Postavení žen a sociálně-kulturní specifika v interkulturním partnerském vztahu s mužem vyznávajícím islámskou víru

aug 11 2021

The status of women and social-cultural specifications in an intercultural partnership with a man professing the islamic religion

Abstrakt: Tento článek popisuje výsledky výzkumu, který byl zaměřen na zmapování problematiky postavení českých žen v interkulturních partnerských vztazích s mužem vyznávajícím islámskou víru a na sociálně-kulturní specifika s tímto vztahem spojená. K zmapování interkulturního vztahu byly využity výpovědi šesti respondentek, které měly osobní zkušenost s interkulturním partnerským vztahem tohoto charakteru. Z výpovědí respondentek se podařilo identifikovat specifické jednání, které je charakteristické pro interkulturní vztahy, v nichž se nachází muž vyznávající islámskou víru. Toto specifické jednání má dle našich zjištění pravděpodobně původ v sociálních a náboženských návycích těchto mužů, které si přinášejí ze zemí původu. Námi zjištěné výsledky šetření byly diskutovány s dostupnými zdroji zaměřenými na zkoumanou problematiku. Výsledky mohou napomoci pro lepší orientaci sociálních pracovníků, policistů a dalších pomáhajících profesí při případné intervenci v prostředí interkulturních rodin.
Kľúčové slová: interkulturní vztah, Islám, migrace, multikulturalismus, muslim, sociální práce

Abstract: This article describes results of the research that has been focused on the the survey of problematics related to role of Czech women in intercultural relationship / partnership with man professing Islamic religion and also on socio - cultural specification related to these relationship. 6 female respondents that has had personal experience with intercultural relationships of this specific kind and their testimonies have been used in the survey. Specific behaviour that has been characteristic for intercultural relatioships where one of the partners has been professing Islamic religion has been identified from the testimonies of the Czech female respondents. In accordance to our survey and findings, this specific behaviour probably originates in the social and religious habits of these islamic male partners that have been taken, carried over from their country of origin. The results of the survey were discussed with available sources focused on the researched issues.The results can be used as a help of social workers, policemen and related professionals in the possible intervention in the field and environment of multicultural families and partnerships.
Key words: intercultural relationship, Islam, migration, multiculturalism, Muslim, social work

Foto: Dana Duchoslavová (2020)Foto: Dana Duchoslavová (2020)

ÚVOD

Tento článek presentuje výsledky výzkumného šetření, které bylo provedeno jako součást rigorózní práce obhájené v roce 2020 na Vysoké škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžběty . Výzkumné šetření bylo soustředěno na zmapování sociálně-kulturních a náboženských specifik v interkulturních partnerských vztazích muže vyznávajícího islámskou víru, pocházejícího ze země, v níž je dominantně zastoupeno islámské náboženství formující náboženské a společenské normy a ženy pocházející ze střední Evropy, která je bez vyznání, případně vyznává křesťanskou víru. K zmapování tohoto interkulturního procesu nám posloužily výpovědi šesti respondentek, které mají osobní zkušenost s tímto jevem. Výsledky získané z výpovědí byly systematicky zařazeny do jednotlivých oblastí tak, aby co nejpřehledněji mapovaly specifika a případná rizika zkoumaného interkulturního vztahu. Výsledky mohou být užitečné pro lepší orientaci sociálních pracovníků, policistů a dalších profesí, jež se mohou v rámci své praxe s interkulturními vztahy tohoto typu setkat. Toto výzkumné šetření má pouze popisnou povahu a jeho účelem je zmapování probíhajícího interkulturního vztahu, neklade si za cíl vytvoření nové hypotézy.

TEORETICKÝ RÁMEC ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY

Před zahájením výzkumného šetření zaměřeného mezi respondentky jsme se snažili podrobně analyzovat teoretické zdroje, které popisují zkoumanou problematiku, a to zejména postavení žen v islámem formovaném prostředí. Mezi tyto teoretické zdroje patří texty obsahující základní dogmatiku islámské víry. Těmi jsou korán a zprávy o chování a jednání proroka Mohammeda, tedy hadíthy. Naší pozornosti neuniklo ani islámské právo a jeho etablování do oblasti personálního statutu v řadě zemí s dominantním postavením islámské víry. Připomeňme, že právo šaría je do dnešních dnů běžně uplatňováno v rodinné a dědické oblasti ve většině arabských zemí. Podle našich zjištění je v primárních pramenech islámské víry, a z nich vycházejícího islámského práva, postavení žen značně nerovné a problematické.

Dále jsme se zaměřili na kontroverzní faktory, které se v islámem formovaných společnostech vyskytují. Jedná se o silně dominantní postavení mužů, nebo o výskyt násilí páchaného na ženách v těchto společnostech. Věnovali jsme se také tématům polygamie a zahalování žen, což jsou fenomény, s nimiž jsou společnosti vyznávající islámskou víru často spojovány. Analýzou teoretických zdrojů jsme se nezaměřovali jen na charakteristiku a popis výše uvedených sociálních a náboženských praktik, ale i na postoj jedinců v dané společnosti k těmto jevům. Z teoretických zdrojů bylo zjištěno, že se některé normy v muslimských společenstvích rozcházejí s představou rovnosti a svobody žen tak, jak je chápána a upravena úmluvami a deklaracemi přijatými mezinárodními společenstvími a tak, jak je vžito v evropském či křesťanském kulturním okruhu.

