Sociální právo České republiky

jún 20 2014

Autoři: Igor Tomeš, a kolektiv
Podnětem k vytvoření této publikace se stala diskuze zástupců odborných pracovišť čtyř univerzit ČR na téma vzniku sociálního práva jako výsledku pozvolné konvergence pracovního práva a práva sociálního se sociálními souvislostmi práva na vzdělání a na zdraví. Tím vzniká nový obor veřejného práva, jehož obsahem je povinná sociální solidarita organizovaná státem s občany, kteří uplatňují svá nezadatelná sociální práva vůči státu a společnosti.

Autoři se snaží definovat a popisovat sociální a právní instituce, které tvoří obsah tohoto nově vznikajícího oboru veřejného práva. Svým systémovým uspořádáním vychází z Beveridgeova pojetí nezadatelných sociálních práv občanů a tomu odpovídajících neopomenutelných povinností sociálního státu evropského typu, které zahrnují právo na vzdělání, na zdraví, na výdělečnou činnost, na sociální podporu a pomoc a na řešení sociální zaostalosti některých skupin obyvatelstva. Jedna se o nové pojetí sociálního práva, které dosud nebylo takto zpracováno.

Monografie by měla sloužit jako pomůcka při výuce sociálního práva na vysokých a středních odborných školách vzdělávajících odborníky pro práci v oborech sociální ochrany, zejména pak pro vzdělávání sociálních pracovníků.

Úvodem

Po druhé světové válce se v sociální ochraně a její právní úpravě mnohé změnilo.
Z chudinské péče, založené na dobrovolné solidaritě, se vyvinul systém fakultativní sociální péče a posléze povinná solidarita v různých formách obligatorního sociálního zabezpečení. K tomu přibyla veřejnoprávní intervence na ochranu práce v pracovních, resp. služebních poměrech. Na vysokých školách se začalo přednášet pracovní právo a právo sociálního zabezpečení, tvořila se specializovaná pracoviště (katedry, ústavy) a vydávaly se učebnice. Postupně se začalo rozlišovat mezi ochranou práce (pracovní právo) a obligatorní ochranou nepracujících občanů (sociální pojištění či zabezpečení) a jejich fakultativní ochranou (sociální pomoc a služby).

Přijetím Amsterdamské a zejména Lisabonské novely Římské smlouvy a přetvořením Evropského hospodářského společenství (EHS) v Evropskou unii (EU) se situace výrazně změnila. Dnes dochází v Evropě ke konvergenci sociálního zabezpečení a sociální péče a vznikají integrální systémy veřejnoprávní sociální ochrany občanů, jak pracujících tak nepracujících, jako výraz povinné sociální solidarity, kterou je stát povinen zabezpečovat v souladu s ratifikovanými mezinárodními smlouvami Organizace spojených
národů (OSN), Mezinárodní organizace práce (MOP), Rady Evropy (RE) a komunitárním právem Evropské unie (EU). Tyto smlouvy daly pevný rámec a standardy pro obsah a rozsah povinné sociální ochrany. Tak vzniklo mezinárodní sociální právo a koncept povinné sociální solidarity.(1)

Sociální práva občanů jsou zapisována do ústav jednotlivých evropských států a vytvářejí tak národní sociální normativy a základ pro sociální doktríny. Vzniká koncept povinné solidarity v moderním evropském sociálním státu. Míra jeho štědrosti se liší podle ekonomických možností a převažující sociální
doktríny toho kterého státu, avšak jejich kvalita je stejná, definovaná evropskými sociálními hodnotami (důstojnosti člověka, jeho svobody a právy, povinnou solidaritou mezi občany alespoň na důstojné životní úrovni a aktivní participací na politických a sociálních procesech).

Tento výrazný posun v kvalitě sociální ochrany, který proběhl i v České republice (ČR, (2) inspiroval autory k analýze tohoto vývoje a jeho odrazu v právní úpravě ČR a následně k napsání této monografie. Ambicí tohoto kolektivu je zdůvodnit existenci sociálního práva jako samostatného právní-ho odvětví v české demokratické společnosti, integrujícího všechny veřejnoprávní nástroje sociální ochrany občanů.

