Profesní autonomie sester jako integrální součást výkonu ošetřovatelské praxe

Úvod

Profesní autonomie patří mezi základní znaky profesionality v ošetřovatelství a představuje právo i schopnost sestry samostatně rozhodovat o rozsahu a charakteru vlastních pracovních činností, nést odpovědnost za svá rozhodnutí a kontrolovat poskytovanou ošetřovatelskou péči (Žiaková, 2023). V klinické praxi se projevuje nezávislým odborným úsudkem, využíváním kompetencí a aktivní participací sester na rozhodovacích procesech v péči o pacienta (Pursio et al., 2021; Rouhi-Balasi et al., 2020). Autonomie má významný vliv nejen na individuální výkon povolání, ale také na kvalitu pracovního prostředí. Podporuje pocit profesního posílení, jistoty, motivace a pracovní spokojenosti, čímž přispívá k příznivé organizačnímu klimatu (Mabona et al., 2022). Současně je spojena se zvyšováním kvality a bezpečnosti péče, protože umožňuje sestrám flexibilně reagovat na klinické situace a přijímat včasná rozhodnutí (Clavelle et al., 2016; Yuk a Yu, 2023). Navzdory prokázaným přínosům, výzkumy Oshodi et al. (2019) a Labrague et al. (2019) poukazují na přetrvávající rozdíly v úrovni autonomie mezi zeměmi a pracovišti, přičemž sestry často disponují pouze mírou částečné či omezené samostatnosti. Autonomii sester determinují zejména hierarchické a organizační struktury, mocenské nerovnováhy a nedostatečná podpora ze strany managementu, které mohou snižovat možnost sester samostatně rozhodovat o péči o pacienta (Parizad et al., 2021; Taleghani et al., 2023). Omezená autonomie tak může negativně ovlivňovat pracovní spokojenost, profesní stabilitu i kvalitu poskytované péče.

Cíl

Analyzovat míru profesní autonomie sester v jednotlivých dimenzích ošetřovatelské praxe.

Soubor a metodika

Do výběrového souboru bylo zařazeno 143 sester poskytujících ústavní zdravotní péči z různých regionů Slovenské republiky. Metodou sběru dat byla zkrácená verze standardizované škály Dempster Practice Behaviors Scale (DPBS), zaměřená na hodnocení profesní autonomie sester. Použitá verze nástroje obsahovala 28 položek rozdělených do čtyř dimenzí (připravenost, zmocnění, aktualizace, ocenení) hodnocených prostřednictvím pětibodové Likertovy škály. Sběr údajů jsme realizovali v měsících únor–březen 2025 prostřednictvím online dotazníku distribuovaného elektronickou formou přes profesní databáze a pracovní kontakty sester. Na statistické zpracování dat byl použit program Microsoft Excel. Údaje byly analyzovány pomocí deskriptivní statistiky (aritmetický průměr, směrodatná odchylka, rozpětí hodnot min–max). Vypočten byl průměr celkové škály DPBS, jakož i průměry jednotlivých dimenzí a položek. Celkové skóre představovalo aritmetický průměr všech 28 položek, přičemž dimenzionální skóre bylo stanovené jako průměr položek příslušné domény. Položky škály byly kódovány reverzně, přičemž nižší skóre indikovalo vyšší míru profesní autonomie.

Výsledky

Tabulka 1 Průměrné skóre dimenzí profesní autonomie podle škály DPBS (n = 143)

Legenda: x̄ = aritmetický průměr; SD = směrodatná odchylka; Min = minimální hodnota; Max = maximální hodnota;

Tabulka 1 uvádí průměrné skóre jednotlivých dimenzí profesní autonomie v souboru 143 sester. Vzhledem k reverznímu kódování odpovědí nižší skóre odráží vyšší míru profesní autonomie. Celkové průměrné skóre škály DPBS dosáhlo hodnoty 1,79 (SD = 0,36), což poukazuje na celkově příznivý stav profesní autonomie sledovaného souboru. Nejvyšší míru autonomie byla zaznamenána v dimenzi Ocenění (x̄ = 1,31), následovaná dimenzí Připravenost (x̄ = 1,58). Střední míru dosáhla dimenze Zmocnění (x̄ = 2,00). Nejnižší míru autonomie identifikovali v dimenzi Aktualizace (x̄ = 2,08), což může naznačovat rezervy zejména v oblasti uplatňování rozhodovacích pravomocí a organizačních podmínek výkonu ošetřovatelské praxe. Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší dimenzí představoval 0,77 bodu, což poukazuje na prakticky významnou variabilitu v jednotlivých oblastech autonomie a naznačuje nerovnoměrné podmínky jejího uplatňování v klinické praxi.