Foto: PhDr. Tomáš Cvrček - Íránske ženy (2019)Foto: PhDr. Tomáš Cvrček - Íránske ženy (2019)

V rámci prostudování teoretických zdrojů jsme došli k závěru, že významný vliv na jedince vyznávajícího islámskou víru a jeho případný partnerský vztah má i praktikování předepsaných každodenních rituálů a nařízení. Následně jsme se soustředili i na možný tlak ke konverzi, který mohou muži vyznávající islámskou víru vyvíjet v interkulturních vztazích na své partnerky. Naší analýzou teoretických zdrojů byly zjištěny i další jevy charakteristické pro vyznavače islámské víry, kterými jsou zásadně odlišné stravovací návyky spojené se zákazem konzumace vepřového masa a alkoholu.

Námi vyhodnocené renomované průzkumy zaměřené na výše uvedené specifické oblasti charakteristické pro muslimy vypovídají o tom, že v řadě zemí s muslimskou většinou je zcela neuspokojivé postavení žen ve společnosti, a to v řadě oblastí běžného života. Normy, které postavení žen ovlivňují, jsou dle dostupných zdrojů utvářeny dogmatickým učením islámské víry. Z dostupných dat je patrné, že tyto návyky a postoje k uspořádání společnosti dle islámských pravidel si muslimové drží i v případě, že se usadí v evropském prostoru.

Cílem teoretického výčtu bylo identifikovat vzorce, které jsou typické pro společnost vyznávající islám, a ze kterých mohou vycházet sociálně-kulturní a náboženské požadavky partnerů našich respondentek a případné sociálně-patologické jevy vyskytující se v takovém vztahu.

Kompletní soupis použitých teoretických zdrojů a elektronických odkazů, včetně jejich podrobné analýzy je k dispozici na serveru CRZP.sk, kde je zpřístupněn celý text rigorózní práce, která byla předlohou tohoto textu viz. (Cvrček, 2020).

METODOLOGIE

Na základě zjištění, získaných z podrobné analýzy teoretických zdrojů, vztahujících se ke zkoumané problematice, jsme mohli stanovit následující pracovní předpoklady. 1) Postavení žen ve vztahu s muslimem bude pravděpodobně v podřízené roli oproti silně dominantnímu postavení muslimských mužů, které bude i vynucováno bez ohledu na to, zda se jedná o ženu muslimku, či nikoliv. 2) Partnerský vztah s mužem vyznávajícím islám bude silně ovlivněn islámskými náboženskými a společenskými prvky, které budou ve vztahu ze strany muže dodržovány a vyžadovány, i když partnerka nepochází ze stejného kulturního a náboženského prostředí. 3) Náboženské a kulturní vzorce si partneři přenášejí ze svého domovského prostředí a následně je uplatňují i v prostředí novém. Na základě těchto pracovních předpokladů bylo možné sestavit výzkumnou otázku, která byla následující: „S jakým postavením a sociálně-kulturními specifiky se setkávají české ženy v interkulturním partnerském vztahu s muži vyznávajícími islámskou víru.“

Značně komplikovaný proces představoval výběr vhodného vzorku respondentek. Kritéria výběru jsme nastavili následovně. Respondentka musela mít osobní zkušenost s partnerským soužitím s mužem, který vyznává islámskou víru a zároveň pochází z kulturně odlišného prostředí, tedy z prostředí, kde je ve společnosti dominantně zastoupen islám. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná instituce či sdružení, které by ženy s danou zkušeností spojovalo, výzkumný vzorek čítající celkem šest žen jsme zajistili kombinací internetové výzvy na sociální síti, osobními kontakty získanými z předešlých výzkumných akcí a doporučením od rodinných příbuzných vhodných respondentek. Respondentky disponovaly různým stupněm vzdělání. Dvě dosáhly vysokoškolského vzdělání, tři středoškolského vzdělání s maturitou a jedna vyučení. Věk dotazovaných byl v době probíhajícího vztahu v rozmezí od 20 do 30 let. Zvláštním poznatkem v oblasti charakteristiky respondentek je skutečnost, že celkem 5 z nich pochází z rozvedených rodin, jedna se k této oblasti nevyjádřila. Otázkou je, zda rodinné zázemí, konkrétně rozvodovost rodičů, mohla přispět k vyhledávání interkulturních vztahů těmito ženami. Daným tématem jsme se však v našem výzkumném šetření nezabývali z důvodu opravdu malého počtu respondentek, nicméně tento poznatek by stál za hlubší rozpracování. Respondentky jsme následně v textu označili jen písmenem R a číslem, z důvodu zajištění anonymity. Partneři našich respondentek pocházeli z Egypta, Maroka, Alžírska, Turecka, Palestinského území a země nacházející se v prostoru Arabského poloostrova (záměrně nespecifikováno podrobněji).

Následný sběr dat jsme provedli v pěti případech osobním setkáním a realizací strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami. Odpovědi jsme ihned na místě zapisovali. V jednom případě jsme provedli rozhovor formou elektronické komunikace, touto formou jsme provedli i následné doplňkové dotazování všech respondentek.

Při vyhodnocování výpovědí respondentek jsme použili techniku kódování a následně jsme vytvořili několik samostatných tematických kapitol. Prostřednictvím těchto kapitol jsme mohli přehledně zmapovat probíhající interkulturní vztah od prvotní fáze, až k ukončení vztahu. Při analýze dat jsme se drželi postupu, který doporučuje Jan Hendl. (Hendl, 2016).

