich zkušenostmi a odvahou vyjádřit svůj názor. 65 % sester zaujímá pozitivní postoj k identifikaci rizik a chyb a považuje identifikaci za projev profesionality a odpovědnosti. V tabulce 6 prezentujeme vybrané odpovědi.
Tabulka 6 Identifikace rizik a chyb
| Respondentka | Odpovědi |
|---|---|
| R9 | „Myslím si, že moje schopnost identifikovat rizika a chyby je velmi dobrá. Je to také díky tomu, že se v práci setkávám s klidným, trpělivým přístupem mých kolegyň, kterým nevadí odpovídat mi na všechny otázky ohledně různých výkonů a situací. V práci se setkávám také s tím, že se všichni radíme spolu a ujišťujeme se, že to, co děláme, děláme správně, pokud se jedná o výkon, který se nedělá tak často“. |
| R12 | „Mou povinností je aktivně vyhledávat potenciální rizika a předcházet jim. Chyby nevnímám jako osobní selhání, ale jako signál k analyzování jejich příčin a zlepšení systému práce. Jsem přesvědčena, že systematická identifikace rizik a chyb, preventivní opatření a také kontinuální vzdělávání jsou nezbytné pro ochranu pacienta, kvalitu poskytované péče a profesionální růst sestry“. |
| R15 | „Identifikaci rizik vnímám jako základní formu prevence. Snažím se všímat si detailů, jako jsou rizika pádů či nejasnosti v dokumentaci. Včasné zachycení rizika ještě předtím, než událost nastane, považuji za nejvyšší stupeň bezpečnosti. Moje pozornost směřuje k faktorům jako je přetížení nebo komunikační šum, které by mohly vést ke kritické situaci“. |
| R26 | „Myslím si, že je důležité umět rozpoznat možná rizika ještě před vznikem chyby. Pokud si důsledně kontrolujeme svou práci a spolupracujeme s členy zdravotnického týmu, můžeme tak předejít mnoha problémům“. |
| R33 | „Identifikaci rizik a chyb vnímám jako důležitou součást práce sestry. Nemyslím si, že jde jen o velké a vážné chyby, ale často i o malé detaily, které si člověk musí všimnout včas. V praxi jsem si uvědomila, že mnoho situací lze zachytit dříve, než se z nich stane problém – například nesprávně označený lék, nejasně zapsaná dokumentace nebo změna stavu pacienta. Zároveň si myslím, že schopnost identifikovat rizika přichází hlavně se zkušenostmi. Jako studentka jsem si někdy nebyla jistá, zda něco přeháním nebo zda je daná situace opravdu riziková. Postupně jsem však zjistila, že je lepší se zeptat nebo upozornit, než něco ignorovat. Podle mě je důležité být pozorný, všímat si souvislostí a nebát se říct svůj názor či zeptat se na důvod, proč je to tak. Identifikace rizik není o hledání chyb u druhých, ale o snaze předcházet problémům a chránit pacienta. Celkově si myslím, že hlášení nežádoucích událostí je projevem profesionality, odpovědnosti a respektu vůči pacientovi, i když je to někdy nepříjemné a náročné“. |
Poslední hodnocené kritérium souviselo s přebíráním odpovědnosti za své činy (tab. č. 7). Až 86 % sester generace „Z“ subjektivně vysoko hodnotí schopnost převzít odpovědnost v případě zapříčinění nežádoucí události nebo kritické situace v ošetřovatelské praxi.