Tabulka 2 Položky indikující nejvyšší míru profesní autonomie (n = 143)

Legenda: x̄ = aritmetický průměr; SD = směrodatná odchylka; Min = minimální hodnota; Max = maximální hodnota;

Podrobnější analýza škály DPBS byla zaměřena na identifikaci oblastí, v nichž sestry dosáhly nejnižšího průměrného skór, což při daném způsobu kódování indikuje nejvyšší míru profesní autonomie (tabulka 2). Tento trend se nejvýrazněji projevil v dimenzi Aktualizace, konkrétně u položek „Jsem zodpovědná za ošetřovatelské výkony“ (x̄ = 1,13), „Umím převzít odpovědnost za ošetřovatelské výkony“ (x̄ = 1,14) a „Umím přijmout následky za svá rozhodnutí“ (x̄ = 1,20), které odrážejí vysokou míru osobní odpovědnosti a samostatného rozhodování. Nízké skóre bylo zaznamenáno i v dimenzi Ocenění u položek „Mohu určit svou roli“ (x̄ = 1,24) a „Jsem přesvědčena o svých schopnostech vykonávat své povolání“ (x̄ = 1,32), což poukazuje na stabilní profesní identitu, sebedůvěru a vnitřní přesvědčení o kompetentnosti v výkonu ošetřovatelské praxe.

Tabulka 3 Položky indikující nejnižší míru profesní autonomie (n = 143)

Legenda: x̄ = aritmetický průměr; SD = směrodatná odchylka; Min = minimální hodnota; Max = maximální hodnota;

Oblasti nižší míry profesní autonomie byly identifikovány na základě položek s nejvyšším průměrným skóre. Z tabulky 3 vyplývá, že zvýšené skóre bylo dominující v dimenzi Aktualizace, konkrétně u položek „Nemohu optimálně fungovat, protože nemám autonomní postavení“ (x̄ = 3,44), „Jsem omezena pouze byrokracií“ (x̄ = 2,79), „Mám možnost ovlivňovat rozhodnutí a činy ostatních“ (x̄ = 2,68) a „Mám příliš mnoho autonomních intervencí“ (x̄ = 2,53). Zvýšené hodnoty byly identifikovány i v dimenzi Zmocnění u položky „Máte právní základ pro nezávislé fungování“ (x̄ = 2,33), což poukazuje na možné systémové limity legislativní a organizační podpory autonomního výkonu povolání. Uvedené výsledky poukazují na přetrvávající strukturální a organizační bariéry, které mohou limitovat plné uplatňování profesní autonomie v ošetřovatelské praxi. Vyšší hodnoty SD u těchto položek ukazují na heterogenitu pracovních zkušeností sester, což naznačuje, že míra autonomie je významně podmíněna lokálními organizačními podmínkami jednotlivých pracovišť.