Foto: Dana Duchoslavová (2017)Foto: Dana Duchoslavová (2017)

VÝSLEDKY VÝZKUMU

České ženy vstupovaly do interkulturního partnerského vztahu s mužem vyznávajícím islámskou víru s očekáváním, že vybudují vztah, který nebude příliš odlišný od vztahu, který by prožívaly s člověkem pocházejícím ze stejného kulturního a společenského prostředí, například s českým mužem. Respondentky tedy očekávaly, že se bude jednat o vztah, který bude směřovat ke společné budoucnosti a bude se jednat o partnera pro život R1: „Očekávala jsem, že to bude partner pro život, pro rodinu. Vycházela jsem z toho, jak se ke mně na začátku hezky choval, byl inteligentní, měl rozhled.“ Motivace pro vstup do tohoto interkulturního partnerského vztahu byla podnícena často výřečností a zábavností těchto mužů a jistým tajemnem a neznámem, které případný vztah s mužem z jiné kultury představuje.

V takto vzniklém interkulturním partnerském vztahu hrála zásadní roli náboženská praxe a kulturně společenské představy a požadavky partnerů, které se promítaly do řady oblastí běžného života. Ve všech námi sledovaných případech měli partneři odlišné stravovací návyky, které byly typické zejména naprostým odmítáním konzumace vepřového masa a ve většině případů i konzumace alkoholických nápojů. R3: „Nejedl vepřové a nepil alkohol, nepil vůbec a vepřové by nepozřel.“ Ve většině případů bylo pro muže nepochopitelné a nepřijatelné, aby se jejich partnerky zdržovaly ve společnosti jiných mužů či aby s nimi byly v jakémkoliv kontaktu. Toto neporozumění bylo vyslovováno v některých případech i ve vztahu k zaměstnání, kde se partnerky setkávaly s muži. R2: „Hrozný problém u něho byl, že dělám v restauraci a že mám kontakt s muži, to absolutně nechápal, vadilo mu, že na mě v práci koukají a že nerozumí této práci pro ženy.“ Též bylo vyslovováno nepochopení a odsuzování způsobu zábavy dle evropského stylu, jako například návštěva barů a diskoték, kde jsou společně muži a ženy a konzumuje se zde alkohol. Ve většině případů bylo kritizováno chování evropských žen jako příliš uvolněné, nemravné a nepřijatelné. Různorodý pohled měli partneři na odívání žen. Zatímco u jednoho partnera bylo vyzývavější odívání podporováno, v jiných případech bylo požadováno cudné odívání, a v jednom případě bylo dokonce vysloveno nepochopení nad tím, jak je možné, že ženy nechodí zahaleny v hidžábu. Partneři se zpravidla drželi svých náboženských zvyklostí, a to zejména držení půstu v měsíci Ramadánu a provádění pravidelných modliteb, které se opakovaly několikrát denně. R4: „Modlil se několikrát denně, ale nikdy jsem u toho nemohla být.“ U některých partnerů docházelo i k návštěvám mešity či modlitebny. U poloviny případů byl z výpovědí respondentek zaznamenán nějaký vztah k islámskému právu, který se však týkal pouze personálního statutu, zejména v oblasti sňatku. Partneři často trávili čas jen s lidmi z komunity svých krajanů, či prostě muslimů. Zásadním požadavkem vzneseným ze strany většiny partnerů byl požadavek na islámskou víru dětí případně narozených v těchto vztazích. R5: Nicméně když plánoval společnou budoucnost, děti by byly samozřejmě řádnými muslimy.“ Tyto kulturní a náboženské požadavky dotazované ženy při vznikajícím vztahu neočekávaly, a tak výrazná rozdílnost zvyků a zásad a jejich vynucování, je v řadě případů překvapila.

Partnerky na náboženské a společenské požadavky muže ve všech případech reagovaly částečným nebo celkovým podřízením se. Ve všech případech přistoupily ženy na změnu stravovacích návyků, při kterých bylo nepřijatelné připravování pokrmů z vepřového masa a většina respondentek přestala konzumovat i alkohol. Typické pro většinu žen v interkulturním vztahu bylo to, že se částečně, nebo zcela přestaly stýkat s přáteli, zejména s muži, a začaly trávit čas pouze se svými partnery či v domácnosti, čímž plnily požadavky svých mužů. R6: „Co jsem musela, tak jsem se musela přestat vídat s chlapy, byl by to problém a říkal, že nechápe, proč bych měla mít kamarády.“ V jednom případě toto omezení došlo tak daleko, že respondentka na nátlak změnila i svého lékaře, jelikož to byl muž. Odívání dotazované podřizovaly požadavkům mužů, většina se začala odívat nevyzývavě. Při návštěvě domovských zemí partnerů došlo ve dvou případech k tomu, že se ženy začaly zahalovat hidžábem. Některé ženy začaly studovat islámské náboženské texty či se pokusily držet půst v měsíci Ramadánu. Jeden vztah došel do fáze manželství, v němž partnerka začala dodržovat prakticky všechna nařízení pramenící z islámské víry a neformálně přijala islám R6: „Pak po mě chtěl, abych přijala islám, říkal, že by byl rád, kdybych se tak vydala. Já jsem mu slíbila, že to udělám a řekla jsem i formuli o přijetí islámské víry.“ V dalších dvou případech byl ze strany muže vysloven požadavek, aby partnerka přijala alespoň nějakou víru, ideálně islám. Na to jedna respondentka začala uvažovat, že přijme křest a druhá se začala lživě prezentovat jako nepraktikující křesťanka, což bylo pro partnery v dané chvíli dostačující.