Tabulka 7 Přebírání odpovědnosti za své činy
| Respondentka | Odpovědi |
|---|---|
| R5 | „Přebírání odpovědnosti za své činy považuji za velmi důležitou součást profesionálního přístupu. Každá sestra by si měla uvědomovat, že její rozhodnutí a konání mohou ovlivnit zdraví a bezpečnost pacienta. Proto je důležité přistupovat ke své práci odpovědně, svědomitě a s důrazem na dodržování odborných postupů“. |
| R10 | „Přebírání odpovědnosti za své činy považuji za velmi důležitou součást práce. Každý člověk by měl stát za tím, co dělá, a snažit se svou práci vykonávat co nejlépe. Snažím se pracovat svědomitě, dodržovat pravidla a přemýšlet nad tím, jak moje rozhodnutí a činy mohou ovlivnit ostatní. Pokud bych udělala chybu, považuji za správné ji přiznat, poučit se z ní a snažit se ji napravit. Takový přístup pomáhá budovat důvěru mezi kolegy a přispívá k tomu, aby pracovní tým fungoval lépe a efektivněji“. |
| R12 | „Přebírání odpovědnosti za své činy považuji za jeden ze základních pilířů profesionální ošetřovatelské praxe. Jako sestra si uvědomuji, že každé mé rozhodnutí, intervence, postup či případné pochybení má přímý vliv na zdraví a bezpečnost pacienta. Proto jednám vždy v souladu s odbornými standardy, platnou legislativou a etickým kodexem. Přebírání odpovědnosti nevnímám jako hrozbu, ale jako projev profesionality a respektu vůči pacientovi, kolegům i samotnému povolání sestry. Odpovědnost pro mě znamená nejen důsledné plnění pracovních povinností, ale také schopnost přiznat chybu, poučit se z ní a přijmout opatření k její nápravě“. |
| R15 | „Odpovědnost vnímám jako základ profesionální zralosti. Snažím se jednat tak, abych si za svými rozhodnutími mohla kdykoli stát. Není to jen o snášení následků při pochybení, ale zejména o každodenní svědomité přípravě a dodržování odborných standardů, které rizika pro pacienta minimalizují již předem“. |
| R20 | „Odpovědnost za vlastní konání považuji za základ důvěry mezi zdravotníkem a pacientem. Pacienti se na nás spoléhají, že naše rozhodnutí budou promyšlená a zaměřená na jejich bezpečí. Uvědomuji si, že bezpečnost pacienta závisí nejen na technologiích či lécích, ale také na mém přístupu k práci – na koncentraci, komunikaci s týmem a ochotě učit se z minulých zkušeností. Když jsme otevření a odpovědní, budujeme silnější vztah, kde pacienti cítí, že jsou v dobrých rukou. V konečném důsledku jde o to, abychom všichni přispívali k systému, který chrání životy a minimalizuje zbytečná rizika“. |
Integrace kvantitativních a kvalitativních dat podle stanovených kategorií
1. Postoj k hlášení nežádoucích událostí a kritických situací Vzorek sester generační kohorty „Z“ deklaroval vysokou míru akceptace hlášení nežádoucích událostí a kritických situací v ošetřovatelské praxi (x̄ = 4,81 z max. 7; sd = 1,52). 65 % sester v našem souboru má racionální a odpovědný postoj k hlášení nežádoucích událostí a bez obav takové situace hlásí.
2. Postoj k identifikaci rizik a chyb Vzorek sester generační kohorty „Z“ se subjektivně domnívá, že disponuje schopností identifikovat rizika a pochybení při poskytování ošetřovatelské péče (x̄ = 4,95 z max. 7; sd = 1,11). 65 % sester v našem souboru to považuje za projev profesionality a odpovědnosti.
3. Postoj k převzetí odpovědnosti Výzkumný vzorek sester generace Z deklaroval vysokou úroveň subjektivní odpovědnosti za vlastní konání spojené s nežádoucími událostmi (x̄ = 5,53 z max. 7; sd = 1,08). Až 86 % sester uvedlo, že by převzaly odpovědnost v případě zapříčinění nežádoucí události nebo kritické situace v ošetřovatelské praxi.
DISKUSE
Transparentní a funkční systém hlášení umožňuje systematické shromažďování dat, jejich analýzu a následné přijímání nápravných a preventivních strategií. Tím se minimalizuje pravděpodobnost opakování obdobných situací a zároveň se podporuje kultura bezpečnosti založená na otevřenosti, odpovědnosti a nepostihujícím přístupu k chybám. Z uvedených důvodů lze hlášení nežádoucích událostí považovat za významný nástroj kontinuálního zvyšování kvality poskytované ošetřovatelské péče, stejně jako za nezbytný předpoklad profesionálního a eticky odpovědného výkonu povolání sestry.
Různými atributy bezpečnosti zdravotní a ošetřovatelské péče v podmínkách SR se zabývalo několik autorek. Kilíková, Karoľová (2026) zkoumaly na vzorku 411 sester percepci třinácti atributů bezpečné zdravotní péče. Autorky odhalily u sester
Rezervy v chápání rizik poškození zdraví pacientů na základě nedocenění významu politiky bezpečné zdravotní péče. Hulková, Kilíková, Tupá (2025) ve své studii zaměřené na posouzení přínosu peer review hodnocení v ošetřovatelství v klíčových atributech kvality a bezpečnosti zjistily, že sestry považují za nejvýznamnější identifikaci pacienta. Kilíková, Katriňáková, Štefanová (2025) analyzovaly postoje 200 sester k rizikovým faktorům vzniku nežádoucích událostí. Zjistily, že nejvýznamnějším rizikovým faktorem vzniku nežádoucích událostí byla únava a vyčerpanost sester. Kurucová, Kalánková, Žuffová, Žiaková (2022) se ve své studii zaměřily na hodnocení kultury bezpečnosti hospitalizovaných pacientů sestrami pomocí dotazníku The Hospital Survey on Patient Safety Culture (HSOPSC) v šesti nemocnicích na Slovensku. Nejvyšší procento pozitivních odpovědí zaznamenaly v dimenzích týmová spolupráce na oddělení, zpětná vazba a komunikace, vzdělávání a kontinuální zlepšování. Signifikantním negativním prediktorem vnímání stupně bezpečnosti pacientů byl vyšší počet hlášených nežádoucích událostí za poslední rok.
