Kromě názvu nemá tato spánková porucha s Měsícem nic společného. Protože je ale výsostně zajímavá, věnujme jí i zde trochu prostoru. Mytologie spojuje Lunu s mnoha událostmi na Zemi, věda zatím potvrzuje jen některé z nich. Nepochybný je vliv na vodu v oceánech. Příliv je nejvyšší za úplňku, protože to je gravitace Měsíce nejsilnější. Zajímavé se mi zdá tvrzení, že s vodou v lidském těle, jíž je tam opravdu dost, to prý nic nedělá (když to vytáhne tuny vod v oceánech). Kromě vody je tu celá řada mořských živočichů, od korálů po ryby, kteří mají své vnitřní hodiny – oscilátory – nastaveny také cirkalunárně, tedy podle fází Měsíce. Když život vylezl na souš, něco málo z toho mu zůstalo a některé děje, zejména reprodukční, jsou spojovány s měsíčními cykly. Empirická pozorování naznačují, že za úplňku se rodí více dětí než za novoluní.

Všechny mágy a čaroděje odjakživa lákal úplněk od Babylonu po Bulgakova a jeho úžasný román Mistr a Markétka líčící návštěvu Satana za velikonočního úplňku, a nás také, nicméně lze o něm s jistotou říci jediné, že všichni lidé spí o 10-20 minut méně, než je jejich dlouhodobý průměr, což je dáno sníženou sekrecí hormonu tmy, melatoninu. Několik malých studií naznačuje, že muži mají za úplňku delší REM fáze, zatímco ženy kratší¹. Náměsíčnictví s ním nesouvisí, snad jen tím, že je víc vidět.

Ilustrácia: vygenerované umelou inteligenciou (2025)

Policie tento víkend zakryla nahého náměsíčníka v Manchesteru poté, co jej našla, jak se toulá ulicemi. Dotyčný prý viděl legrační stránku nočních dobrodružství, když požádal o selfie od policistů, kteří ho našli.

Tím se dostáváme ke spánkovému cyklu a jeho struktuře. Někdy kolem deváté hodiny večerní začne epifýzy neboli šišinka vylučovat melatonin, hormon spánku, a ten teče celou noc skoro do sedmi do rána. Po šesté ráno se prudce vyloučí stresový hormon kortizol, který nás připravuje na denní zátěž. Jednou z jeho aktivit je i mazání paměťové stopy, a proto tak rychle zapomínáme ranní sen. Jinak ale především aktivuje celý organismus.

V mozku máme složitý orloj, oscilátor, který umožňuje sladit fyziologické pochody se slunečním rytmem. Všechny děje mají své cykly a podle jejich délky určujeme rytmus cirkadiánní (okolo dne), který trvá 24–28 hodin. Pomalejší rytmy, například ženský menstruační cyklus, se nazývají infradiánní, zatímco ty rychlejší, například tep, jsou ultradiánní.

Cirkadiánní rytmus má dva uzlové body, jarní a podzimní, kdy se mění krátký den a dlouhá noc ve svůj opak. Je mezi námi určité procento lidí, kterým tahle změna způsobí v orloji zmatek, což se může projevit depresí a/nebo psychosomatickou symptomatologií. To jsou typické jarní a podzimní deprese, pro které nenajdeme psychogenní důvody a které se tak objevují „pro nic a za nic“. Duben je tak měsíc s nejvyšší sebevražedností a na podzim s letním posílením je to až listopad.

V časovém okně, v němž teče melatonin, bychom měli strávit 7-9 hodin spánku. Jak říká česká pohádka, je to to nejsladší na světě; jenže je to ochotně narušováno. Při fyziologickém průběhu člověk usne do 20 minut po ulehnutí a pak se propadá postupně přes lehčí fáze charakterizované na EEG pomalými vlnami až do toho nejhlubšího spánku (stupeň 4), jehož elektroencefalografický záznam se podobá bezvědomí, ale stále pomalovlnný. Zhruba po 90 minutách se najednou objeví silné nabuzení organismu provázené sny a navenek patrné z rychlých očních pohybů, po kterých má tato fáze označení REM (rapid eye movement). Současně se EEG záznam blíží záznamu bdělému a liší se výrazně od pomalovlnných spánkových fází, přičemž k probuzení má člověk v tomto stavu daleko. Pokud se vzbudí do pěti minut po skončení REM fáze, sen si uvědomí, v delším časovém období ho zaspí a má ráno dojem, že se mu nic nezdálo, přestože v REM stráví kolem 15-20 % celkového spánku. Tenhle cyklus se opakuje a potom se spánek stává méně hlubokým, REM se objevují častěji, až některá z nich končí probuzením. Ranní sny pak také zapomínáme, protože stresový hormon kortizol, který naskakuje, aby nám pomohl přežít den, maže paměťovou stopu.

