Sociální inteligence a copingové strategie náročných pracovních situací v kontextu lékařské praxe

Úvod do problematiky

Klíčovou charakteristikou lékařské profese je schopnost efektivní týmové spolupráce, jelikož poskytování vysoce kvalitní a odborné zdravotní péče je částečně determinováno schopností pracovat v multidisciplinárních týmech. Efektivní fungování v kolektivu, při kterém spolupráce vede k dosahování stanovených cílů, vyžaduje rozvinuté sociální kompetence. Tento sociální aspekt pracovního prostředí zahrnuje pojem sociální inteligence, která představuje soubor rozvinutých společenských schopností umožňujících jedinci úspěšně orientovat se a působit v sociálních interakcích.

Koncept sociální inteligence poprvé formuloval Thorndike v roce 1920, kdy ji charakterizoval jako schopnost porozumět mužům, ženám, chlapcům a dívkám, řídit je a chovat se rozumně v mezilidských vztazích. Morin (2020) zdůrazňuje, že sociální inteligence není vrozenou dispozicí, ale souborem kompetencí, které se rozvíjejí v průběhu života jednotlivce. Za sociálně inteligentní osobu považuje tu, která dokáže adekvátně interpretovat emocionální a sociální projevy druhých, vést kultivované a smysluplné rozhovory a zároveň působit sebevědomě i v situacích zahrnujících větší sociální skupiny. Tento autor zároveň uvádí, že takto vybavení jedinci disponují interpersonálními dovednostmi usnadňujícími navazování, udržování a další rozvíjení prosociálních mezilidských vztahů, jakož i realizaci efektivní komunikace. Frankovský a Birknerová (2017) poukazují na to, že sociální inteligence se výrazněji projevuje spíše v praktické rovině, než v teoretickém konceptualizování. Jde tedy o konstrukt, jehož úroveň lze identifikovat především prostřednictvím pozorování chování v konkrétních interpersonálních situacích a v kontextu řešení náročných sociálních podnětů.

Zdravotnické prostředí je charakteristické vysokou mírou zátěže a frekvencí komplikovaných situací, které vyžadují aktivaci širokého spektra sociálních a interpersonálních kompetencí pracovníků. Doolittle (2021) uvádí, že strategie zvládání představují soubor kognitivních a behaviorálních mechanismů, které jednotlivci uplatňují při stresu. Tyto strategie lze rozlišovat na funkční, tedy pozitivní (např. aktivní hledání řešení, orientace na problém) a dysfunkční, tedy negativní (např. vyhýbání se problémům). Empirická zjištění v oblasti zvládání zátěže u zdravotnických pracovníků potvrzují, že pozitivní strategie přispívají k redukci pracovního stresu, zatímco negativní strategie jsou významným rizikovým faktorem pro rozvoj syndromu vyhoření a jiných psychických či somatických obtíží. Zhu a kol. (2022) upozorňují, že volbu strategií zvládání významně ovlivňují individuální rozdíly, mezi něž patří i osobnostní charakteristiky. Autoři zároveň konstatují, že například neuroticismus – jedna z dimenzí modelu Big Five, definovaná zvýšenou emocionální nestabilitou, tendencí k prožívání úzkosti a náchylností k negativním afektům – může zvyšovat subjektivní vnímání stresu. Tento mechanismus následně oslabuje efektivnost uplatňovaných strategií zvládání zátěže.

Metodologie výzkumu a výzkumný vzorek

Realizovaná studie měla popisný, průřezový a kvantitativní design a byla zaměřena na analýzu vztahu mezi sociální inteligencí a schopností zvládat náročné situace v lékařské profesi. Sběr údajů probíhal v období od ledna do dubna 2024. Výzkumný soubor tvořilo 145 lékařů působících v různých zdravotnických zařízeních na území České republiky, kteří vyjádřili informovaný souhlas s účastí na výzkumu. Průměrný věk respondentů byl 31 let, průměrná celková délka odborné praxe činila 5,73 roku a průměrná délka praxe na současném pracovišti dosahovala 4,02 roku. Výzkum byl realizován v souladu s etickými zásadami Helsinské deklarace. Účastníci byli před začátkem sběru údajů seznámeni s cíli, průběhem a významem studie. Účast ve výzkumu byla dobrovolná a bez poskytnutí finanční či materiální kompenzace. Respondentům byla zajištěna anonymita a důvěrnost zpracování získaných údajů, které byly využity výhradně pro výzkumné účely.

