Znevýhodněné rodičovství

júl 5 2012

Žijeme v době, která je i přes pokračující ekonomickou krizi stále více orientovaná na děti a příznivá jim. Přibývá „baby friendly“ akcí, restaurací i dopravních prostředků, školky jsou plné, a i když se nám zdá, jako by socioekonomická situace rodičovství příliš nepřála, v porovnání s minulými generacemi jsou podmínky pro rodiny stále výhodnější a flexibilnější, například co do možnosti přivýdělku nebo péče o děti. S tím přibývá i nestandardních a různým způsobem znevýhodněných párů – těch, které se rozhodnou mít a vychovávat děti i přes vážnější zdravotní handicap, párů znevýhodněných ekonomicky, sociokulturně či jiným způsobem. Sociální a zdravotní systém na tuto situaci sice reaguje a přizpůsobuje se jí, avšak ne vždy je tempo a míra této adaptace dostačující. Pokusme se srovnat, jak vypadají počátky rodičovství u zdravého páru, u páru s handicapem a u páru znevýhodněného sociálně (tedy například osob žijících ve squatu, na ubytovně nebo v jiném provizoriu).

Plánování rodičovství
Za celou svou praxi v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež v Brně – Králově Poli jsem se jen jedinkrát setkala s klientkou přicházející s problémem „Nedokážu se postarat o své dítě.“ Zato případy typu: „rodiče nám brání spolu chodit, protože se bojí, že bychom chtěli mít děti a nepostarali se o ně“, by se daly počítat na desítky. Bývá obvyklé, že lidé s handicapem, kteří se rozhodnou založit rodinu, bojují nejen se svým zdravotním znevýhodněním, ale i s nesouhlasem až nulovou podporou rodičů a svého okolí. Přitom převážná část z nich se aktivně zajímá o své možnosti a omezení v těhotenství a rizika možného přenosu vady na děti ve vztahu ke své diagnóze.

Lidé znevýhodnění ekonomicky nebo sociálně se nezřídka stávají rodiči neplánovaně, ovšem není to pravidlem. Velmi často je trápí bytové problémy a to mívá vliv i na jejich rozhodnutí, zda v těhotenství pokračovat, či nikoliv. Nedostatek míst v azylových domech a sociálních bytech dobrému řešení příliš nenahrává. Některým z nich se může rodičovství jevit i jako řešení osobní nebo finanční krize či nezaměstnanosti – rodičovský příspěvek při tříleté variantě rodičovské dovolené je téměř shodný s minimální mzdou. Často se příliš nedívají do budoucnosti a jejich představa o potřebách dítěte a finančních nákladech na ně občas bývá velmi mlhavá, takže mohou potřebovat pomoc s uspořádáním své sociální situace a sociální poradenství celkově. Problémem bývá často i neslučitelnost představy pracovníků poraden s možnostmi a schopnostmi klienta, takže pak dochází k tomu, že jedna či druhá strana pomoc vzdávají. Obecně ale platí, že lepší je i malá změna k lepšímu než nic.

Informační deficit může být také zaviněn nedostatkem systematické sexuální výchovy na mnohých speciálních školách. Je zajímavé, že sice máme poradce pro volbu povolání v každé ZŠ, avšak neexistují pracovníci, kteří by byli specificky zaměřeni přímo na pomoc s rodičovskou rolí. Byli by zapotřebí i v běžné populaci a o to víc mezi těmi, kteří se nemohou o těchto otázkách poradit doma a získat informace z knih nebo internetu pro ně může být náročnější.

Těhotenství a porod
Aktuální informace o možnostech a rizicích těhotenství u nejrůznějších zdravotních vad a onemocnění mohou chybět i lékařům. Stále ještě se setkáváme s tím, že když se člověk s handicapem zeptá svého lékaře, jak je to s jeho možnostmi mít a vychovávat děti, nedostane fundovanou, emočně neutrální odpověď a v případě sociálně znevýhodněných osob, například třeba bývalých uživatelů drog, bude situace pravděpodobně ještě náročnější. Není jisté, kdo vlastně se má fundovaně vyjadřovat k otázkám možného poškození plodu u matek – bývalých či stávajících narkomanek. Nechci tu v žádném případě obhajovat početí potomka fetujícími rodiči, jen zdůraznit, že situace takového dítěte, která je už primárně nedobrá díky drogovému zatížení, je mnohdy ještě sekundárně zhoršována nedostatkem odborné pomoci, skrýváním těhotenství, nemožností rodičů sehnat vůbec nějaké bydlení a nedostatky ve výživě. Těmito faktory se mimo jiné zvyšuje i možnost narození handicapovaného či zdravotně znevýhodněného dítěte. Možnost kontroly a sledování zdravotních rizik je do jisté míry determinována i tím, zda budoucí matka má v pořádku doklady. Český systém příliš nepočítá ani s častým stěhováním budoucí maminky.