Diskuse

Cílem výzkumu bylo analyzovat míru profesní autonomie sester v jednotlivých dimenzích ošetřovatelské praxe, přičemž získané výsledky potvrdily celkově příznivou, avšak nerovnoměrně rozloženou úroveň autonomie mezi osobními a organizačními aspekty výkonu povolání. Celkové skóre škály DPBS (x̄ = 1,79) naznačuje příznivé vnímání samostatnosti a profesionální odpovědnosti sester, přičemž nejvyšší míra autonomie byla identifikována v dimenzích ocenení a připravenosti. Naopak níže hodnoceny byly domény související s organizační podporou a možnostmi reálného ovlivňování pracovních procesů. Tato zjištění korelují se zahraničními výzkumy, které autonomii definují jako schopnost kontrolovat vlastní praxi, uplatňovat profesionální úsudek a řídit péči ve prospěch její kvality (Clavelle et al., 2016; Rouhi-Balasi et al., 2020). Zároveň se potvrzuje, že autonomie není izolovanou individuální charakteristikou, ale je významně ovlivňována organizačními a systémovými podmínkami pracoviště (Pursio, 2021; Van Oostveen, Vermeulen, 2017). V našem souboru byly slaběji hodnoceny zejména organizační aspekty výkonu povolání, zejména nemožnost optimálně fungovat, administrativní zátěž, limitované rozhodovací kompetence a nedostatečná manažerská či legislativní podpora. Uvedené faktory představují bariéry reálného uplatňování autonomní praxe, což potvrzují i AllahBakhshian et al. (2017). Mezinárodní srovnání poukazují na podobnou variabilitu autonomie. Amini (2015) zaznamenal u sester intenzivní péče jen mírnou úroveň autonomie (x̄ = 3,08), zejména v organizační dimenzi, což naznačuje limitaci rozhodovacích pravomocí strukturálními podmínkami pracoviště. Yuk a Yu (2023) zároveň identifikovali autonomii jako významný prediktor bezpečnosti pacientů, přičemž pracovní podmínky měly větší vliv než demografické proměnné. Autonomie má přesah i do pracovních postojů a stability personálu. Vyšší pracovní angažovanost a týmová spolupráce významně zvyšují spokojenost sester (Cayllahua Curiñaupa et al., 2022), přičemž autonomie je silně asociována s pracovní spokojeností a následnou organizační angažovaností (Judi et al., 2025). Podobně Labrague, McEnroe-Petitte a Tsaras (2017) potvrdili její souvislost s vyšší výkonností a angažovaností. Mechanismus tohoto působení vysvětlili Scheepers et al. (2023), kteří autonomii identifikovali jako pracovní zdroj podporující angažovanost a individualizovanou péči. Dopad autonomní praxe se nakonec promítá i do klinických výsledků. Rao et al. (2017) prokázali, že nemocnice podporující autonomní rozhodování sester dosahují nižší mortality a menšího výskytu komplikací. Posilování profesní autonomie proto představuje nejen faktor spokojenosti a profesní stability sester, ale také významný determinant bezpečnosti a kvality poskytované péče. Z uvedeného vyplývá potřeba systémových intervencí zaměřených na rozšiřování kompetencí, redukci administrativní zátěže a budování podporující organizační kultury umožňující plné uplatnění profesionálního potenciálu sester.

Závěr

Profesní autonomie představuje důležitý aspekt výkonu ošetřovatelského povolání. Výsledky studie charakterizovaly míru profesní autonomie sester a poukázaly na její podmíněnost organizačními a systémovými faktory pracovního prostředí. Za důležité proto považujeme systematické vytváření podmínek podporujících samostatné rozhodování, jasné vymezení kompetencí a redukci organizačních a strukturálních bariér omezujících autonomní výkon povolání. Posilování profesní autonomie by mělo být integrální součástí řízení ošetřovatelství, personální politiky a tvorby pracovních podmínek, protože přímo ovlivňuje kvalitu péče, bezpečnost pacientů i stabilitu ošetřovatelského personálu.

Autorky: prof. PhDr. Mária Kilíková, PhD.,MPH Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave, n. o., Detašované pracovisko bl. Sáry Salkaháziové, Rožňava PhDr. Tatiana Katriňáková Chirurgická jednotka intenzívnej starostlivosti, Nemocnica AGEL Levoča PhDr., Mgr. Mária Karafová Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave, n. o.

Seznam bibliografických odkazů

ALLAHBAKHSHIAN, Maryam et al. 2017. Barriers to Intensive Care Unit Nurses’ Autonomy in Iran: A Qualitative Study. In Nursing Outlook. [online] 2017, vol. 65, no. 4. [cit. 2026-01-29]. p. 392–399. Dostupné na internetu: https://www.nursingoutlook.org/article/S0029-6554(16)30407-9/ ISSN 0029-6554.

AMINI, Kourosh et al. 2015. Nurses’ Autonomy Level in Teaching Hospitals and Its Relationship with the Underlying Factors. In International Journal of Nursing Practice. [online] 2015, vol. 21, no. 1. [cit. 2026-01-29]. p. 52–59. Dostupné na internetu: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/ijn.12210 ISSN 1440-172X.

CAYLLAHUA CURIÑAUPA, Ana J. et al. 2025. Attitude Toward Teamwork and Work Engagement as Predictors of Job Satisfaction in Nurses. In BMC Nursing. [online] 2025, vol. 24, no. 1. [cit. 2026-01-30]. p. 791. Dostupné na internetu: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/40598017/ ISSN 1472-6955.

CLAVELLE, Joanne T. et al. 2016. Evolution of Structural Empowerment: Moving From Shared to Professional Governance. In Journal of Nursing Administration. [online] 2016, vol. 46, no. 6. [cit. doplň]. p. 308–312. Dostupné na internetu: https://journals.lww.com/jonajournal/abstract/2016/06000/evolution_of_structural_empowerment__moving_from.6.aspx ISSN 0002-0443.

JUDI, Aysan et al. 2025. The Relationship Between Professional Autonomy and Job Performance Among Iranian ICU Nurses. In BMC Nursing. [online] 2025, vol. 24, no. 1. [cit. 2026-01-30]. p. 20. Dostupné na internetu: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/39773429/ ISSN 1472-6955.