V rámci výzkumu byly použity standardizované psychodiagnostické nástroje – dotazník MESI (Measurement of Social Intelligence) a dotazník CSI (Coping Strategy Indicator). Tyto nástroje byly doplněny o položky zjišťující základní sociodemografické a pracovní charakteristiky respondentů, konkrétně věk, pohlaví, dosažené vzdělání, celkovou délku odborné praxe, délku praxe na aktuálním pracovišti, typ pracoviště, charakter směnného provozu a typ organizace, které byly zjišťovány prostřednictvím samostatné části výzkumného nástroje.

Dotazník MESI se skládá z 21 položek hodnocených na pětibodové škále (0 – nikdy, 4 – velmi často). Položky jsou zaměřeny na tři faktory sociální inteligence identifikované autory Frankovským a Birknerovou (2014): manipulace (schopnost ovlivňovat druhé), empatie a sociální iritabilita.

Dotazník CSI – Coping Strategy Indicator (Amirkhan, 1990) obsahuje 33 položek, které se vztahují k různým způsobům zvládání zátěžových situací. Respondenti si v úvodní části dotazníku vybavili a stručně popsali konkrétní náročnou situaci, ke které se následně vázaly jednotlivé položky. Dotazník je členěn do tří subškál reprezentujících strategie zvládání stresu: vyhledávání sociální opory, řešení problému a vyhýbání se. Odpovědi respondentů byly zaznamenávány na čtyřbodové Likertově škále (1 – ano, 2 – spíše ano, 3 – spíše ne, 4 – ne).

Shromážděná data byla statisticky zpracována a analyzována pomocí softwarů PSPP verze 25 a Microsoft Excel. V rámci deskriptivní statistiky byly aplikovány frekvenční a popisné statistické metody, konkrétně absolutní a relativní četnosti (N, %), míry centrální tendence vyjádřené aritmetickým průměrem (M), míra variability prostřednictvím směrodatné odchylky (SD), jakož i minimální a maximální hodnoty sledovaných proměnných. K ověření vztahů mezi proměnnými byla v rámci bivariační analýzy použita neparametrická statistická metoda Spearmanův korelační koeficient. Statistické vyhodnocení výsledků bylo realizováno při hladině statistické významnosti α = 0,05.

Analýza vztahu atributů sociální inteligence a způsobů zvládání

Cílem analýzy bylo posoudit vztah mezi mírou sociální inteligence a preferovanými strategiemi zvládání náročných situací. K ověření vztahů mezi sledovanými proměnnými byl použit neparametrický Spearmanův korelační koeficient. Jak uvádí tabulka 1, bylo identifikováno několik statisticky významných negativních korelací.

Záporný statisticky významný vztah byl zjištěn mezi strategií vyhledávání sociální opory a všemi faktory sociální inteligence, konkrétně empatií (r = −0,173; p < 0,05), manipulací (r = −0,339; p < 0,01) a sociální iritabilitou (r = −0). Tato zjištění naznačují, že se zvyšující se mírou potřeby sociální opory dochází k poklesu úrovně manipulace a sociální iritability.

Další statisticky významné negativní korelace byly zaznamenány mezi strategií řešení problému a faktory sociální inteligence, konkrétně manipulací (r = −0,291; p < 0,01) a sociální iritabilitou (r = −0,445; p < 0,01). Tyto výsledky poukazují na skutečnost, že jedinci s vyšší orientací na aktivní řešení problémů vykazují nižší míru manipulativního chování a sociální iritability.

