Na región Blízkeho východu a problémy utečencov, utečeniek sa Anna Hruboňová zameriavala už počas štúdia. Cez rozvojové dobrovoľníctvo v Libanone sa jej naskytla príležitosť na tieto témy nahliadnuť z inej, osobnejšej perspektívy. Šesť mesiacov (až do nástupu korona-krízy) pôsobila na projekte hostiteľskej organizácie ADRA Libanon, zameranom na prácu so sýrskymi komunitami v Bejrúte. Jej pobyt však bol poznačený hneď niekoľkými kritickými situáciami a výzvami. Napriek tomu by sa do terénu rada vrátila.

Libanon je malá, no krásna a pohostinná krajina

Slovenský dobrovoľník, Martin Pavelka, po roku práce s vnútorne presídlenými ľuďmi v Gruzínsku odišiel tentoraz do Turecka. Tam sa venuje aktivitám, ktoré majú napomôcť utečeneckej (prevažne sýrskej) komunite k začleneniu sa do spoločnosti. V nacionalistickom Turecku sú až štyri milióny utečencov a utečeniek, no počet organizácií, ktoré s nimi pracujú, je žalostne nízky a ich efektivita otázna. Martinova hostiteľská organizácia Small projects Istanbul je svetlou výnimkou. V dôsledku korona-krízy však musí pretaviť vzdelávacie aktivity do online podoby, pričom čelí viacerým výzvam.

Martin Pavelka pred sídlom svojej hostiteľskej organizácie Small Projects Istanbul

Předmluva k tomuto vydání.

Před léty jsem četl strhující reklamu na román pro ženy nazvaný Magdin osud. Stálo tam: Osud Magdy – sirotka, která po velikých strastech v Evropě a nesmírném utrpení v Africe konečně spočine v náruči milovaného přítele z dětství. K dostání u všech knihkupců, cena 16 korun.

Mohu říci, že osud textu, který teď držíte v ruce, je neméně pohnutý. Bylo, nebylo, jedno renomované nakladatelství si u mě objednalo knížku, která by byla jakýmsi průvodcem nemocných, něco v tom smyslu, jak správně stonat, co vše lze během chorobného putování našim zdravotnictvím potkat a jak se k tomu správně postavit.

Jestliže knihy mají své osudy, jak nás poučil Terentian Maur, mají je i další jsoucna. Ani ta, jimiž se intenzivně zabýváme, se jim nevyhnou. Nepočestná choroba syfilis byla k označení hanebností sousedních národů jmenována tu nemocí španělskou, tu francouzskou, tu zase jinou, jak se to komu hodilo do krámu. Dodnes každý pacient pohovoří s pýchou o chorobách svého srdce (ještě lépe, srdíčka), naopak zakrývá cudně špatný stav své prostaty. Ani se nepochlubí, že když si v hostinci Na růžku stěžoval, že má nadýmání, dostal tuto radu: když na něj máte, tak si dýmejte! Je málo mužů, kteří jsou ochotni nechat zasadit svůj úspěšně vypuzený močový kámen do zlatého prstenu a věnovat tento skvost dámě svého srdce, jak to učinil hrdina Maupassantovy povídky. Také ho to stálo život. Když dívka mrštila na ulici darem směrem ke kanálu, sklátila ho na místě mrtvice, dnes by to byla cévní mozková příhoda, nicméně s týmž výsledkem.

S pacienty je to ještě komplikovanější, protože kromě toho, že jsou nositeli počestných či nectných chorob, jsou majiteli nejrůznějších osobností, které jsou nemocí často dále změněny v neprospěch svých nositelů. Kdysi jsme s Michalem Andělem a Vláďou Brodanem podnikli studii¹ zaměřenou na to, kteří pacienti jsou kolegyním, kolegům a sestřičkám příjemní a s kterými by se jim dobře pracovalo. Sestry ještě připustily úzkost a jistou nekázeň, ale doktoři a doktorky viděli své optimální pacienty asi jako ideální partnery na strávení příjemného sobotního večera (to ani tehdy nebylo v televizi nic, na co by se dalo koukat).

Co se týče sociálního uznání, je na tom tato negativní emoce mnohem lépe než její teta závist, protože mnozí (a není jich málo) ji pokládají za projev upřímné lásky, kterýmžto vztahem určitě není. Je daleko víc projevem majetnických pocitů, které „cosi“ ohrožuje, nebo alespoň zneklidňuje. Je to směs osobní nejistoty, strachu, vzteku a závisti, že rival by mohl dostat to, co patří mně, nebo by mi mělo bezvýhradně patřit. Je to sice emoce sociální, protože člověk žárlí na vztah¹, komplikuje ji však vlastnický postoj, který je převážně materiální. Přesto ji někteří psychologové považují za prvek posilující sociální svazky, pokud probíhá v společensky i fakticky přiměřené intenzitě.

