Metoda Snoezelen

sep 27 2011

Snoezelen (vyslovuje se snuzelen – pozn. red.) je rychle se rozvíjející, v Čechách relativně nová metoda. Pochází z Holandska, kde v sedmdesátých letech dva pracovníci civilní služby zbudovali první snoezelen ve stanu a snažili se zprostředkovat nové vjemy klientům s těžkým mentálním postižením. Dnes už je metoda snoezelen mnohem dále. Definovala bych ji asi jako poskytování nových zkušeností a zážitků, podnětů, které mají klienta vytrhnout z obvyklého prostředí, mají dodat nový stimul pro jeho rozvoj, poskytnout mu nové možnosti. Snoezelen se nazývá jak metoda, tak i místnost, ve které terapie probíhá.
Je definováno dvanáct základních typů prostředí, které mají různý způsob využití pro různé klienty a je možné je i vzájemně kombinovat.

  1. Bílá místnost – kde je možné pomocí projektorů promítat rozmanité efekty na bílé stěny, podlahu i strop. Je nejčastěji užívána jako volnočasová aktivita a možnost relaxace i pro klienty s těžkým a hlubokým mentálním postižením. V bílé místnosti je především stimulován zrak. Často je kombinována bílá místnost s měkkou zónou, kde se může klient pohodlně uložit a sledovat projekci v libovolné pozici.
  2. Šedá místnost – zvukotěsná, minimálně zařízená místnost redukující podněty, vybavená zátěžovou vestou, malým doupětem a studijním koutkem. Toto prostředí je vhodné pro klienty, kteří mají problémy s pozorností, především s poruchami autistického spektra. Klient se v prostředí chudém na podněty může soustředit na jednu věc, neruší ho okolí. Terapeut může lépe odlišit reakce na jednotlivé vjemy. Zátěžové deky a vesty jsou vhodné především pro klienty s autistickými poruchami. Jsou naplněny kovovými kuličkami, které svou vahou a strukturou lépe dávají informaci klientovi o hranicích jeho těla. Dodávají mu pocit bezpečí a jistotu, uklidňují ho.
  3. Černá místnost – místnost, kde je možné promítat efekty s maximálním možným rozlišením bez dalších nežádoucích, rozptylujících zrakových vjemů. Využívána je především ke zrakové stimulaci.
  4. Zvukový prostor – zvukotěsná místnost poskytující klientovi intenzivní izolované vnímání zvuků buď produkovaných klientem za pomocí těla, různých pomůcek, materiálů, hudebních nástrojů, nebo reprodukovaných z přehrávače. Toto prostředí je vhodné pro klienty se zrakovým postižením, kdy klient převážné množství podnětů přijímá sluchem. Zde se naučí, jak zní určité materiály, zvuky přístrojů a v reálném prostředí se tak může lépe orientovat a „vytáhnout“ si pak zvuky pro jeho orientaci a jiné praktické činnosti důležité. Další použití je pro klienty s autistickými poruchami, kdy klienti rádi poslouchají zvuky a rádi je rozmanitě vyluzují, různě bafají a hrají si s ozvěnou v prázdném pokoji.
  5. Interaktivní zóna – prostředí umožňující zkoumat příčinu a následek. Pomocí různých spínačů je možné ovládat prostředí a různé stimuly. V interaktivní zóně mohou být nejen projektory, ale i fén, stroj na bubliny, rozprašovače vůní atd. Interaktivní zónu lze využít především pro potřeby speciální pedagogiky jako možnost výuky pro klienty s hlubokým mentálním postižením, kdy prakticky klient spolehlivě odliší reakce prostředí na jeho chování, než v běžném prostředí, kdy může reakce přijít později a klient už si ji nespojí se svým podnětem.
  6. Vodní zóna – umožňuje proprioceptivní stimulaci pomocí bazénu a dalších zařízení jako je vířivka a jiné. Pro klienty s omezenou pohyblivostí je velice užitečná stimulace povrchu těla, proprioreceptorů ve svalech a šlachách a receptorů v kloubech, které informují mozek o poloze těla, a stimulace vestibulárního aparátu. Při snížené stimulaci omezeným pohybem může tento aparát časem dodávat mylné informace, nebo mozek může pak na běžné stimuly reagovat neadekvátně. Ale i klient ponechaný v nečinnosti může časem reagovat na pohyb strachem a odmítáním. Naopak klient, který je dobře stimulován a mozek má kvalitní informace o poloze těla a jednotlivých končetin, je pohyblivější, při pohybu jistý a celkově klidný a spokojený.
  7. Měkká zóna – plně polstrovaný prostor s víceúrovňovou podlahou, schody a rampami, kde mohou klienti experimentovat s prostředím a se svými možnostmi, podstupovat riziko v bezpečném prostředí. Vhodné prostředí pro všechny klienty, aby se svobodně pohybovali po překážkách a vyzkoušeli si své pohybové schopnosti a i přes své postižení si „zařádili“ a plně poznali, kde je hranice a omezení jejich postižení a co naopak dokážou. Lépe pak mohou využít zbylé schopnosti v praktickém životě.
  8. Přenosné zařízení – umožňuje přinést některé prvky snoezelenu za klientem, například do domácího prostředí. Příkladem je hmatová, sluchová, čichová, ale i zraková stimulace pomocí optických vláken atd. To je využitelné především v terénních službách, kdy terapeut dochází za klientem do domu, nebo v zařízeních s nedostatkem místa pro samostatný pokoj. Samozřejmě má své omezení a nevýhody, ale i tak je použitelné. A na trhu se objevují mobilní skříňky s vybavením pro snoezelen.
  9. Virtuální prostředí – pomocí interaktivního 3D zobrazení je možné nabýt zkušeností, které není možné získat v reálném prostředí. Spektrum programů je široké – od běžných aktivit, jako je virtuální nákup, až po např. skok padákem. Jistě je zajímavým zpestřením pro klienty především s fyzickým omezením.
  10. Inkluzivní zóna – je běžné prostředí, které vhodným vybavením umožní postiženému klientovi sdílet prostředí s většinovou populací. Inkluzivní zónou můžeme tedy nazvat i dětské hřiště zařízené multisenzorickými prvky s ovladači vhodnými i pro děti s kombinovanými vadami. Toto je velmi užitečný prvek pro začlenění lidí s postižením do majoritní společnosti, kdy na integraci není nikdy brzo a děti s postižením a bez postižení by měly běžně sdílet nejen dětská hřiště.
  11. Pluralitní prostředí – klienti přestanou vnímat neměnné prostředí jako podnětné. Prostředí, byť multisenzorické, je zapotřebí obměňovat, aby se takzvaně neokoukalo.
  12. Sociální prostor – prostor pro setkávání s přáteli, rodinou, atd.