V monografii jsme právní výklad uzpůsobili podle systematiky odvětví sociální ochrany práce i sociálních událostí, které se mohou občanům přihodit, tak jak jsou mezinárodně definovány Listinou základních práv EU a dalšími mezinárodními úmluvami. Navrhované pojetí sociálního práva vychází z Beveridgem deklarovaného pojetí sociálních povinností demokratického státu vůči svým občanům, tj. povinnost státu usilovat o jejich zdraví, vzdělanost, výdělečnou činnost, sociální bezpečnost a proti sociálním důsledkům zanedbanosti některých z nich. V této monografii nejde o systematický a podrobný výklad ustanovení jednotlivých zákonů. K tomu slouží (i) učebnice pro právníky vypracované kolektivy vedenými M. Bělinou,(3) P. Tröstrem(4) a Z. Gregorovou s M. Gavlasem, (5) (ii) učebnice práva pro neprávníky6 a (iii) různé komentáře k zákonům, které vydává i nakladatelství Linde. Ty se nesnažíme nahradit, ani jim konkurovat. To nelze ani dokázat v omezeném rozsahu této monografi e, a není to ani náš účel. Pokusíme se spíše o výklad institucí, které jsou součástí systému sociálního práva, jejich rolí a místa v soustavě sociální práva. Jde tedy o vysvětlení systému, nikoliv o podrobný popis právní úpravy. Monografie může sloužit jako učebnice úvodu do sociálního práva pro studenty magisterského studia sociální politiky a sociální práce a pro sociální pracovníky v praxi, tedy pro neprávníky, pracující v odvětvích sociální ochrany.

V našem pojetí spadá sociální právo do veřejnoprávního rámce. Je to v podstatě veřejnoprávní intervence do soukromoprávních vztahů na ochranu občanů. Proto v systému nebude pojednáno o pracovní smlouvě, která svou systémovou povahou patří do soukromého práva a podle našeho přesvědčení by měla být upravena v občanském zákoníku. Naopak případná samostatná právní úprava služebních poměrů státních a veřejných zaměstnanců by do sociální ochrany patřila, protože je nesporně součástí správního, tedy veřejného práva, a na zaměstnance soukromoprávních subjektů se nevztahuje.

Sociální politika a sociální práce se jako obor vyučuje na více než 15 vysokých a vyšších odborných školách a jen ve veřejné správě se tímto oborem živí přes 20 tisíc pracovníků. Výběr institucí a otázek bude podřízen tomu, co by měl sociální pracovník vědět o institucích sociálního práva, s odkazem na relevantní zákony, tedy nejde o podrobný výklad právní úpravy. Jde o pokus zdůvodnit existenci sociálního práva a vypracovat srozumitelný textu pro cílovou skupinu, kterou tvoří neprávníci v sociální správě.

Děkuji všem, kteří spolupracovali na přípravě publikace, všem autorům:
doc. JUDr. Milanu Galvasovi, CSc.; JUDr. Miroslavu Mitlöhnerovi,
CSc.; doc. PhDr. Adéle Mojžíšové, Ph.D.; JUDr. Jiřímu Veselému,
Ph.D. a Ing. Petru Víškovi. Dále odborné redaktorce Linde Praha Ing. Tereza
Píchalové. Děkuji rovněž recenzentů doc. JUDr. Kristině Koldinské,
Ph.D. z Právnické fakulty Univerzity Karlovy a JUDr. Jiřímu Biskupovi,
vrchnímu řediteli MPSV, za jejich přínosné podněty.

Za autory Igor Tomeš

Obsah

1. Pojetí sociálního práva a jeho systém
1.1 Pojem sociálního práva
1.2 Vývoj, který vedl ke vzniku sociálního práva
1.3 Pojetí sociálního práva
1.4 Základní mezinárodní východiska soudobého
sociálního práva
1.5 Systém sociálního práva ČR
1.6 Prameny sociálního práva
1.7 Základní principy sociálního práva
1.7.1 Princip rovnosti a zákaz diskriminace
1.7.2 Důstojnost
1.7.3 Svobody a práva
1.7.4 Solidarita
1.7.5 Participace