LABRAGUE, Leodoro J. – McENROE-PETITTE, Denise M. – TSARAS, Konstantinos 2019. Predictors and Outcomes of Nurse Professional Autonomy: A Cross-Sectional Study. In International Journal of Nursing Practice. [online] 2019, vol. 25, no. 1. [cit. 2026-01-29]. p. e12711. Dostupné na internetu: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/ijn.12711 ISSN 1440-172X.

LABRAGUE, Leodoro J. et al. 2019. High-Fidelity Simulation and Nursing Students’ Anxiety and Self-Confidence: A Systematic Review. In Nursing Forum. [online] 2019, vol. 54, no. 3. [cit. 2026-01-30]. p. 358–368. Dostupné na internetu: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30852844/ ISSN 1744-6198.

MABONA, Jean F. et al. 2022. Best Practice Recommendations for Healthy Work Environments for Nurses: An Integrative Literature Review. In Health SA Gesondheid. [online] 2022, vol. 27. [cit. 2026-01-28]. p. 1788. Dostupné na internetu: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35548062/ ISSN 1025-9848.

OSHODI, Titilayo Olufunke et al. 2019. Registered Nurses’ Perceptions and Experiences of Autonomy: A Descriptive Phenomenological Study. In BMC Nursing. [online] 2019, vol. 18. [cit. 2026-01-30]. p. 51. Dostupné na internetu: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31695577/ ISSN 1472-6955.

PARIZAD, Naser et al. 2021. Job Stress and Its Relationship with Nurses’ Autonomy and Nurse–Physician Collaboration in Intensive Care Unit. In Journal of Nursing Management. [online] 2021, vol. 29, no. 7. [cit. 2026-01-30]. p. 2084–2091. Dostupné na internetu: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33894092/ ISSN 1365-2834.

PURSIO, Katja et al. 2021. Professional Autonomy in Nursing: An Integrative Review. In Journal of Nursing Management. [online] 2021, vol. 29, no. 6. [cit. 2026-01-29]. p. 1565–1577. Dostupné na internetu: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33548098/ ISSN 1365-2834.

RAO, Aditi D. et al. 2017. Better Nurse Autonomy Decreases the Odds of 30-Day Mortality and Failure to Rescue. In Journal of Nursing Scholarship. [online] 2017, vol. 49. [cit. 2026-01-29]. p. 73–79. Dostupné na internetu: https://sigmapubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/jnu.12267 ISSN 1547-5069.

ROUHI-BALASI, Leila et al. 2020. Professional Autonomy of Nurses: A Qualitative Meta-Synthesis Study. In Iranian Journal of Nursing and Midwifery Research. [online] 2020, vol. 25, no. 4. [cit. 2026-01-28]. p. 273–281. Dostupné na internetu: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7494166/ ISSN 2228-5504.

SCHEEPERS, R. A. et al. 2023. Empathic Nurses with Sufficient Job Resources Are Work-Engaged Professionals Who Deliver More Individualized Care. In Journal of Clinical Nursing. [online] 2023, vol. 32, no. 19–20. [cit. 2026-01-30]. p. 7321–7329. Dostupné na internetu: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37469207/ ISSN 1365-2702.

TALEGHANI, Fariba et al. 2023. Analysis of the Concept of Nurses’ Autonomy in Intensive Care Units: A Hybrid Model. In Investigación y Educación en Enfermería. [online] 2023, vol. 41, no. 2. [cit. 2026-01-28]. p. e17. Dostupné na internetu: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/38589335/ ISSN 2216-0280.

VAN OOSTVEEN, Catharina – VERMEULEN, Hester 2017. Greater Nurse Autonomy Associated with Lower Mortality and Failure to Rescue Rates. In Evidence-Based Nursing. [online] 2017, vol. 20. [cit. 2026-01-29]. p. 56. Dostupné na internetu: https://ebn.bmj.com/content/20/2/56.long ISSN 1367-6539.

YUK, Songyi – YU, Soyoung 2023. The Effect of Professional Autonomy and Nursing Work Environment on Nurses’ Patient Safety Activities: A Perspective on Magnet Hospitals. In Journal of Nursing Management. [online] 2023, vol. 2023. [cit. 2026-01-29]. p. 5587501. Dostupné na internetu: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1155/2023/5587501 ISSN 1365-2834.

ŽIAKOVÁ, Katarína et al. 2023. Profesionalizmus a etika v ošetrovateľstve. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2023. ISBN 978-80-223-5714-2.