Snoezelen jako volnočasová aktivita nebo i jako terapie probíhá pouze dle potřeb klienta, fantazie terapeuta a jejich vztahu, vzájemného porozumění a záměru terapie. Snoezelen nepůsobí pouze na jednotlivé smysly, ale i na rozumové schopnosti klienta. Může být využit i pro rozvoj osobnosti, komunikačních schopností, socializaci a sociální interakci.

Při zadávání cíle a způsobu terapie se terapeut musí důkladně seznámit s biografickou anamnézou klienta, ve které nesmí chybět i detailní rozbor libých a nelibých podnětů, různé druhy reakcí a možnosti, jak nabídnout klientovi pocit bezpečí a jak ho utišit v případě, že by se v novém prostředí a v nové situaci necítil dobře. Druhým bodem je zadání cíle terapie. Cílem může být zklidnění při relaxaci, nebo naopak probuzení klienta z letargie „nastartování“ smyslů pro intenzivní vjemy. Snoezelen může podporovat i cíle speciální pedagogiky.

Z vlastní zkušenosti mohu popsat terapie probíhající v našem snoezelenu v Centru péče o handicapované ALKA. Našimi klienty jsou převážně děti a mladí dospělí s kombinovanými vadami. Použití je však možné i u dětí v mateřských školách, u seniorů a u dalších cílových skupin. V našem centru jsme zbudovali bílou místnost (viz typ 1. výše). Je to poměrně malý okrouhlý prostor vystavěný do místnosti o rozměrech 3,5 x 3 m ze sádrokartonu, jehož prakticky celou vnitřní plochu zabírá zvýšené lůžko naplněné PES kuličkami, pod kterým je umístěna vibrační podložka. Stěny jsou do výše ramen sedícího člověka polstrovány, po celém obvodu je vytvořeno malé vypolstrované sedátko na úrovni lůžka. Místnost je vybavena ovládacím panelem, několika projektory (různé světelné efekty – UV záření, voda, oheň, hvězdičky, pohybující se obrazce, kaleidoskop, změny barev místnosti atd.), disko koulí, barevnými reflektory, reproduktory, BassShake systémem a přehrávačem, ale také klimatizací.