Pravé náměsíčnictví, somnambulismus, je mrákotný stav, který se objevuje v pomalovlnném spánku, tedy nikoliv v REM, tedy ve snech. Dnes je ve světovém přístupu somnambulismus zařazen do skupin „poruch systému nabuzení“ (DOA – disorders of arousal) ², dříve známým pod pojmem parasomnie, který je jakýmsi překrývajícím označením pro klasické náměsíčnictví, parasomnie typu sexsomnie, poruchy příjmu potravy související se spánkem, spánkové děsy, poruchy vyvolané některými léky, nyní obohacené o poruchy související s REM fází (RBD – REM behavioral disorders) a syndrom spánkové dušnosti. Je stále jasnější, že tyto poruchy nabuzení nejsou vázány pouze na dětství a adolescenci, a že v dospělosti jimi trpí 2–4 % populace.

Celý život jsem náměsíčník. Moje rodiče z toho šíleli, a abych byla v bezpečí jako dítě, okna v mém pokoji byla vždy zamčená. Často jsem zabloudila do pokoje rodičů a mlčky stála na konci jejich postele – někdy jsem mumlala nesmysly. Mohu si jen představit, jak děsivé to muselo být. Moje máma si vzpomíná na jednu noc, kdy mi bylo asi 12, jak jsem se rozzuřila, když jsem jí řekla, že mě nikdy neposlouchala, i když jsem do té doby mluvil úplně nesmyslně.

Pokud se jedná o rodinný výskyt, jsou sporné vlivy dědičnosti, protože takto zaměřených studií je zatím málo. Pokud se týče rozložení, jsou muži i ženy postihováni rovnoměrně v poměru 50:50. Je zde riziko úrazů i ublížení druhým ve všech případech, sexuální útok různého stupně v případě sexsomnie, pseudosuicidium (smrtelný úraz je omylem pokládán za sebevraždu) při nešťastném pádu z okna. Lidé s těmito poruchami mohou často trpět denní spavostí, různými bolestmi a celkovým zhoršením kvality života.

Náměsíčného člověka se nemáme nikdy snažit probudit, protože je po takovém probuzení zmatený a chová se zmateně, nepředvídatelně a nezřídka agresivně. Je nejlepší na něj tiše mluvit a lze s ním většinou i rozhovor navázat, a přitom ho zavést zpátky do postele a uložit ho.

Představa, že v případech jednání v mrákotných stavech se jedná o plně automatické jednání je nyní zpochybňována a je prokazováno, že i v případech klasického náměsíčnictví může jít o reakci na snový děj. Jakkoliv není úplně jasné, jak k těmto poruchám dochází, zdá se být prokázáno, že mozek napůl spí ve frontoparietálních oblastech, zatímco „je vzhůru“ v motorické a limbické (=emoční mozek) oblasti.

Léto před tím, než jsem šel na univerzitu, se mi nějak podařilo otevřít okno, jak to jen šlo. Musel jsem kvůli tomu prakticky viset z okna. Moje máma se bála, že půjdu na univerzitu a ve spánku udělám něco takového nebezpečného. Byl jsem rozumný a ujistil jsem se, že jsem vždy zamykal okna a dveře, abych nemohl vystoupit, když jsem byl na kolejích.

V historii je věrohodně zachyceno několik typických situací: Ve třetím století našeho letopočtu prý stoický filozof Diogenes Laertius četl a psal svá díla, když spal. Ve druhém století Galén, „otec“ anatomie, ve svém díle „De motu musculorum“ (O svalovém pohybu) uvedl, že strávil celou noc chůzí ve spánku a probudil se až poté, co zakopl o kámen. Ve středověku byly náměsíčnost a další poruchy spánku neodmyslitelně spojeny s náboženskou vírou a interpretovány jako božská označení nebo ďábelské činy. Španělský spisovatel ze šestnáctého století Antonio de Torquemada napsal, že ďábel nás nutí „snít chlípné sny“ a provokuje spáče „k bláznovství, pro které můžeme jednou přijít o tělo i mysl“.