2. Právo na vzdělání
2.1 Dostupnost základního vzdělání
2.1.1 Sociální podpora vzdělávacím procesům
2.1.2 Dostupnost základního a středního vzdělání
2.1.3 Finanční dostupnost
2.1.4 Hygiena ve společném prostředí pro děti
a mládež
2.2 Podpora studentů se zdravotním postižením
2.3 Sociální pracovník ve školách a dalších školských
zařízeních

3. Sociální souvislosti práva na zdraví a zdravotní péči
3.1 Dostupnost zdravotní péče
3.2 Ochrana práv pacienta
3.3 Financování zdravotní péče
3.4 Sociální práce u poskytovatelů zdravotní péče
3.5 Sociální prostředí klienta zdravotní péče

4. Právní úprava zaměstnanosti
4.1 Právo na práci
4.2 Politika zaměstnanosti
4.2.1 Osoby dlouhodobě nezaměstnané
4.2.2 Osoby se zdravotním postižením
4.2.3 Zprostředkování zaměstnání
4.2.4 Podpora v nezaměstnanosti
4.3 Ochrana zaměstnance při skončení pracovního
poměru
4.3.1 Skončení pracovního poměru
4.3.2 Hromadné propouštění

5. Sociální rozměr podmínek práce
5.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
5.1.1. Bezpečnost práce
5.1.2 Bezpečnostní přestávka
5.2 Pracovní doba a doba odpočinku
5.2.1 Základní výměra pracovní doby
5.2.2 Práce přesčas
5.2.3 Rozvržení pracovní doby
5.2.4 Pružné rozvržení pracovní doby
5.2.5 Práce v noci
5.2.6 Pracovní pohotovost
5.3 Doby odpočinku
5.3.1 Přestávka na jídlo a oddech
5.3.3 Nepřetržitý odpočinek mezi směnami
5.3.4 Nepřetržitý odpočinek v týdnu
5.3.5 Dny pracovního klidu
5.4 Dovolená
5.5 Sociální aspekty odměňování práce
5.5.1 Smluvní princip v odměňování
5.5.2 Minimální mzda
5.5.3 Zaručená mzda
5.5.4 Zákonné příplatky
5.5.5 Splatnost a výplata mzdy a platu
5.5.6 Způsob a bližší podmínky výplaty mzdy
5.5.7 Srážky z příjmu z pracovněprávních vztahů
5.5.8 Platební neschopnost zaměstnavatele
5.6 Kolektivní obrana
5.6.1 Odborová organizace
5.6.2 Rada zaměstnanců
5.6.3 Povinnost poskytovat nadnárodní informace
5.7 Ochrana v nadnárodních organizacích

6. Rodinná politika
6.1 Státní sociální podpora
6.2 Ochrana a podpora těhotenství a mateřství
6.3 Ochrana a pomoc zanedbávaným dětem
6.4 Sociálněprávní ochrana dětí
6.5 Trestněprávní ochrana dětí

7. Sociální pojištění
7.1 Základy sociálního pojištění
7.1.1 Právní vztahy
7.1.2 Financování sociálního pojištění
7.1.3 Správa sociálního pojištění
7.2 Krátkodobé dávky
7.2.1 Mezinárodněprávní souvislosti
7.2.2 Osobní rozsah
7.2.3 Věcný rozsah
7.2.3.1 Nemocenské
7.2.3.2 Ošetřovné
7.2.3.3 Peněžitá pomoc v mateřství
7.2.3.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství
a mateřství
7.2.4 Organizace
7.3 Dlouhodobé dávky
7.3.1 Charakteristika systému dlouhodobého
pojištění
7.3.2 Financování dlouhodobého pojištění
7.3.3 Právní úprava
7.3.4 Druhy důchodů
7.3.5 Zajištění v dlouhodobé nemoci
7.3.5.1 Mezinárodněprávní souvislosti
7.3.5.2 Osobní rozsah
7.3.5.3 Věcný rozsah
7.3.5.4 Organizace
7.3.6 Zajištění ve stáří
7.3.6.1 Mezinárodněprávní souvislosti
7.3.6.2 Osobní rozsah
7.3.6.3 Věcný rozsah
7.3.6.4 Organizace
7.3.7 Zajištění při ztrátě živitele
7.3.7.1 Mezinárodněprávní souvislosti
7.3.7.2 Osobní rozsah
7.3.7.3 Věcný rozsah
7.3.7.4 Organizace
7.4 Doplňkové zajištění ve stáří
7.4.1 Mezinárodněprávní souvislosti
7.4.2. Osobní rozsah
7.4.3 Věcný rozsah
7.4.4 Organizace