Terapie ve snoezelenu vedou pracovnice v sociálních službách. Každá vede terapii dle záměrů odpovídajících své profesi, zkušenosti a především potřebám klienta. Výhodné je, když mají kurz bazální stimulace, na jejímž konceptu by měly terapie budovat. Klientovi se nabízejí rozličné vizuální podněty pomocí projektorů. Vibrační lůžko klientovi dodává hmatový počitek, který můžeme klientovi dodat i vkládáním různých hmatových „hraček“. Sluch se stimuluje rozličnou relaxační hudbou, na kterou reaguje vibrační podložka v lůžku (ta převádí hudbu na vibrace). U některých klientů je naopak používána hudba stimulační, rytmická. Čich se stimuluje éterickými oleji. V rámci terapií se poskytují klientům i zklidňující nebo povzbuzující masáže, diametrální masáž či masáž povzbuzující dýchání (z konceptu bazální stimulace). Tyto všechny způsoby stimulace mají hlubší význam pro klienta, než je na první dojem zřejmé.

Klienti většinou reagují s nadšením na novou terapii. Klient, který nefixuje zrakem předměty vložené do ruky, upřeně sleduje obrazce na stěně. Klienti s postižením zraku a/nebo sluchu mají v oblibě vibrační lůžko a relaxační hudbu, která každého vzhledem k umístění reproduktorů na stropě úplně pohltí. Vibrace v lůžku jsou též velmi prospěšné klientům se spastickou formou DMO, kteří mají velké problémy s relaxací (uvolnění spastických svalů).

U klientů s DMO je terapie asi nejsložitější. Nejdůležitějším prvkem je diametrální masáž, po ní může následovat zabalení uvolněných spastických končetin do deky nebo do nafukovacích dlah a případně i zatížení, které zabrání vystřelování končetin. Následuje fáze relaxace při hudbě a jemných vibracích do lůžka, které napomáhají relaxaci svalů a navozují klientovi příjemný pocit.
Snoezelen má především obohatit nabídku služeb pro klienty s těžkým postižením, ale prospívá všem, ať pro některé „jen“ jako volnočasová aktivita, pro jiné jako terapie zdravotní nebo jako sociální aktivizace. Terapie ve snoezelenu neobohacují jen klienty, ale i terapeuty. Pomáhají navazovat lepší vztah s klientem, s kterým projde touto terapií. Často jsou vidět projevy komunikace, které jsou v uzavřeném prostředí snoezelenu možná výraznější, možná se jen dají lépe odlišit jednotlivé reakce na určité podněty. Stává se i novým podnětem v práci a motivátorem k novým přístupům ke klientovi a k práci terapeuta.


Kateřina Tichá, DiS.

ergoterapeutka
(redakčně upraveno)

______________________________

Odborný časopis Sociální služby - srpen / září 2011

Odborný měsíčník Sociální služby je nejrozšířenějším periodikem v oblasti sociálních služeb v České republice. Jeho vydavatelem je Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky (APSS ČR), největší profesní organizace sdružující poskytovatele všech typů a druhů sociálních služeb v ČR. Její členskou základnu v současnosti tvoří více než 720 organizací, což znamená přes 1600 registrovaných služeb.

Obal a obsah čísla ZDE (PDF, 290KB)

Časopis Sociální služby vznikl v roce 2009 transformací dosavadního Zpravodaje APSS ČR. Vychází desetkrát ročně na 36-48 stranách formátu A4 v nákladu 3500-4000 kusů pro cca 16 000 čtenářů z řad poskytovatelů, zřizovatelů i uživatelů sociálních služeb, představitelů veřejné správy, studentů i pedagogů vysokých škol jak v České republice, tak na Slovensku.

Více informací lze získat na webových stránkách http://www.socialnisluzby.eu a http://www.apsscr.cz.

Objednávky pro členské organizace APSS ČR vyřizuje přímo vydavatel nebo redakce na adrese: APSS ČR, Vančurova 2904, 390 01 Tábor, Česká republika, tel./fax: +420 381 213 332 nebo +420 606 832 551, e-mail: redakce@apsscr.cz.