Moje druhá polovina ví, jak mě dostat zpátky do postele. Jediné, co musí udělat, je jemně a klidně mluvit, aby mě přemluvila zpátky do postele. Často se pak probudím v posteli a smějeme se tomu. Pokud jsem byl v noci náměsíčný, probouzím se úplně rozbitý. Vím, že jsem to udělal, jen když se probudím uprostřed spánku nebo když mi to někdo řekne. Připadá mi děsivější, když se probudím, aniž bych měl tušení, že mě museli zastavit, abych už nemohl jít do kuchyně nebo do auta.

Projevy poruchy se projevují většinou v první třetině spánku, tedy před půlnocí, ve druhé fázi pomalovlnného lehkého spánku na behaviorální úrovni, v nekontrolovaném jednání, kdy spící osoba vstane, má otevřené oči a nepřítomný výraz a začne se chovat jako v bdělém stavu, přičemž si svého chování není vědoma, Často koná jen běžné rutinní věci, které provádí standardně při vědomí, mluví ze spaní, pohybuje se po bytě a může nesmyslně přesouvat předměty, může však patrně pod vlivem snového děje překročit standardní hranice a dostat se do velmi nebezpečné situace, ohrozit svou bezpečnost a zdraví, například začít vařit, nebo se vydat řídit motorové vozidlo, nebo ublížit někomu jinému³. Agresivní projevy se objevují většinou v první třetině změněného stavu a po probuzení přetrvává ještě několik minut určité zmatenosti a nejasnosti reality. Epizoda mrákotného stavu může trvat od minut po tři čtvrtě hodiny. Ztráta paměti nemusí být úplná, kolem 75 % uvádí útržkovité vzpomínky na proběhlé situace.

Diagnostická kritéria zahrnují následující položky:
A. Opakované epizody zdánlivě bdělého chování během spánku, mohou být však velmi nepravidelné v čase, např. po několika měsících;
B. Nepřiměřené nebo úplně chybějící reakce na snahy z okolí po probuzení spícího;
C. Omezená, nebo zcela chybějící souvislost s nějakým snovým (non-REM) dějem;
D. Úplná nebo částečná amnézie na proběhlé jednání;
E. Porucha nemůže být vysvětlena jiným mechanismem (požití psychoaktivní látky, záchvatové onemocnění neurologického typu, jiná psychická porucha).

Jedinou objektivní metodou k diagnostice je však polysomnografický noční záznam ve spánkové laboratoři, který zachytí odchylky jak v mozku, tak v těle.

Třetina až polovina takto postižených utrpí během života nějaké zranění. Velmi zajímavá je porucha citlivosti a vedení bolesti. Když se při své aktivitě spící poraní, a to někdy dost výrazně (zlomeniny), většina necítí bolest, ze zraňujícího výletu s vrátí do postele a teprve potom, když se vzbudí, si bolest uvědomí. Ve studii Lopeze et al. ⁴se uvádí, že téměř 80 % pacientů, kteří utrpěli nějaké zranění, svou bolest vůbec nepocítilo až do probuzení.

Co vše se může přikombinovat k nežádoucímu jednání je označováno už ve dvou samostatně vedených skupinách. Je to sexsomnia a spánková porucha příjmu potravy. Sexsomnia srozumitelně naznačuje, že se jedná buď o autoerotiku, a to až k možnému dosažení spánkového ograsmu, nebo napadání sexuálních objektů, od něžností až po brutální znásilnění. Některé ženy mají dokonce spontánní orgasmus s hlasitými projevy. Toto jednání bývá za bdělého stavu následováno pocity hlubokého studu. Lidé se vesměs za svůj somnambulismus stydí, ale tento stud je extrémní. Sexualita obětí je přitom vesměs zcela normální bez jakýchkoliv odchylek směrem k některé z parafylií.