Uvedené náboženské a kulturní zvyklosti, požadavky mužů a jejich vynucování vedlo v polovině případů k ukončení vztahu ze strany respondentek, a ve druhé polovině případů ke zhoršení vztahu, které následně vyústilo v ukončení vztahu ze strany partnerů. Pro většinu respondentek bylo nepřijatelné, aby děti vzešlé z tohoto vztahu byly povinně vychovávány v tradicích a zvyklostech jako muslimové R2: „Překvapivé bylo, že mě hned zpravil o tom, že by děti byly jako on, měl na mysli, že by byly po víře jako on. Jak jsem řekla, výchovu chtěl mít v rukou on a byla to podle něj hotová věc, o tom nechtěl diskutovat, a to hned od malička, to mě hodně zarazilo a byl to impulz k ukončení vztahu.“ Dalším problémem se ukázalo být dodržování zvyklostí a praktik a kulturní rozdílnost.

Vztahy byly ukončeny různými způsoby. Přes mobilní telefon byly ukončeny dva, další byl ukončen rozvodem a ve dvou případech vztah skončil tím, že ženy odcestovaly zpět do České republiky. Jeden vztah byl ukončen vleklým procesem trvajícím rok a půl. V několika případech byl rozchod podbarven strachem a výhružkami fyzickou likvidací či skutečným fyzickým atakem.

Zásadním faktorem, který ovlivňoval celý vztah, byla silná dominance mužů, ta byla přítomna ve většině, přesně v pěti ze šesti sledovaných vztahů. Dominance se projevovala tím, že muselo být vždy vše podle partnerových představ a přání. Muž vždy udával směr a o jeho nařízeních a představách se v zásadě nediskutovalo. Tato dominance se projevovala zejména v řadě zákazů a příkazů, které byly ve vztahu vynucovány. Mnoho z těchto zákazů a nařízení mělo původ v kulturních a náboženských zvyklostech a požadavcích popisovaných výše. Jednalo se zejména o zákazy vztahující se ke styku s muži či účasti na konkrétních druzích zábavy. Upevňování této dominantní pozice bylo muži prováděno psychickým nátlakem či výhružkami, fyzickým napadením a v jednom případě dokonce i opakovaným fyzickým útokem. Jedna respondentka popisovala i případ, kdy byla vykázána ze společného obydlí, v jiném případě byla „neposlušnost“ partnerky řešena s její matkou. Respondentky se shodují na tom, že takto silné dominantní postavení mužů má prameny v kulturních a náboženských praktikách typických pro muslimskou společnost, z níž partneři pocházejí. R6: „Jeho dominantní postavení a udávání směru ve všem jednoznačně vychází z náboženských a kulturních zvyků v jeho rodné zemi. V Egyptě je dominantní postavení mužů samozřejmostí.“

DISKUSE

Z námi provedeného výzkumného šetření vyvstalo několik konkrétních závěrů, které se v této části pokusíme diskutovat s výsledky obdobně zaměřených zdrojů.

Dominance, role a vynucování

V námi provedeném šetření se celkem pět z celkového počtu šesti respondentek vyjádřilo tak, že jejich vztah s partnerem vyznávajícím islámskou víru byl postaven na jasném rozdělení rolí, přičemž ženy v tomto vztahu zaujímaly roli jasně podřízenou. Muži pak z pozice dominantního postavení udávali směr v de facto všech oblastech partnerského soužití a o tomto směru se v zásadě nediskutovalo. Příčinu tohoto dominantního jednání mužů respondentky identifikovaly ve vzorcích chování, které jsou běžné v zemích původu partnerů a jsou utvářeny místní společností a islámským náboženstvím. Zajímavé zjištění k této oblasti nám může poskytnout studie s názvem Muslim Immigrant Men's and Women's Attitudes Towards Intimat Partner autorky: Marialuisa Gennari, Cristina Giuliani, Monica Accordini se v uvedené studii zaměřily na problematiku domácího násilí a postavení žen v manželských párech migrantů z Maroka, Egypta a Pákistánu. Uvedená studie byla zveřejněna v roce 2017 na serveru Europe´s Journal of Psychology a byla provedena v Itálii. Autorky pocházejí z Università Cattolica del Sacro Cuore a pro analýzu dat využily strategii obsahové analýzy. Výsledky z této studie uvádějí, že muslimské manželské svazky se projevují jasným rozdělením rolí a mocenskou nerovnováhou založenou na podřízeném postavení ženy v tomto svazku. Je zvláštní, že na privilegovaném a nadřazeném postavení mužů se shodují jak muslimští muži, tak i jejich muslimské manželky. Ženy samy uvádějí, že by měly být poslušné svým mužům. Ženy nevylučují ani násilné jednání ze strany svých manželů, které by se mělo pro dobro a udržení rodiny spíše snášet. Také bez rozdílu uvádějí omezenou možnost sebeurčení a omezenou možnost volby naproti jejich mužským protějškům. Autorky jako důvod tohoto nadřazeného postavení mužů a vynucování si poslušnosti uvádějí opakování tradičních genderových rolí, které byly přijaty v zemích původu. (Gennari, Giuliani, & Accordini, 2017). Výsledky uvedené studie jsou tedy ve shodě s námi zjištěnými výsledky v oblasti jasného rozdělení rolí a dominantního jednání mužů. Rovněž i násilí či pohrůžky násilím jsou uváděny, jak ve studii autorek, tak ve výpovědích některých našich respondentek. Rozdíl je však v přijímání tohoto jednání. Zatím co muslimské ženy toto jednání a postavení svých manželů přijímají, respondentky pocházející z České republiky se s těmito postoji dlouhodobě nemohou smířit a v některých případech jsou i důvodem k ukončení vztahu z jejich strany.