Naše studie byla zaměřena na sestry generační kohorty „Z“ a jejich postoj k hlášení nežádoucích událostí a kritických situací v ošetřovatelství. Na základě analýzy kvantitativních a kvalitativních dat můžeme konstatovat, že tato generace sester přebírá odpovědnost za vlastní pochybení a nahlašuje nežádoucí události a kritické situace, které způsobí. Až 65 % sester v našem souboru bez obav takové situace hlásí. Podle Wu et al. (2024) neoznamování nežádoucích událostí může vést k falešnému pocitu bezpečí, protože vyvolává dojem, že existuje méně rizik, než se ve skutečnosti vyskytuje. Autorský kolektiv uskutečnil studii u 943 sester s cílem analyzovat postoj sester k hlášení nežádoucích událostí. 56,5 % sester způsobilo nežádoucí událost a 56,6 % sester hlásilo nežádoucí události. Autoři analyzovali faktory ovlivňující postoj sester k hlášení nežádoucích událostí. Výsledky ukázaly, že čím vyšší je úroveň vzdělání, tím pozitivnější je postoj k hlášení. Druhým přispívajícím faktorem byla kultura organizace – zavedení systému hlášení bez trestů, resp. zavedení systému odměňování za hlášení nežádoucích událostí.
Zhao et al. (2025) uvádějí, že v zemích s nízkými a středními příjmy se podle WHO ročně vyskytne přibližně 134 milionů nežádoucích událostí a 2,6 milionu souvisejících úmrtí. Více než 50 % sester se setkalo s nežádoucí událostí. Finanční náklady související s nežádoucími událostmi způsobenými sestrami v Irsku představují pro zdravotnický systém 92,26 milionu dolarů ročně. Autoři potvrzují, že ačkoli je výskyt nežádoucích událostí vysoký, míra hlášení nežádoucích událostí je obecně na celém světě nízká, což zůstává hlavní výzvou v managementu bezpečnosti pacientů. Na Novém Zélandu byla míra nežádoucích událostí až 91 %. Ve Vietnamu 34 % zdravotnických pracovníků přiznalo, že nehlásili nežádoucí události.
Cílem studie Longti et al. (2024) bylo prozkoumat vnímání rizika nežádoucích událostí sestrami a analyzovat faktory, které ho ovlivňují. Vnímání nežádoucích událostí sestrami (n=1084) pozitivně korelovalo s organizační podporou a vůdcovským chováním manažerek ošetřovatelství. Výzkum ukázal, že sestry, které zažily nežádoucí události v ošetřovatelství, mají výrazně vyšší vnímání rizika nežádoucích událostí než ty, které je nezažily. Autoři zdůrazňují, že nežádoucí události ošetřovatelství poškozují reputaci nemocnice.
Využití výsledků studie v ošetřovatelské praxi
Poznáním postojů sester generace „Z“ k hlášení nežádoucích událostí v ošetřovatelství mohou manažerky v ošetřovatelství výrazně ovlivnit bezpečnost pacientů a stabilitu týmu.
Generace Z klade důraz na psychologické bezpečí, otevřenou komunikaci, technologickou efektivitu a smysluplnost své práce. Pokud mají strach z postihu nebo nevidí smysl v byrokratickém nahlašování, sestry této generace raději nežádoucí událost zamlčí nebo zváží odchod z profese. Generace Z citlivě reaguje na autoritativní přístup a hrozbu trestů. Úkolem manažerek je budování kultury bez obviňování, kde mladá sestra může bez obav vyjádřit svůj názor nebo poukázat na chybu starší kolegyně či lékaře.
Omezení studie
Předkládaná studie vykazuje několik metodologických limitů. Vzhledem k výběrovému souboru nelze získané výsledky plošně zobecnit na celou generaci sester; jejich platnost je omezena na respondenty participující na výzkumu. Navzdory parciálnímu rozsahu souboru však prezentovaná data poskytují relevantní sumární přehled o aktuálním stavu zkoumaného fenoménu v klinické praxi. Zjištění zároveň korespondují s literaturou a poskytují potřebnou empirickou oporu pro rozvoj teoretických východisek. Výsledky výzkumu lze považovat za akceptovatelné, přičemž identifikované souvislosti představují signifikantní podklad pro iniciování konstruktivních změn v ošetřovatelském managementu, přímém výkonu ošetřovatelské péče a ve vzdělávání sester.