Můj manžel má tyto malé epizody během noci, obvykle v době velkého stresu. Začalo to před několika lety – vždy mluvil ve spánku (a) zdá se, že toto je jeho prodloužením. Když se to stalo poprvé a "ne" to nestačilo, byla jsem opravdu zmatená... Druhý den ráno si na to nepamatoval. Byl tak rozrušený, že plakal – byl zničený, že jsem se kvůli němu cítila nepříjemně.

Plenění lednice neboli porucha potravy spojená se somnambulismem (sleep eating disorder) je častou stížností především dospělých žen, které se ráno probouzejí v obalech od čokolády a dalších důsledcích svých nočních hodů. Jídelníček může být normální, bizarně kombinovaný (čokoláda politá najonézou), nebo zcela nepoživatelný (CD). Naopak zejména děti mohou mít během somnolentní epizody noční děsy, které je nezřídka vedou k panickému útěku s velkým rizikem poranění. U dětí může být také přidružen syndrom neklidných norou (RLS – restless legs syndrome), což je nepříjemná porucha usínání, velmi často s rodinným výskytem přetrvávajícím často až do dospělosti. Rovněž se může připojit syndrom spánkové dušnosti.

Jill byla na střední škole, když začala jíst ve spánku. Navzdory tomu, že si nosila jídlo zpátky do postele, aby ho noc co noc hltala, až do příštího rána neměla ponětí o tom, co udělala. "Probudila jsem se s těmito nádobami nebo obaly z celé krabice sušenek nebo sušenek na mé posteli nebo vedle postele," řekla Jill, nyní 62 let stará.

Naprosto stejný klinický obraz, ale úplně jiné příčiny a vývoj, mají poruchy spánku spojené s REM fází (RBD – REM behavior disorder). Máme totiž v mozku pojistku, která zabraňuje během REM fáze možnému jednání ve snu shodně s jeho dějem. Tahle pojistka se může vypnout, nejčastěji ve starším věku ve spojení s postupnou atrofií mozku a nejčastěji při Parkinsonově demenci v jejích časných fázích. Takto postižení jedinci pak jednají na základě probíhajícího snového děje v REM fázi, a ne v pomalovlnném spánku jako při somnambulismu. Zajímavé je, že čím mírnější je člověk v bdělém stavu, tím agresivnější má sny. Což platí i o kočkách, u nichž to bylo zjištěno na konci 60. let minulého století po neurochirurgickém odstranění zmíněné pojistky. Protože žádné z farmak tuhle poruchu spolehlivě neovlivní, je dobré, když se takový jedinec skutečně přiváže silným provazem k posteli, aby se omezily nežádoucí následky. Podrobný návod k jednání při zjištěné poruše najdete na odkazu⁵ https://www.sleepadvisor.org/sleep-disorder-rem-sleep-behavior/.

V současnosti převládá názor, že vztah mezi somnambulní agresivitou ve spánku a agresivitou v bdělém stavu je obousměrný a v pozitivní korelaci, tedy čím víc jednoho, tím víc i druhého. Jak se somnambulní akce pohybují za hranice neškodnosti, jako je pojídání a vyhlašování trapných informací a vstupují do oblasti znásilnění a vražd, jejich stupeň důležitosti a relevance exponenciálně roste.

Pokud jde o agresivitu, je v současné literatuře řada popsaných případů včetně doporučení, jak postupovat a čemu se věnovat při eventuálním soudním jednání. Za mého mládí byl ještě v některých učebnicích, daleko více ale v literatuře laické, citován příběh detektiva, který šel neomylně po stopách vraha, a nakonec dospěl k nezvratnému závěru, že to byl on sám, kde v somnambulním stavu vraždil.

I když je somnambulismus obvykle neškodný, v historii vražedné náměsíčnosti bylo zdokumentováno téměř 70 případů. Kromě těchto vražd existuje v historii také nespočet epizod nevražedného spánkového násilí. Soudní psychiatr jménem Bonkalo přezkoumal 50 zpráv o náměsíčném násilí. Dokázal vyzdvihnout společné charakteristiky útoků. Zjistil, že převážnou většinu (47 z 50 případů) spáchali muži a věk obviněných osob se pohyboval od 27 do 48 let. Navíc v dětství nebo v rodinné anamnéze byla silná náměsíčnost, noční enuréza, agitovanost při probuzení a noční můry (Bonkalo, 1974⁶). Od Bonkalovy zprávy se zájem a výzkum týkající se náměsíčných pacientů rozšířil.