O tom, že je dominance mužů v muslimských společnostech zcela běžná a společensky přijímaná ze strany muslimských žen, a to včetně případného fyzického násilí páchaného na těchto ženách, vypovídá další studie, která byla vypracována v Pákistánu ze strany autorů: Tazeen Saeed Ali, Noureen Karamali, Omer Malik. Z výzkumu jednoznačně vyplývá, že ženy v této společnosti plní ryze podřízenou roli a jsou přesvědčeny, že je jejich povinností muži vyjít vstříc a poslouchat ho, a že muž je řídící osobou celé domácnosti. Autoři uvádějí, že příčinou této dominance a velkého tlaku na ženy je špatný výklad náboženských textů.(Ali, Karamali, & Malik, 2014).

Lze tedy konstatovat, že dominantní postavení mužů, jasné udávání směru a vyžadování podřízeného postavení žen, je typickým rysem pro partnerské vztahy, v nichž se nachází muž vyznávající islámskou víru. Tyto rysy jsou shodné bez ohledu na to, jestli se jedná o interkulturní vztah, či homogenní vztahy mezi partnery, kteří oba vyznávají islámskou víru. Jak potvrdil tento výzkum, nezáleží ani na tom, jestli se vztah prožívá v zemi kde je islám dominantní, či v evropském prostoru. Uvedené skutečnosti odpovídají i vysloveným domněnkám našich respondentek, že dominantní chování a jasné rozdělení rolí pochází z kulturních a náboženských norem vžitých v muslimských společnostech a jsou přenášeny muži do zcela odlišného kulturního a náboženského prostředí, v němž jsou opět ve vztahu aplikovány.

Omezení volnosti pohybu a zábavy

Z výpovědí našich respondentek bylo ve většině případů patrné, že partneři vyznávající islámskou víru nehodlají akceptovat přátelení svých partnerek s jinými muži a v některých případech odmítali akceptovat i zdejší evropskou zábavu, kde se baví společně muži a ženy. Problémem bylo i určité zaměstnání respondentek. Například jedna respondentka v našem výzkumu uváděla, že si její marocký přítel nepřál, aby pracovala v restauraci, jelikož zde přichází do kontaktu s jinými muži, což je údajně v Maroku nemyslitelné. Argumentace marockého partnera v případě respondentky koresponduje s argumenty, které zaznívají v případě části marockých mužů i ve studii autorek Marialuisa Gennari, Cristina Giuliani, Monica Accordini. Autorky ve své studii mimo jiné uvádějí, že někteří maročtí migranti mají obavy z toho, že by jejich marocké manželky pracovaly například v pohostinství, kde by přicházely do kontaktu s jinými muži. Nicméně přístup marockých mužů je ještě vcelku otevřený integraci žen na pracovní trh, naproti tomu pákistánští a egyptští muži si vůbec nepřejí, aby jejich ženy pracovaly. (Gennari, Giuliani, & Accordini, 2017).

O možnosti omezení svobodného pohybu, či kontaktu žen ze strany manželů se zmiňuje Bezoušková, která při podrobné analýze islámského rodinného práva praktikovaného běžně v arabských zemích uvádí, že manžel může ženě za jistých okolností zakázat vycházení z domu, či navštěvování konkrétních osob. (Bezoušková, 2013).

V zemích a komunitách, kde je islám dominantně zastoupen, je běžnou praxí, že ženy zastávají role v domácnosti a většinu času tráví uvnitř své rodiny a do chodu společnosti, nebo do pracovního trhu se příliš nezapojují. Na toto jsme upozorňovali v minulosti v jiném vlastním výzkumném šetření, viz (Cvrček T. , 2018). Je tedy pravděpodobné, že řada zákazů a omezení partnerů našich respondentek bude pramenit z běžné praxe, která je vžita v zemích jejich původu. Muži následně tuto praxi aplikují nejen do manželského, ale již i do partnerského vztahu prožívaného s ženou pocházející z českého kulturního prostředí, v němž je zastoupení žen a mužů na pracovním trhu, ve společnosti a zábavě rovnocenné a bez omezení.

Náboženská praxe a kulturně-společenské představy a požadavky partnerů

Respondentky vypověděly, že jejich partneři vyznávající islámskou víru, ve většině případů dodržují alespoň některé z náboženských povinností obsažených v pěti pilířích víry (šaháda, pravidelná pětidenní modlitba, almužna, půst v měsíci Ramadánu, pouť do Mekky). Ve všech případech bylo zmíněno dodržování půstu v měsíci Ramadánu. Často bylo respondentkami zmiňováno praktikování osobní modlitby a v některých případech respondentky uvedly, že partneři docházeli do mešity či studovali náboženské texty. Tato zjištění ohledně náboženské praxe partnerů respondentek nejsou nijak překvapivá v kontextu výsledků průzkumu provedeného v muslimských společnostech ze strany Pew Research Center. Průzkum byl proveden v roce 2012 ve vybraných teritoriích, kde se nacházejí muslimské populace a dotazování bylo zaměřeno pouze na muslimy. V tomto průzkumu byli respondenti dotazováni na to, zda dodržují půst v měsíci Ramadánu. Výsledkem bylo zjištění, že v Turecku dodržuje půst 84 % muslimů, v Maroku 98 %, v Egyptě 95 % a na Palestinských územích 94 %. Modlitbu několikrát denně praktikuje 42 % Turků, 69 % Maročanů, 60 % Egypťanů a 74 % Palestinců. Mešitu navštěvuje alespoň jednou a vícekrát v týdnu celkem
44 % Turků, 54 % Maročanů, 61 % Egypťanů a 55 % Palestinců. Náboženské texty, konkrétně čtení, či poslech koránských veršů, praktikuje 72 % Turků, 97 % Maročanů, 99 % Egypťanů a 98 % Palestinců. Data ohledně Alžírska, odkud pocházel partner jedné z respondentek, nejsou v tomto průzkumu k dispozici. (Pew, 2012). Oblast, odkud pochází partner výše uvedený jako původem z arabského poloostrova, nebyla záměrně diskutována, aby nebylo možné identifikovat zemi původu, což bylo výslovné přání respondentky. Připomeňme však, že země nacházející se na Arabském poloostrově jsou řazeny k silně konzervativním.