8. Péče o dlouhodobě zdravotně postižené a umírající
8.1 Péče o dlouhodobě fyzicky postižené
8.2 Péče o dlouhodobě duševně (mentálně) postižené
8.3 Péče o osoby v terminální fázi života

9. Podpora chudých
9.1 Životní a existenční minimum a pomoc
v hmotné nouzi
9.2 Podpora a pomoc dlouhodobě nezaměstnaným
9.3 Bezdomovectví

10. Podpora a pomoc „zanedbaným“ osobám
10.1 Závislost na drogách a boj proti distribuci
a užívání drog
10.2 Závislost na alkoholu a úsilí proti alkoholismu
10.3 Závislost na tabáku a boj proti kouření
10.4 Patologické hráčství a úsilí jej omezit
10.5 Prostituce
10.6 Péče o vězně před propuštěním na svobodu
a po propuštění

11. Menšiny, etnika a cizinci u nás
11.1 Národnostní menšiny
11.2 Romové
11.3 Sociální souvislosti migrace

12. Sociální služby
12.1 Systém sociálních služeb
12.2 Financování
12.3. Sociální pracovník

Jednotlivé části publikace zpracovali:

Kapitola 1. – prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc.
Kapitola 2. – doc. PhDr. Adéla Mojžíšová, Ph.D.; prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc.
Kapitola 3. – doc. PhDr. Adéla Mojžíšová, Ph.D.
Kapitola 4. – doc. JUDr. Milan Galvas, CSc.
Kapitola 5. – doc. JUDr. Milan Galvas, CSc.
Kapitola 6. – JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc.; doc. PhDr. Adéla Mojžíšová, Ph.D.;
prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc.
Kapitola 7. – JUDr. Jiří Veselý, Ph.D.
Kapitola 8. – JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc.; prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc.
Kapitola 9. – prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc.
Kapitola 10. – prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc.
Kapitola 11. – prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc.; Ing. Petr Víšek
Kapitola 12. – prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc.

Recenzenti:
doc. JUDr. Kristina Koldinská, Ph.D.
JUDr. Jiří Biskup


Prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc. a kolektiv
Sociální právo České republiky

Obálku navrhl: ARTEDIT, spol. s r. o., Praha
Vydalo: Linde Praha akciová společnost,
v roce 2014 jako svou 990. publikaci.
Odpovědná redaktorka: Ing. Tereza Píchalová
Adresa nakladatelství:
Opletalova 35, 115 51 Praha 1
tel./fax: 224 211 073
e-mail: redakce@linde.cz, www.linde.cz
Sazba: Dr. Josef Ženka st., Praha 8
Tisk: Triangl, a.s., Praha


(1) Viz TOMEŠ, I., Otázky realizace povinné sociální solidarity sociálním státem, in časopis
Fórum sociální práce. 2012, č. 2, s. 49 – 71.
(2) RÁKOSNÍK, J., TOMEŠ, I., Sociální stát v Československu, Právně-institucionální vývoj
v letech 1918 – 1992. Praha Auditorium, 2013, s. 416.
(3) BĚLINA, M. a kol., Pracovní právo. 5. vydání, Praha C. H. Beck, 2012, s. 599.
(4) TROSTER, P. a kol., Právo sociálního zabezpečení. 6. vydání, Praha C. H. Beck, 2013,
s. 379.
(5) GREGOROVÁ, Z., GAVLAS, M., Sociální zabezpečení. 2. vydání, Masarykova univerzita
Brno, 2000, s. 280.
(6) KOLDINSKÁ, K., Sociální právo, C. H. Beck Praha, 2007, s. 165.

Ponuka vzdelávania


Radi publikujete ale nemáte dobrú skúsenosť s inými časopismi? Publikujte články v časopise Prohuman a podcasty na Prohuman AI. Hľadáme práve Vás!