Parasomnie, které vedou k nezákonné činnosti, zejména násilí, jsou pro medicínu a právo záhadným fenoménem. Prostřednictvím přehledu příslušné lékařské literatury bude poskytnut obecný přehled současných vědeckých poznatků. Ačkoli tyto znalosti nejsou zdaleka úplné, mohou poskytnout určité neurobiologické informace o faktorech, které ho k takovým epizodám predisponují.

Popat a Winslade⁷ve vztahu k právním a etickým hlediskům uvádějí, že navzdory absenci vědomí při somnambulním jednání, které zaručuje zproštění trestní odpovědnosti, nevylučuje to odpovědnost za vystavení se zhoršujícím se faktorům, které mají za následek tyto násilné epizody. Jednotlivci by měli nést odpovědnost, pokud lze očekávat, že se budou snažit tyto faktory budou ovládat. Kromě toho by měli podstoupit vhodnou léčbu a léčbu, aby se zabránilo budoucímu nekontrolovanému chování. Zřízení právní obrany pro parasomnii se ukáže jako obtížné kvůli silnému potenciálu pro simulaci, proto budou navržena specifická kritéria, aby bylo možné rozlišit mezi pravdivými a podvodnými tvrzeními o zločinech spáchaných během narušených spánkových stavů.

Souhrn

Náměsíčnictví (somnambulismus) nemá s Měsícem nic společného, kromě jména. Během úplňku se s výjimkou zkrácení spánku (na celé Zemi v důsledku snížené sekrece melatoninu jako důsledku většího osvitu) neděje nic pozoruhodného, tím méně magického. Náměsíčnictví pak je spánkovou poruchou charakteru mrákotného stavu, kdy mozek napůl spí a napůl je vzhůru. Během jednání v tomto stavu může jedinec dělat plno věcí, za které se v bdělosti pak stydí, což není na místě. S výjimkou agresivity, která je v pozitivní korelaci s agresivitou bdělou (v RBD je to naopak korelace negativní), noční nekontrolované jednání nevypovídá nic o charakteru postiženého.

MUDr. Radkin Honzák
psychiatr
Blog autora: https://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=45293

¹Zjistili jsme, že kolem úplňku se delta aktivita elektroencefalogramu (EEG) během NREM spánku, indikátoru hlubokého spánku, snížila o 30 %, doba do usnutí se prodloužila o 5 minut a celková doba spánku hodnocená EEG se zkrátila o 20 minut. Tyto změny byly spojeny se snížením subjektivní kvality spánku a sníženými hladinami endogenního melatoninu.
Christian Cajochen, et al.: Evidence that the lunar cycle influences human sleep. Curr Bio. 2013 5. srpna; 23(15):1485-8. DOI: 10.1016/j.cub.2013.06.029.
² Idir Y, Oudiette D, Arnulf I.: Sleepwalking, sleep terrors, sexsomnia and other disorders of arousal: the old and the new. J Sleep Res. 2022 Aug;31(4):e13596. doi: 10.1111/jsr.13596. Epub 2022 Apr 6.
³Teresa Paiva 1, Hugo Canas-Simião 2: Sleep and violence perpetration: A review of biological and environmental substrates. J Sleep Res. 2022 Oct;31(5):e13547. doi: 10.1111/jsr.13547. Epub 2022 Jan 17.
⁴Lopez R, et al.:Pain in Sleepwalking: A Clinical Enigma. Sleep. 2015 Nov 1;38(11):1693–1698. doi: 10.5665/sleep.5144
⁵Porucha chování v REM spánku: příčiny a léčba - Spánkový poradce
⁶Bonkalo A: Impulsive acts and confusional states during incomplete arousal from sleep: criminological and forensic implications. Psychiatr Q 1974; 48:400–409[Medline]
⁷Shreeya Popat, William Winslade: While You Were Sleepwalking: Science and Neurobiology of Sleep Disorders & the Enigma of Legal Responsibility of Violence During Parasomnia. Neuroethics, 2015;8(2):203-214. doi: 10.1007/s12152-015-9229-4. Epub 2015 Apr 24.