Často zmiňovaným zásadním problémem pro pokračování interkulturního vztahu s partnerem vyznávajícím islámskou víru byl požadavek, aby děti narozené z tohoto vztahu byly muslimové, tedy vírou po otci. Připomeňme, že tento princip je uplatňován běžně v muslimských zemích a upozorňuje na něho i Bezoušková. (2013). Bezoušková však uvádí i další skutečnosti, které vyplývají z řady současných právních úprav platných v muslimských zemích, a to například, že k dobré výchově dítěte je zapotřebí, aby žena matka příkladně dodržovala náboženské povinnosti, aby nedošlo k mravnímu zkažení dítěte. Problém vyvstává tehdy, když je žena jinověrka, či nevěřící. Pokud se jedná o křesťanku, či židovku, je jí, dle některých dnešních právních nařízení, umožněna výchova dítěte jen do určitého věku. Právní úprava Bahrajnu neumožňuje výchovu jinověrkou vůbec. (Bezoušková, 2013). Uvedené normy muslimských zemí mohou být, dle našeho názoru, důvodem, proč jsou tyto požadavky ze strany muslimských mužů v interkulturních vztazích požadovány i mimo muslimské země, jednoduše mohou být přijaty jako norma a přenášeny i do jiného prostředí.

Odívání

Značně rozdílné odpovědi jsme od našich respondentek obdrželi v souvislosti s požadavky na odívání, jež byly kladeny ze strany partnerů. Připomeňme, že v jednom případě bylo vyžadováno zahalování v pojetí hidžábu, jednalo se o partnera původem z Maroka. V dalších případech bylo vyžadováno jen slušné, nevyzývavé oblečení, a v jednom případě bylo sexy oblečení pořizováno samotným partnerem. Studie na téma požadavků muslimských mužů na odívání jejich nemuslimských partnerek se nám nepodařila zajistit. Stejně tak se nám nepodařil zajistit k diskutování předmětné oblasti žádný výzkum, který by byl zaměřený na požadavky muslimů na odívání svých žen v evropském prostoru. Může nám však posloužit část průzkumu prezentovaného v Pew research center v lednu roku 2014, celý průzkum provedla University of Michigan’s Institute for Social Research. Z tohoto průzkumu vyplývá, že i v muslimských zemích je postoj k odívání žen značně rozdílný. Do uvedeného průzkumu bylo zařazeno celkem 7 zemí, kde se nachází muslimská většina. (Tunisko, Egypt, Turecko, Irák, Libanon, Pákistán, Saudská Arábie). Z uvedených zemí jsou však jen dvě domovské i pro partnery našich respondentek, a to Egypt a Turecko. Z výsledků vyplývá, že pro nezahalování žen je celkem 4 % Egypťanů, naopak pro alespoň částečné zahalování, zejména vlasů, je 85 %, 9 % prosazuje zahalení formou nikábu a 1 % prosazuje jako vhodný oděv burku. V Turecku 32 % dotazovaných preferuje nezahalování žen na veřejnosti, 65 % preferuje nějaký ze způsobů zakrytí vlasů a 2 % nikáb, burka zde není zastoupena vůbec. Jen pro ilustraci uveďme, že v Libanonu 49 % dotazovaných preferuje nezahalování, 47 % preferuje nějaký způsob zahalení vlasů, 1 % preferuje nikáb a 2 % preferují burku.(Pew, 2014). Nezvykle liberální výsledky ohledně odívání žen v Libanonu jsou podle našeho názoru ovlivněny skutečností, že v této zemi značná část populace vyznává křesťanství, které se k této otázce nestaví zdaleka tak rezervovaně, jako islám.

Alkohol a strava

V našem výzkumném šetření všechny respondentky bez výjimky jednoznačně uvedly, že jejich partneři odsuzují konzumaci vepřového masa. Připomeňme, že konzumace vepřového masa je zakázána již v primárních náboženských textech, konkrétně například v textech koránských. (Hrbek, 2012). V kontextu výše diskutovaných výsledků bylo již uvedeno, že náboženské texty studuje drtivá většina muslimů v Turecku, Maroku, Egyptě i Palestinských územích. Lze tedy potvrdit všeobecně známou skutečnost, že odpor k vepřovému bude mít primárně náboženský základ, se kterým se partneři respondentek seznamují při zmíněném studiu náboženských textů. Ve výzkumu Drápalové a Kolářové provedeném v roce 2001 v Plzni se ve výpovědích respondentů islámského vyznání občas objevovaly případy, kdy bylo od zákazu konzumace vepřového masa upuštěno. (Drápalová & Kolářová, 2003), toto zjištění je překvapivé, jelikož v případě partnerů našich respondentek o vědomém upuštění od konzumace vepřového masa nemohla být diskuse.