V období porodu mohou vyvstávat problémy v porodnicích. Porodní sál je místem, kde na včasném a správném sdělení příznaků může záviset i život jak matky, tak dítěte. Poučené rodičky se sluchovou vadou, které si nejsou jisté svým řečovým dorozuměním, si často berou nějakou komunikační pomůcku nebo i tlumočníka s sebou, velmi by však prospěla například komunikační tabulka nebo jednoduchý návod pro sdělení základních informací ve znakové řeči, který by byl k dispozici na všech odděleních. V často přeplněných porodnicích také někdy vyvstává náročná situace s ubytováním doprovodu jak k neslyšícím, tak k rodičkám s hraničním intelektem či lehkou mentální retardací. Částečně lze tomuto problému zamezit včasným sondováním situace v jednotlivých porodnicích v okolí a předběžnou domluvou s lékaři (přičemž je třeba i předvídat možnost předčasného porodu). Nestandardní rodičky jsou obecně více závislé na péči konkrétního lékaře a je vhodné, aby se jim věnoval přednostně ten, který má s péčí o pacientky s jejich nebo podobnou diagnózou zkušenosti.

Péče o dítě, rodičovská dovolená
Znevýhodněné rodiny mají často těžší bytové podmínky než většinová populace. Proto nezřídka využívají některé z forem bydlení, které s dětmi příliš nepočítá (zařízení sociální péče, některé typy ubytoven nebo azylových domů). Jiné formy ubytování jsou zase primárně určené pro matky s dětmi, a tak mohou nutit rodinu, která už tak se nachází ve velmi těžké situaci, k dočasnému rozdělení. Tam, kde by se mohli vzájemně doplňovat dva třeba ne zcela ideální, ale přesto rodiče, nastupuje model „jeden pečující rodič s pomocí odborného personálu“, zatímco druhý se stává jakýmsi „návštěvníkem“ ve vlastní rodině.

Tito rodiče mívají i méně znalostí o tom, jak o dítě pečovat. Na internetu, kde najde většinová populace dostatek materiálů, chybí stránky specializované na rodičovství s handicapem. Kluby sdružující nositele konkrétních vad sice pomáhají novým rodičům se stejnou diagnózou často velmi obětavě, to však nepokrývá ani zdaleka celé spektrum onemocnění a handicapů. Horší je i přísun informací z přirozeného okolí – tam, kde se běžný člověk obrátí na rodiče, přátele nebo se prostě zeptá maminek na pískovišti, tito lidé často nemají nikoho, kdo by jim mohl pomoci. Okolí buď pomoci chce, ale neumí, jindy mohou mít „jiní“ rodiče zábrany obrátit se na něj s prosbou o pomoc. Znevýhodnění rodiče se mohou potýkat i s pocitem viny či spíše s přesvědčením některých lidí z okolí, že by mít děti neměli. Obava z toho, že jim někdo vyčte tak samozřejmou věc, jakou je pořízení si potomků, je může odrazovat od hledání pomoci a podpory u odborníků – lékařů, psychologů, sociálních a terénních pracovníků, rehabilitačních pracovníků a podobně. Kromě pozitivního přístupu a dostupné pomoci je nutno pracovat často i s těmito bariérami.

Pozitivní vlaštovky na poli péče o rodiče s handicapem se však také objevují: Například pro neslyšící funguje webové poradenství http://www.n-maminkam.estranky.cz/, projekt Máma a táta na vozíku je součástí Centra Paraple (www.paraple.cz) a specializuje se na rodiče s pohybovým handicapem a středisko Drop in (www.drop-in.cz) zpracovává problematiku drogově závislých těhotných žen a rodičů (spíše však z odborného hlediska). Chybí tu zatím větší zastřešující projekt, podobně jako v zahraničí například www.disableparenting.net.

Mgr. Petra Štarková
www.petrastarkova.cz

Použitá literatura:
VÍTKOVÁ, K. S bříškem a handicapem. Aperio http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=1302
JIRÁSKOVÁ, K. Specifika partnerských vztahů dospívajících se zrakovým handicapem. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2007

______________________________

Odborný časopis Sociální služby - 3/2012

Odborný měsíčník Sociální služby je nejrozšířenějším periodikem v oblasti sociálních služeb v České republice. Jeho vydavatelem je Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky (APSS ČR), největší profesní organizace sdružující poskytovatele všech typů a druhů sociálních služeb v ČR. Její členskou základnu v současnosti tvoří více než 720 organizací, což znamená přes 1600 registrovaných služeb.

Obal a obsah čísla ZDE (PDF, 733KB)

Časopis Sociální služby vznikl v roce 2009 transformací dosavadního Zpravodaje APSS ČR. Vychází desetkrát ročně na 36-48 stranách formátu A4 v nákladu 3500-4000 kusů pro cca 16 000 čtenářů z řad poskytovatelů, zřizovatelů i uživatelů sociálních služeb, představitelů veřejné správy, studentů i pedagogů vysokých škol jak v České republice, tak na Slovensku.

Více informací lze získat na webových stránkách http://www.socialnisluzby.eu a http://www.apsscr.cz.

Objednávky pro členské organizace APSS ČR vyřizuje přímo vydavatel nebo redakce na adrese: Kotnovská 137, 390 05 Tábor, Česká republika, tel./fax: +420 381 213 332, mobil + 420 606 751 156 nebo +420 606 832 551, e-mail: redakce@apsscr.cz.