ZÁVĚR
Snížení výskytu nežádoucích událostí ve zdravotnictví je naléhavým problémem na celém světě. Efektivní management hlášení nežádoucích událostí a kritických situací představuje klíčový determinant kvality a bezpečnosti ošetřovatelské péče. Identifikace a následná hloubková analýza těchto incidentů umožňuje odhalit systémové nedostatky v klinické praxi, organizaci práce či v interprofesionální komunikaci. Implementace cílených nápravných opatření slouží jako prevence recidivy pochybení, optimalizuje pracovní procesy, maximalizuje bezpečnost pacientů a přispívá k budování transparentní kultury bezpečnosti a spravedlnosti na pracovišti.
Autorka: doc. PhDr. Viera Hulková, PhD., MPH Fakulta zdravotníctva, Trenčianska Univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne
SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ
Grešš Halász, B. et al. _Základy výskumu v zdravotníctve. Učebnica pre vysoké školy. Košice : UPJŠ., 2025. s. 61-63. ISBN 978-80-574-0488-0 (e-publikácia).
Hulková, V., Kilíková, M., Tupá, M. Prínos peer review hodnotenia v ošetrovateľstve na zvýšenie bezpečnosti pacientov a predchádzanie nežiadúcich udalostí – pilotná štúdia. Prohuman. 2025. [online]. Dostupné: https://www.prohuman.sk/osetrovatelstvo/prinos-peer-review-hodnotenia-v-osetrovatelstve-na-zvysenie-bezpecnosti-pacientov
Hulková, V., Kilíková, M. Bezpečnosť zdravotnej a ošetrovateľskej starostlivosti. Bratislava : Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n.o. 2025.159s. ISBN 978-80-8132-314-0 (print). ISBN 978-80-8132-315-7 (pdf). Dostupné: https://prohuman.sk/osetrovatelstvo/bezpecnost-zdravotnej-a-osetrovatelskej-starostlivosti
Kilíková, M., Karoľová, Ľ. Percepcia atribútov bezpečnej zdravotnej starostlivosti sestrami. Prohuman. 2026. [online]. Dostupné: https://www.prohuman.sk/osetrovatelstvo/percepcia-atributov-bezpecnej-zdravotnej-starostlivosti-sestrami
Kilíková, M., Katriňáková, T., Štefanová, M. Faktory ovplyvňujúce vznik nežiaducich udalostí v ústavnej zdravotnej starostlivosti. Prohuman. 2025. [online]. Dostupné: https://www.prohuman.sk/osetrovatelstvo/faktory-ovplyvnujuce-vznik-neziaducich-udalost-v-ustavnej-zdravotnej-starostlivosti
Kurucová, R., Kalánková, D., Žuffová, A., Žiaková, K. Kultúra bezpečnosti pacienta vo vybraných slovenských nemocniciach: prierezová štúdia. Kontakt. 2022; 24(4): 273-278. https://doi.org/10.32725/kont.2022.041
Longti, L. et al. Nurses’ Risk Perception of Adverse Events and Its Influencing Factors: A Cross-Sectional Study. J of health Care Organization, provision and financing. 2024; 61: 1-8. https://doi.org/10.1177/00469580241263876
Schifferdecker, K.E., Reed, V. A. Using mixed methods research in medical education: basic guidelines for researchers. Med Educ. 2009; 43:637-644. https://doi.org/10.1111/j.1365-2923.2009.03386.x
Rao, D., Shiyanbola, O.O. Best practices in mixed methods for pharmacy and health services research. In DESSELLE S. P., GARCÍA-CÁRDENAS V., ANDERSON C., ASLANI P., CHEN T. F. (Eds), Contemporary Research Methods in Pharmacy and Health Services.(E-book). [online]. USA : Elsevier Academic Press. 2022. p. 407-420. ISBN 978-0-323-91888-6. https://doi.org/10.1016/C2021-0-00184-X
Renfro, CH.P., Hohmeier, K.C. Rapid turn-around qualitative analysis applications in pharmacy and health services research. In DESSELLE S. P., GARCÍA-CÁRDENAS V., ANDERSON C., ASLANI P., CHEN T. F. (Eds), Contemporary Research Methods in Pharmacy and Health Services.(E-book). [online]. USA : Elsevier Academic Press. 2022. p.397-405. ISBN 978-0-323-91888-6. https://doi.org/10.1016/C2021-0-00184-X
Wu, F., Wang, X., Chen, S., Li, H., Xie, H. Nurses' adverse event reporting attitudes and related factors: a cross-sectional study in maternal and child specialized hospitals in China. Front. Public Health. 2024; 12:1434387. https://doi.org/10.3389/fpubh.2024.1434387
Zhao, X., Zhao, L., Li, G., Yang, W., Wang, H., Yang, Y. Reducing Nurses' Barriers to Reporting Adverse Events Using a WeChat-Based Cognitive Load Training Platform: An Open-Label, Randomized Controlled Trial. Risk Manag Healthc Policy. 2025; 18:947-961. https://doi.org/10.2147/RMHP.S482233