Statisticky významný negativní vztah byl identifikován také mezi strategií vyhýbání se a sociální iritabilitou (r = −0,291; p < 0,01), což naznačuje, že respondenti preferující strategii vyhýbání se náročným situacím mají tendenci k nižší úrovni sociální iritability.

Tabulka 1. Korelační analýza mezi mírou sociální inteligence a způsoby zvládání náročných situací

**. Změna je významná na 0.01 level (2-tailed). *. Změna je významná na 0.05 level (2-tailed).

Diskuse

Výsledky naší analýzy ukázaly několik významných negativních korelací mezi jednotlivými faktory sociální inteligence a preferovanými copingovými strategiemi, což poskytuje důležité poznatky o tom, jak zdravotničtí pracovníci přistupují k řešení náročných interpersonálních situací. Zjištění naznačují, že vyšší míra sociální inteligence je spojena s redukcí využívání těch copingových přístupů, které se opírají o využívání pomoci z externího prostředí nebo naznačují tendenci k pasivitě.

Negativní signifikantní vztah mezi strategií vyhledávání sociální opory a všemi hodnocenými faktory sociální inteligence (empatií, manipulací, sociální iritabilitou) naznačuje, že jedinci s vyššími sociálními kompetencemi vykazují menší potřebu aktivně vyhledávat podporu v zátěžových situacích. Toto zjištění je v souladu s poznatky o úloze sociální inteligence při odolnosti vůči stresu, podle nichž socioemocionální kompetence zvyšují autonomii a snižují zátěž vyplývající ze sociální podpory (Troneci, Shabsigh, 2022). Zároveň lze předpokládat, že jedinci s vyšší sociální inteligencí disponují adaptivnějšími mechanismy regulace emocí, které jim umožňují efektivněji zvládat náročné situace bez explicitní potřeby externí pomoci.

Významné negativní korelace mezi strategií řešení problému a faktory manipulace a sociální iritability naznačují, že respondenti inklinující k aktivnímu zvládání zátěže vykazují nižší tendenci k manipulačním strategiím či podrážděnosti v sociální interakci. Tento vztah podporují teoretické modely, podle nichž adaptivní copingové strategie – zejména orientace na řešení problémů – jsou propojeny s efektivnější emocionální a kognitivní regulací a stabilnějším sociálním fungováním (Theodoratou & Argyrides, 2024). Tyto mechanismy jsou zvláště významné ve zdravotnickém prostředí, kde aktivní řešení problémů přispívá k efektivní klinické praxi ak prevenci přetížení.

Zajímavým zjištěním je negativní vztah mezi strategií vyhýbání se a sociální iritabilitou. Přestože je vyhýbání tradičně považováno za maladaptivní coping, naše výsledky naznačují, že respondenti, kteří tuto strategii preferují, nemusí být tak náchylní k sociální iritabilitě. Možným vysvětlením je, že vyhýbání se může krátkodobě redukovat sociální tenzi, a tím i projevy podrážděnosti. Podobnou dynamiku popisují studie věnující se úloze osobnostních rysů a copingových mechanismů: například neuroticismus je silně spojen s maladaptivním copingem a sociální dysregulací (Yusoff et al., 2021), avšak úroveň iritability může být modulována i dalšími faktory, jako je úroveň emocion.

Celkové výsledky korespondují s literaturou, která poukazuje na důležitou roli individuálních rozdílů při regulaci stresu a sociálního chování. Oussi a Bouvet (2023) prokázaly, že neuroticismus v kombinaci s maladaptivními copingovými strategiemi predikuje zvýšenou symptomatologii úzkostných poruch prostřednictvím zhoršené regulace emocí. Podobně Liu et al. (2023) zdůrazňují důležitou roli pozitivních copingových stylů jako mediátorů schopnosti zvládat sociální stresory. Tyto poznatky potvrzují, že kvalita copingových strategií má zásadní vliv na sociální fungování a celkovou psychickou odolnost.