Foto: Peter Senko (2020)

Medicína ve svých východiscích vesměs zůstává na filosofických předpokladech z konce 17. století a člověka stále vnímá jako „rozumný stroj“, což velice vyhovuje farmaceutickým firmám k vytváření zisků, pacientům odmítajícím pro své zdraví něco podniknout (dejte mi prášky a dejte mi pokoj!) a též pohodlnosti myšlení nás všech, pro které zavádění nových kategorií představuje komplikace. Biopsychosociální model je zatracován jako nevědecký eklekticismus bez pozitivistického zakotvení, aniž by tito kritici přiznali, že o skutečném chodu organismu vědí velmi málo.

Videohovory, které spojí stovky seniorů v zařízeních sociálních služeb s jejich rodinami a blízkými v době karantény, umožní unikátní projekt darovaných tabletů. Pro projekt „Tablet od srdce“ se spojilo několik společností a neziskových organizací, aby izolovaní senioři mohli co nejdříve opět navázat co nejpřirozenější spojení se svými blízkými.

Praha, 3. dubna 2020 – Státem aktuálně nařízená opatření týkající se pandemie COVID-19 jsou obzvlášť stresující pro klienty pobytových sociálních služeb, jakými jsou například domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem a domovy pro osoby se zdravotním postižením, kterých je v České republice přes 750. V těchto zařízeních platí absolutní zákaz návštěv a mnohde je navíc omezen pohyb i běžné denní aktivity klientů.

Kde se vzala, tu se vzala,
v dobách, kdy byl jury věk,
zjevila se amygdala
a přinesla strach a vztek.

Jurou není myšlen zdatný chlapík, ale druhohorní období, kdy se před 250 miliony roků (+/-35) let ve čtvrtek odpoledne objevili dinosauři, jejich mozek obsahoval tohle jádro, které rozpoznávalo a řídilo dvě emoce: strach a vztek. Pak ještě znalo tři povely: útoč, prchej a ztuhni!

Po nějaké době dinosauři vymřeli a na jejich místo nastoupili savci, jejichž mozek byl už podstatně větší, zdatnější a vládnul také větším množstvím emocí; můžeme říci, že co se týče těchto stavů, primáti a mnoho dalších se od nás příliš neliší. Čím se liší člověk, je skutečnost, že mu narostla mozková kůra, hlavně vpředu, která umí myslet, předvídat a rozhodovat.

Ilustrácia: Samuel Senko

Veľká časť členských a pozorovateľských organizácií Ambrely vykonáva svoju prácu v tzv. nízkopríjmových krajinách Globálneho Juhu – to je ich pole pôsobnosti, tam smeruje ich expertíza, skúsenosti a pomoc. Momentálne však svoju pozornosť obracajú aj smerom ku zraniteľným skupinám obyvateľstva na Slovensku. Príklady ich aktivít prinášajú nádej a povzbudenie, že epidémiu koronavírusu spoločne zvládneme.

Platforma rozvojových organizácii – Ambrela už 30 rokov pôsobí v oblasti rozvojovej spolupráce a humanitárnej pomoci. Jej členské organizácie pôsobia dlhodobo v tzv. rozvojových krajinách, kde reprezentujú značku SlovakAid a dobré meno SR. Dosiaľ slovenské organizácie pomohli miliónom ľudí po celom svete. V týchto dňoch však mobilizujú svoje kapacity a prostriedky, aby poskytli svoju expertízu, pomoc a podporu v snahe zabrániť šíreniu koronavírusu, ako aj zvládnuť seba-izoláciu, domáce vzdelávanie detí či prácu z domu vo svojich príbytkoch. Tu sú príklady ich aktivít.

Adra na Kramároch

Tenhle text píšu s představou, že lepší znalost charakteru nebezpečí, kterému jest nám čelit, snižuje míru nejistoty a tím také míru strachu.

Věda je někdy nelogická. Viry prý nejsou živé, ačkoliv se úspěšně rozmnožují (=replikují), protože k tomu potřebují živé buňky. Toxoplasma potřebuje ke svému vývoji kočku, a nikdo neřekne, že není živá. Viry jsou tedy malí ne-tvorové, kteří přicházejí do živých organismů s cílem se namnožit co nejvíc.

Živé organismy na jejich počínání reagují různě. Například v našem střevním mikrobiomu žije celá řada virů, aniž by nám škodila a některé nám pomáhají. Dokud se člověk nevydělil řadou hygienických opatření z kontaktu s živou přírodou, proběhla celá řada infekcí ve věku, kdy člověku neublížily. Například před stoletím prodělala většina dětí nákazu polioviry, tedy viry dětské obrny, v časném věku a nemoc proběhla jako několikadenní průjem a dítě bylo imunizováno. Podobné to bylo se žloutenkou typu A. Pak se pitná voda začala pečlivě čistit a infekce s horšími následky se dostavily až v pozdějším věku.