PŘÍNOS PRO PRAXI

Dle našeho názoru je problematika soužití českých žen s partnery pocházejícími z muslimských zemí vědeckou optikou silně podceňovaná oblast. Muslimská komunita na území České republiky je ve srovnání se zeměmi západní Evropy poměrně nepočetná a smíšených vztahů českých žen s muži vyznávajícími islámskou víru a pocházejícími z kulturně a sociálně odlišného prostředí není mnoho, ale přesto se interkulturní vztahy tohoto charakteru vyskytují. Tyto vztahy, jak bylo podloženo námi provedeným výzkumem, mohou obsahovat řadu, pro nás, jen těžko srozumitelných sociálně-kulturních a náboženských specifik, která mohou, dle našeho názoru, vyústit v krach vztahu či popřípadě manželství, a tím pádem i rozpadu rodiny.

Pokud by došlo k rozpadu takovéto interkulturní rodiny, je pravděpodobné, že zde budou provádět intervenci odborníci z řady profesí, zejména však sociální pracovníci, psychologové a policisté. V případě takové intervence je potřeba znát úskalí, specifika a možná sociálně-patologická rizika, která mohou v takovém interkulturním vztahu vznikat či se zde již latentně nacházet. Při vzniku takové situace by poznatky z námi provedeného výzkumného šetření, včetně zde prezentovaných výsledků, mohly dobře posloužit těmto odborníkům k identifikaci možného sociálně-patologického jednání a usnadnit jeho řešení.

ZÁVĚR

Závěrem lze konstatovat, že se nám úspěšně podařilo podrobným způsobem popsat celý průběh interkulturního partnerského vztahu mezi českou ženou pocházející z prostředí střední Evropy, která je bez vyznání, nebo vyznává křesťanskou víru a partnerem, který vyznává islám a pochází ze země, ve které je společnost formována islámskými zvyklostmi a nařízeními.

Zmapováním tohoto procesu jsme došli k závěru, že v daných vztazích dochází k interakci dvou osob, které mají zpravidla naprosto rozdílnou představu o uspořádávání řady oblastí života. Pro muže vyznávající islámskou víru je ve většině případů naprosto neakceptovatelné, aby jejich partnerky trávily čas ve společnosti přátel mužského pohlaví, a aby se ve vztahu domáhaly rovného rozdělení rolí. Muslimové si v daném vztahu snaží udržet absolutně dominantní pozici, a to za každou cenu, a o požadavcích svých partnerek v drtivé většině případů vůbec nediskutují.

Muži v těchto vztazích mají na své partnerky mnoho nároků, které pramení z náboženských a kulturních zvyklostí, běžných v zemích jejich původu. Za zmínku stojí požadavky na změnu stravování, často také požadavky na přijetí víry, či směřování náboženské orientace dětí narozených v tomto vztahu. Častým jevem je také zákaz požívání alkoholických nápojů, účast na řadě druhů zábavy a již zmíněné neakceptování styku s jinými muži, a to jak v osobní přátelské rovině, tak v některých případech i v rovině profesní.

Na základě námi získaných výsledků dat je nutné konstatovat, že muži vyznávající islám si do vztahu s českými partnerkami přinášejí náboženské, sociální a kulturní představy, které jsou běžné v jejich zemích původu a nehodlají z nich příliš slevovat ani v případě, že partnerky tyto hodnoty a postoje neuznávají. Řada námi zjištěných vzorců chování a požadavků kladených na české partnerky nachází oporu v náboženských textech, jako je korán a sbírky hadíthů, které jsou staré více jak 1400 let a zde obsažené postoje, jež se předávají z generace na generaci, jsou tedy v mužích vyznávajících islám pevně zakořeněny. Zaznamenány byly i případy, že se muži v oblasti rodinného života často odkazují na praxi islámského práva, kterou však chtějí uplatňovat i na území evropských států, kde interkulturní vztah probíhal. Zde máme na mysli zejména případné sňatky a rozvody. Dané téma se však nepodařilo detailněji rozpracovat, jelikož nebyly zajištěny vhodné respondentky, které by měly zkušenost s manželstvím založeným na islámských právních normách.

Toto, někdy až rigidní lpění na náboženských a kulturních nařízeních a zvyklostech a také silně dominantní postavení muslimských mužů v partnerském vztahu, je zpravidla důvodem pro ukončení tohoto interkulturního vztahu.

Postoje žen jsou ve většině případů společné, v prvotních fázích vztahu se požadavkům a nařízením svých partnerů přizpůsobují. V jistém okamžiku však nastává zvrat a dochází k rozpadu těchto vztahů. Hlavním důvodem pro ukončení vztahu ze strany ženy je požadavek partnerů na to, aby děti případně narozené v tomto vztahu byly vychovávány v islámské víře. Častým důvodem je také nulová akceptace požadavků žen na možnost ovlivnit směřování vztahu.
Dle našich zjištění lze konstatovat, že v případě interkulturních partnerských vztahů českých žen s muži vyznávajícími islámskou víru a pocházejícími z prostředí muslimských zemí, se jedná o spojení dvou zcela rozdílných lidských bytostí, které mají naprosto odlišné vnímání společnosti a hodnot. Je tedy namístě důkladně zvážit, zda do takového vztahu investovat čas a energii. Jak bylo zjištěno, ženy do takového vztahu často vstupují s představou, že bude probíhat obdobně jako s partnerem pocházejícím ze stejného kulturního prostředí. Z našeho výzkumu je zřejmé, že se tyto představy nenaplňují.