Závěr

V kontextu naší studie lze uvažovat v tom smyslu, že vyšší sociální inteligence souvisí s adaptivnějšími přístupy ke zvládání zátěže – včetně nižší tendence k manipulativnímu chování, sociální iritabilitě či přehnanému vyhledávání sociální podpory. Zároveň naše zjištění poukazují na existenci komplexního vztahu mezi sociálními kompetencemi a copingovými strategiemi, protože i tradičně negativní strategie, jako vyhýbání se, mohou být v určitých kontextech spojeny se sníženou sociální tenzí. Tyto výsledky mají praktické implikace pro rozvoj programů psychologické podpory a tréninku sociálních dovedností u zdravotnických pracovníků. Posílení sociální a emocionální inteligence by mohlo přispět k efektivnějšímu zvládání pracovní zátěže, redukci konfliktů a zlepšení profesionálního fungování v náročném klinickém prostředí.

Autorka: PhDr. Valerie Parová, PhD. Univerzita Pavla Josefa Šafárika, Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství

Seznam bibliografických odkazů

AMIRKHAN, H. James. 1990. Factor analytically derived measure of coping: The coping strategy indicator. In Journal of Personality and Social Psychology. ISSN 1066-1074, 1990, roč. 59, čj. 5; 168-172.

DOOLITTLE, R, Benjamin. 2021. Association of burnout with emotional coping strategies, friendship, and institutional support among internal medicine physicians. In Journal of Clinical Psychology in Medical Settings ISSN 1573-3572, 2021, roč. 28, s. 1 361–367.

FRANKOVSKÝ, Miroslav. – BIRKNEROVÁ, Zuzana. 2014. Detecting Social Intelligence by MESI Methodology Psychometric Characteristics. In Individual and Society. ISSN 1335-3608, roč. 17, č.1, s. 1 89-97.

FRANKOVSKÝ, Miroslav. – BIRKNEROVÁ, Zuzana. 2017. Sociální inteligence – významná osobnostní charakteristika manažera a coping. Prešov : Bookman. 2017. 206 s. ISBN 978-80-8165-172-4.

LIU, Fang. – WANG, Nianxin. – CHEN, Liang. 2023. Neuroticismus a pozitivní coping styl jako mediatory z asociace mezi dětmi psychologické maltreatment a sociální anxiety. In Current Psychology, ISSN 1936-4733, 2023, roč. 42, s. 1 10935–10944.

MORIN, Amy. 2020. How to Increase Your Social Intelligence. [online]. [cit. 2026-01-19]. Dostupné na internetu: https://www.verywellmind.com/what-is-social-intelligence-4163839.

OUSSÍ, Abdellah. – BOUVET, Cyrille. 2024. Cognitive and emotional vulnerability to panic disorder: Presenting an integrative model. In Current Psychology. ISSN 1936-4733, roč. 43, s. 1 10316-10329.

THEODORATOU, Maria. – ARGYRIDES, Marios. 2024. Neuropsychological Insights in Coping Strategies: Integrační teorie a praxe v Clinical and Therapeutic Contexts. In Psychiatry International. ISSN 2673-5318, roč. 5, čj. 1, s. 1 53–73.

THORNDIKE, E. L. 1920. Intelligence and its use. In Harper's Magazine. ISSN 0017 789X, roč. 140, s. 1 227–235.

TRONECI, C. Lizica. – SHABSIGH, Ridwan. 2022. Soft Skills, Emotional and Social Intelligence, and Resilience. In: SHABSIGH, R. (ed.) Health Crisis Management in Acute Care Hospitals. Cham: Springer. 2022.

YUSOFF, S. B. Muhammad. – HADIE, S. N. H Yusoff. – YASIN, A. M. Mohd. 2021. Úlohy emoční intelligence, neuroticismu, a akademické stresu na relationship mezi psychologické distress a burnout in medical students. In BMC Medical Education. ISSN 1472-6920, roč. 21, čj. 293.

ZHU, Ximei et al. 2022. Úspěch očekávaného stresu na cognition je mediated by personality a underlying neural mechanism. In Translational Psychiatry. ISSN 2158-3188. roč.12, čj. 199.