Ilustrácia: Radkin Honzák

Střevní mikrobiom má vztah k depresi a k hypertenzi, jak opakovaně sdělila Americká kardiologická společnost. Bruce R. Stevens se svým týmem z Gainesville na Floridě zjistil, že složení střevního mikrobiomu se liší podle charakteru onemocnění. Na základě mazané shlukové analýzy s pomocí umělé inteligence rozdělil mikrobiom sledovaných osob do čtyř skupin se svérázným a vzájemně odlišným složením. A podle složení mikrobiomu se jeho vzorek rozpadl do čtyř odlišných diagnostických skupin: nemocní trpící hypertenzí, nemocní trpící depresí, nemocní trpící kombinací obou chorob a zdravé osoby¹. Při té příležitosti je dobré vzpomenout na starší úvahu, že zmiňované choroby táhnoucí se rodinami a považované za geneticky podmíněné, mohou mít svou možná významnější etiopatogenetickou složku v tradovaném životním stylu a stravovacích zvyklostech.

Ilustrácia: akad. mal. Veronika Lučeničová Gabčová PhD.

Ta ostatní, nechť si užívají svých odlišností, ale ať se příliš nepletou do regulace toho zásadního: pokračování života na Zemi.

A hlavně ať při své neplodnosti, přestanou vnášet své teoretické koncepty a praktické požadavky na to, jak se mají vychovávat potomci.

Novorozenec, navzdory dlouhému nitroděložnímu vývoji se rodí nezralý a potřebuje první tři roky – než proběhne zásadní přestavba mozkové aktivity a s ní přestavba mikrobiomu vyrábějícího „mozkovou chemii“ – kontaktu s matkou, který je programován k tomu, aby psychosociálně vyspěl v prvotní OSOBNOST, která je si vědoma své hodnoty, která zažívá ve svém mikrosvětě pocit bezpečí a jistoty a která vychází z předpokladu, že svět je bezpečné místo a lidé vstřícní tvorové. Na to nastavila příroda moudrý a složitý program, fungující po tisíciletí a nepodléhající genderovým inženýrům a inženýrkám.

Ilustrácia: akad. mal. Veronika Lučeničová Gabčová PhD.

Tras rúk, zahmlené videnie či extrémna únava. Takto mnohokrát začína ‘príbeh‘ s desivým názvom, zvaným SKLERÓZA MULTIPLEX. Postihuje najmä ženy, a ak nehovoríme o úrazoch, je najčastejším dôvodom invalidizácie mladých ľudí. Toto chronické autoimunitné ochorenie poškodzuje centrálny nervový systém, a celosvetovo sa na neho lieči viac ako 2,5 milióna ľudí.

Počet pacientov a pacientiek s ochorením Skleróza multiplex (SM) stále narastá. V prípade povedomia o tomto závažnom ochorení sa to však, žiaľ, povedať nedá. Organizácia ‘Spolu môžeme’ sa to snaží zmeniť.

Reading and working with a book for children in pre-primary education
Abstrakt: Čitateľská gramotnosť u detí predškolského veku je veľmi dôležitá. Dieťa si osvojuje kľúčové kompetencie čitateľskej gramotnosti, ktoré rozvíja v neskoršom veku, oboznamuje sa s ilustrovanou knihou doplnenou o textovú časť. Učiteľka, rodič čítaním kníh rozvíjajú u dieťaťa fantáziu, predstavivosť, jazykové a komunikatívne kompetencie, čo výrazne pomáha pri rozvoji reči.
Kľúčové slová: Predškolský vek. Čitateľská gramotnosť. Kniha. Zásady čítania.

Abstract: Reading literacy in preschool children is very important. The child acquires the key competences of reading literacy, which he develops at a later age, acquaints himself with an illustrated book supplemented with a textual part. By reading books, a teacher, a parent develops a child's fantasy, imagination, language and communicative competences, which greatly helps in speech development.
Key words: Preschool age. Reading literacy. A book. Reading principles.

Dokážete si predstaviť, že by niekto bežal celý maratón šprintérskym tempom? Nie, zrejme by vysilený padol na zem po pár stovkách metrov, tí vytrvalejší po pár kilometroch. Napriek obrovskému vynaloženému úsiliu by nedobehol do cieľa ani prvý, ani medzi prvými.

Prečo sa snažíme takto fungovať v našich bežných životoch? Dlhé zoznamy úloh a nestihnuteľné termíny, ktoré nás tlačia do šialených výkonov, nedokážeme znášať dlhodobo - je to šprintérske tempo, ktoré nedá ani ten najlepší bežec.
Na konci je často syndróm vyhorenia, ktorý niektorí opisujú ako „infarkt' duše. Táto kniha je tom, aby syndróm vyhorenia a duševné zdravie neboli viac tabu.