S interkulturními vztahy se sociální pracovníci, policisté a další profese v České republice do současné doby setkávaly spíše okrajově. Ve zde sledovaných případech ze strany sociálních pracovníků a dalších odborníků neproběhla žádná intervence.

Je však pravděpodobné, že v rámci migrace nebo studia studentů z muslimských zemí, budou i nadále vztahy tohoto charakteru v ČR přetrvávat a případně se bude jejich počet zvyšovat. Provedeným výzkumným šetřením bylo zjištěno, že takové vztahy mohou vykazovat jisté sociálně-patologické jevy, a to fyzické násilí, či značné omezování osobní svobody. Omezování osobní svobody, by dle našich zjištění, mohlo nastat ve svobodné volbě zaměstnání, nebo v navazování sociálních kontaktů, či ve volném pohybu partnerky. Řada dalších sociálně-patologických jevů může nastat v rámci výchovy společného potomka, což by mohlo vyžadovat intervenci například OSPOD. Pro úspěšný vstup do prostředí takové interkulturní rodiny, bude pravděpodobně vhodné reflektovat kulturně-náboženské a sociální návyky muslimských partnerů. To bude možné jen při dobré teoretické znalosti islámské víry a norem, které jsou spjaty s muslimskou společností. Nemáme však na mysli, že by se případná intervence do tohoto prostředí měla podřizovat normám a zvyklostem vycházejícím z partnerovy víry. Naopak, případná intervence musí být vedena s cílem odstranění patologického jednání, či k ochraně ohroženého jedince, nikoliv k ochraně a udržení islámských hodnot v této rodině. Dobrá znalost takového prostředí a uplatňovaných norem však může napomoci k odhalení řady dalších skrytých jevů.

Pevně věříme, že by výsledky našeho výzkumného šetření mohly napomoci orientovat se v tak komplikované oblasti, jakou interkulturní vztah s osobou vyznávající islámskou víru zajisté je.

Autor: PhDr. Tomáš Cvrček
Autor se problematikou islámu a migrace zabývá již řadu let, zejména v rámci vysokoškolského studia. S problematikou migrace a sociálně-patologických jevů v oblasti mezilidských vztahů je autor často konfrontován také při své profesní praxi.

Předešlá publikační činost autora:

Cvrček, T. (30. červen 2018). Proces integrace migrantů z muslimských zemí do německé společnosti, pohledem českých lékařů a zdravotníků pracujících ve Spolkové republice Německo. Analýza rozhovorů. [online]. [cit. 2019-01-08].,Prohuman.cz.Dostupné z: https://www.prohuman.sk/zdravotnictvo/proces-integrace-migrantu-z-muslim...

Zoznam bibliografických odkazov

EL. ZDROJE

Gennari, M., Cristina GIULIANI a Monica ACCORDINI. Muslim immigrantmen'sand women'sattitudestowardsintimate partner violence.Europe’sJournalof Psychology [online]. [cit. 2019-07-29]. DOI: 10.5964/ejop.v13i4.1411. ISSN 1841-0413. Dostupné z: https://ejop.psychopen.eu/article/view/1411

Ali, T. S., Karamali, N., &Malik, O. (21. červenec 2014). OpinionArticle Open Access Women’sPerception and Attitudetowards Male Dominancy and Controlling Behaviors. Arts and SocialSciencesJournal, [online]. [cit. 2019-01-08]Dostupné z:https://www.omicsonline.org/open-access/womens-perception-and-attitude-towards-male-dominancy-and-controlling-behaviors-2151-6200-S1-004.php?aid=28652.

Cvrček, T. (30. červen 2018). Proces integrace migrantů z muslimských zemí do německé společnosti, pohledem českých lékařů a zdravotníků pracujících ve Spolkové republice Německo. Analýza rozhovorů. [online]. [cit. 2019-01-08].,Prohuman.cz.Dostupné z: https://www.prohuman.sk/zdravotnictvo/proces-integrace-migrantu-z-muslim...

CVRČEK, Tomáš. (Cvrček, Postavení žen a sociálně-kulturní specifika v interkulturním partnerském vztahu s mužem vyznávajícím islámskou víru , 2020)[online]. Příbram, 2020 [cit. 2021-03-29]. Dostupné z: https://opac.crzp.sk/?fn=detailBiblioForm&sid=42FF770CB0BE777972F62B521E7F. Rigorózní. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce Sv. Alžbety v Bratislave.

Pew. (8. leden 2014). Howpeople in Muslim countriespreferwomen to dress in public. [online]. [cit. 2019-06-06], Pewresearch center. Dostupné z: https://www.pewresearch.org/fact-tank/2014/01/08/what-is-appropriate-att...

The World’s Muslims: Unity and Diversity. Pew Research Center: Religion & Public Life [online]. Washington, DC USA, AUGUST 9, 2012 [cit. 2021-04-01]. Dostupné z: https://www.pewforum.org/2012/08/09/the-worlds-muslims-unity-and-diversi...

Drápalová, B., & Kolářová, I. (květen 2003). Manželství s cizincem (cizinkou) muslimského vyznání (Etnologický ústav AV ČR). [online]. [cit. 2019-06-20], cizinci.cz. Dostupné z: http://cizinci.cz/cs/2227-2003-manzelstvi-s-cizincem-cizinkou-muslimskeh...

KNIHY

Bezoušková, L. (2013). Islámské rodinné právo se zaměřením na právo manželské. Praha: Leges, s.r.o. ISBN 978-80-87576-55-7.

Hrbek, I. (2012). Korán. Brno: Československý spisovatel s.r.o.

Hendl, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Portál, 2016, 440 s. ISBN 978-80-262-0982-9.